neděle, 26. červen 2005

Historie může být i současnost

Napsal(a) 

Historie může být i současnost Historie může být i současnost
Jedním z mála privilegií naší země je unikátní hudební historie. Stačí srovnání s podobně velkými či osídlenými státy a není třeba k tomu moc dodávat. Naše vnímání historie a péče o její odkaz však není vždy vzorové. Zvláště o historii, která svou silou oslovuje přítomnost. Malým střípkem jsou archivní nahrávky "velkých Čechů". Je správné, že o připomínku jejich života a umění se starají zájmová sdružení, společnosti, mezinárodně atypické (i když se takové případy najdou) však je, že se musejí jako amatéři profesionálně postarat o komerční realizaci nahrávek. Ve světě je vydávání archivních gramofonových snímků docela dobrým byznysem, jenž zajímá řadu labelů různé velikosti a vlivu. U nás je tomu tak, že když chcete slyšet hru Jana Kubelíka, máte šanci hlavně díky Společnosti Jana Kubelíka, když toužíte nechat se unášet lahodným tenorem Beno Blachuta , můžete tak učinit hlavně díky Společnosti Beno Blachuta, která nejdříve vydala Mahlerovu Píseň o zemi (SBB 001-04-02) a tento rok operní album s Musorgského Borisem Godunovem a Dvořákovým Dimitrijem (SBB 002-04-02). O co by byli lidé ochuzeni, kdyby nebylo desítek nadšených lidiček! České nahrávací firmy ani veřejnoprávní instituce to v podstatě nezajímá. Předseda blachutovské společnosti Milan Palák k tomu HARMONII řekl: "Jsme-li společenstvím lidí věnujících se pěvcově památce, usilujeme o to, ať jsou dostupné jeho nahrávky. V Supraphonu či v Radioservisu vycházejí sporadicky, celkový počet titulů vydaných na CD je od vzniku tohoto typu zvukového nosiče málo ve srovnání s tím, co Mistr Blachut nahrál na desky nebo v rozhlase (jen v archivu ČRo je dle rešerší s ním uchováno 295 položek!). Vybíráme tituly, sháníme peníze, připravujeme nahrávky pro vydání, s čímž nám pomáhají lidé pro tuto práci vybaveni a náležitě erudovaní, sestavujeme texty pro booklety, spolupracujeme s profesionálním grafickým studiem, provádíme korektury textů a grafického zpracování tiskovin. To vše ve svém volném čase a na několika místech v Čechách i na Moravě."

Historie může být i současnost Historie může být i současnost
Snad nemusím dodávat, že členové Společnosti Beno Blachuta za svoji činnost nejsou honorováni. S vydáváním nahrávek starých často více než půl století jsou často spojeny velké obtíže: "Že nahrávky nejsou v nejlepším stavu, dokládá například úvod k Mahlerově Písni o Zemi, kde v úvodních tónech zanikající Blachutův hlas nebylo už možné technicky zachránit," říká ing. Palák. "Příprava obou oper si vyžádala desítky hodin, aby bylo dosaženo maximálně kvalitního výsledku, ať už vzhledem k téměř 60 letům od vzniku, tak i vzhledem ke stavu nahrávek. Co vše bylo ztraceno, by bylo možné posoudit jen srovnáním archivních rešerší a soukromě shromážděných snímků. Z toho, co víme, je ztraceno například 3. jednání Wagnerova Bludného Holanďana."

Je pravda, že nahrávka Mahlera je technicky místy problematická, že hra orchestru pražského Národního divadla má svoje limity, i když nevím, jestli by současné obsazení bylo schopné takovéto dílo předvést lépe. Nicméně podivuhodné hlasy Beno Blachuta a Marty Krásové dávají snímku zvláštní kouzlo.

Historie může být i současnost Historie může být i současnost
Přijít s edičním záměrem, najít ty správné lidi a připravit master je jedna věc, druhá, a možná ještě složitější, je sehnat peníze a umět výrobek prodat. Opět dejme slovo Milanu Palákovi: "Do vydání operního kompletu jsme se pustili s vědomím, že potřebujeme dostatek financí především pro zvukové zpracování a pro grafiku a tiskárnu. Proto jsme se snažili získat co největší podporu ze státních a nadačních zdrojů; malou částkou přispěly soukromé osoby a firmy. Nakonec jsme si na dokončení kompletu oper stejně museli skoro polovinu půjčit... CD prodává několik obchodů v Praze, například Radioservis v Rudolfinu, kde jde dobře na odbyt, přes internet je nabízí Široký dvůr a Musica bona. O vydání je informována britská A. Dvořák Society, kam byly nahrávky už zaslány a informace bude v jejich Newsletters. Sami CD prodáváme zájemcům, kteří nás osloví. Členové Společnosti Beno Blachuta mohou operní komplet Musorgského Borise Godunova a Dvořákova Dimitrije získat za 590 Kč, ostatní zájemci za 690 Kč, obchody komplet berou za 490 Kč. Píseň o zemi je pro členy za 190 Kč, pro další zájemce za 260 Kč, do obchodu za 175 Kč; samozřejmě, že si obchod v obou případech připočítá svůj rabat..." (Mimochodem operní nahrávky jsou nabity velkými osobnostmi naší historie: V případě Dimitrije diriguje rozhlasový orchestr Karel Nedbal, sbormistrem byl Jiří Pinkas, Blachutovými partnery byli Karel Kalaš nebo Marta Krásová; Godunova diriguje Karel Ančerl a zpívají zde mimo jiné Václav Bednář, Štěpánka Štěpánová, Ladislav Mráz, Jaroslav Gleich.) Chápu tedy jeho postesknutí, že to za ně "nikdo jiný momentálně neudělá. A těžko do toho někoho nutit. Jen nechápeme, že to ČRo nevydává sám. Už před třemi roky chtěli vydat profil Marty Krásové, prý kvůli financím to nedokončili... Prý..." Aby toho nebylo málo, tak Společnost Beno Blachuta plánuje vydání pěvcovy monografie a snad i několika dalších operních kompletů, přičemž bude prý záležet na vstřícnosti Českého rozhlasu a technické kvalitě nahrávek. Ediční aktivita této sympaticky aktivní společnosti, jejímž jednatelem je Beno Blachut junior a čestnou předsedkyní Libuše Domanínská, však začala zcela prozaicky v roce 2002 vydáváním čtvrtletníku s názvem Zpravodaj Společnosti Beno Blachuta. Je příjemné, že není zahleděná do svého patrona, ale že považuje za svou samozřejmou povinnost medializaci i Blachutových pěveckých současníků.

Historie může být i současnost Historie může být i současnost
roč vlastně píši o člověku, jenž zemřel před dvaceti lety (14. 6. 1913 - 10. 1. 1985)? Nejen proto, že jeho brázda v české hudební historii je pořádně hluboká, ale že jeho umění je zcela současné. Pravda, kvůli době, v které žil, nezpíval světové opery v originále, zato je zpíval tak, že ještě dnes musejí naši tenoři bez výjimky blednout závistí a z dnešního pohledu skvěle obstál po určitý čas i v mezinárodním srovnání. Předseda blachutovců k tomu dodává: "Beno Blachut patří mezi přední osobnosti našeho operního divadla a pěveckého umění. V době svého působení měl vážnější konkurenci jen v I. Žídkovi a V. Přibylovi, oba však překonal v šíři repertoáru (od lyrického, přes dramatický - hrdinný po charakterní/buffo) i v délce kariéry. Dnes, kdy je problém solidně obsadit jakoukoli českou operu z klasického repertoáru, není k dispozici zpěvák, který by mohl Blachuta nahradit (Vodička už