Holešovské putování za starou hudbou

Letní škola barokní hudby (LŠBH) v Holešově je typem mezinárodního hudebního workshopu, který je zaměřen na provádění vokálněinstrumentálních děl starších slohových období v duchu poučené interpretace. Kurzu se zúčastňují studenti nebo absolventi všech stupňů uměleckých škol, kteří již mají zkušenost s dobovou interpretací, ale i noví zájemci.

Workshop chce umožnit nastudování a provedení jinak těžko dostupné oratorní a kantátové literatury. Tím jsou také tyto kurzy výjimečné. Kromě toho, že frekventanti absolvují individuální hodiny u svých lektorů (jedna samostatná hodina denně), je pro ně největším přínosem společný nácvik díla pro sóla, sbor a orchestr, kdy se lektoři stávají lídry a koncertními mistry jednotlivých skupin. Pokročilejší studenti mají navíc svůj vlastní studijní plán, jehož výsledky mohou prezentovat na koncertech a soutěži.

LŠBH založil dirigent Roman Válek roku 2003. Během deseti úspěšných ročníků zazněla díla G. F. Händela (Mesiáš, Juda Makabejský, Izrael v Egyptě), C. Monteverdiho (Mariánské nešpory), J. S. Bacha (Mše h moll), M. A. Charpentiera (Te Deum), J. B. Lullyho (Te Deum) H. Purcella (Óda na sv. Cecílii), A. Vivaldiho (Gloria, Beatus vir, Dixit Dominus) aj. Výuku vedli lektoři z mnoha zemí Evropy, Mexika a USA a zúčastnilo se jich téměř 1000 studentů z celého světa.

11. ročník LŠBH se bude konat ve dnech 9. – 18. 8. 2013 v nádherném prostředí zámku Holešov, kde se kurzy již potřetí těší zcela mimořádné přízni města a pořadatelů místního prestižního festivalu Musica Holešov. Ročník bude zaměřen na nastudování děl německého barokního velikána G. P. Telemanna.

Se stylovou interpretací a její výukou nás samozřejmě napadá mnoho otázek. „Má tato interpretace budoucnost? Je vůbec nutná? Není spíše výsadou historiků a hudebních teoretiků, než praktikujících muzikantů? Zeptali jsme se houslisty Petra Zajíčka , uměleckého vedoucího souboru Musica Aeterna, koncertního mistra Czech Ensemble Baroque a lektora LŠBH:

Má stylová interpretace staré hudby budoucnost? Konzervativismus se v současnosti jeví jako zbytečný přepych, ba jako zbytečný anachronismus opírající se o interpretační trendy začátku 20. století. Právě on klade překážky a brzdí v rozvoji svobodného hudebního myšlení, často banalizuje a marginalizuje význam historických hudebních děl a postavení jejich tvůrců. Jak víme z praxe, kategorizace hudebních stylů přináší otázky, na které se na rozdíl od minulosti díváme odlišně. Průniky jejich základních charakteristik nám při interpretačních analýzách poskytují víc možností při řešení jejich uplatnění. V současnosti je nevyhnutné zapojovat do těchto praktik podobnou metodiku, jaká se uplatňuje například při restaurování historických výtvarných děl. I staré technologie přináší rozměr dokonalosti při správném uplatnění.

Jaké mohou mít hráči na staré nástroje uplatnění? Stávají se specialisty s uplatněním především ve specializovaných souborech. Kvalitní umělci koncertují také jako sólisté či členové komorních seskupení. Ve vyspělých kulturních komunitách se dnes vyžaduje téměř vždy interpretace staré hudby na dobových nástrojích nebo kopiích – jedná se o jakousi hygienu našeho estetického a hudebně-historického vědomí.

Lze plnohodnotně kombinovat hru na dobový nástroj a na nástroj moderní? Plnohodnotná kombinace starých a moderních nástrojů je neustále konfrontovaná špičkovými hudebními produkcemi, proto exaktně odpovědět je poměrně obtížné. V každém případě je třeba konstatovat, že střídání nástrojů a hudebních stylů je velmi zdravé a obohacující.

Co byste doporučil studentům hudby, kteří právě uvažují, zda se profesionálně věnovat tomuto oboru, či ne? Mladí hudebníci dnes vyrůstají ve světě, kde se liberalizuje postoj správného způsobu hry. Je známé, že vše nové jaksi vadí, a zároveň těžko připustíme, že to, co víme, je zastaralé nebo špatné. To je vážný lidský problém, který odstraní svoboda, zodpovědnost a flexibilita.

Máme-li touhu profesionálně provádět starou hudbu, pak touha tvoří přidanou hodnotu, která spolu s talentem vytváří v slušné a vyspělé společnosti ty nejlepší předpoklady k úspěšné kariéře a hodnotnému společenskému uznání.

V čem vidíte největší přínos LŠBH a obdobných kurzů v ČR? Oblast staré hudby si zaslouží stejnou profesionální pozornost jako všechny ostatní oblasti hudební kultury. Přerušení tradice pěstování komorní hudby se velmi těžko aktualizuje. LŠBH poskytuje znamenité podmínky k aktivizaci a tvořivosti v oblasti interpretace staré hudby. Největší přínos vidím v integraci a v nových, moderních trendech hudební komunikace.

Má smysl absolvovat workshop i pro studenta, který se nebude primárně zabývat stylovou interpretací na dobový nástroj? Rozhodně ano, právě rozšiřování estetických poznatků, poznávání a i částečné osvojení si starých interpretačních technik rozšiřuje obzor a myšlení každého otevřeného studenta. Podstata odpovědi je však skrytá především v prostředcích a hudebním myšlení, ne v kvalitě hudebních nástrojů.

Jak se na tuto problematiku dívají absolventi Letní školy barokní hudby? Někteří se stali profesionály v tomto oboru a stará hudba je živí – například zpěvačky Lucie Karafiátová a Kamila Mazalová, která již na Letní škole sama vyučuje, nebo violoncellistka Petra Machková Čadová.

Jaká byla vaše první zkušenost se stylovou interpretací? V čem je pro vás největší rozdíl? L. K.: Poprvé jsem se se skutečnou stylovou interpretací setkala právě na LŠBH a zcela mě to vtáhlo. Od té doby mám však laťku nastavenou opravdu „vysoko“ a jsem tak trochu nešťastná a nesvá vždy, když se účastním projektu, kde stylová interpretace pochopená není. P. M. Č.: Rozdíl interpretace je markantní. Nejen díky odlišným nástrojům, ale hlavně ve volnosti myšlení, která je podmíněna smysluplnou tvořivostí. V tom, že hudebníkův part je návod, který ukrývá mnohá tajemství a překvapení. Právě tato tajemství jsou při odkrývání na lekcích na LŠBH velmi vzrušující.

Bylo absolvování LŠBH pro vás v něčem přínosné? Ovlivnilo například specializaci a směřování vaší umělecké dráhy? L. K.: Naprosto. V první řadě jsem objevila kouzlo staré hudby, posléze jsem trpěla menší „schizofrenií“, protože jsem zastánkyní názoru, že interpret by měl sice umět zahrát vše, ale chce-li být skutečně kvalitním interpretem, měl by se víceméně specializovat na určitý obor. K. M.: LŠBH jako souvislý a pravidelný projekt poskytuje vzácnou možnost intenzivního setkání a studium pro zájemce o stylovou interpretaci staré hudby. A množství každoročních zájemců dokazuje, že je o tento typ projektů mezi mladými lidmi velký zájem. Kombinace kurzů a realizace koncertních projektů během roku, které často na LŠBH navazují, působí zejména pro mladé instrumentalisty a zpěváky jako silná motivace.

Má smysl absolvovat workshop i pro studenta, který se nebude primárně zabývat stylovou interpretací na dobový nástroj? L. K.: Jsem si tím jistá. Stará hudba je dle mého názoru velmi důležitá pro interpretaci jakéhokoliv žánru. Když se důkladně zaposloucháte do barokních skladeb a zamyslíte se nad jejich stavbou, dynamikou, emocemi, dojde vám, že je základem pro mnoho dalších i moderních stylů a žánrů, jako je například jazz nebo rock. K. M.: Myslím, že to má smysl vždy. Stejně jako pro interpreta soudobé hudby má smysl absolvovat interpretaci gregoriánského chorálu. Podle mého názoru zde jako v mnoha jiných oborech platí, že čím bohatší je hudebníkova zkušenost, tím lepší bývá ve svém výsostném oboru. P. M. Č.: Při své první účasti na LŠBH jsem neměla dobový nástroj ani smyčec a o strunách nemluvě. Vše jsem pořídila „za pochodu“. Díky vedení lektorů a náboji, který přenášeli na své studenty, jsem se přesto stala laureátem interpretační soutěže.

Co byste doporučili studentům hudby, kteří právě uvažují, zda se profesionálně věnovat tomuto oboru, či ne? L. K.: V první řadě si to pořádně vyzkoušet, získat několik relevantních zkušeností a až poté se rozhodovat. Takovou příležitostí může být právě LŠBH, kterou všem vřele doporučuji. K. M.:  Asi nemá smysl někoho přesvědčovat, pokud sám váhá, zda se tomuto oboru věnovat, či ne. Jistá míra vášně a zapálení, nehledě na to, zda se to „vrátí“, je nepochybně nutná. Ale určitě bych tuto zkušenost doporučovala. P. M. Č.: Jeďte všichni do Holešova!

Sdílet článek: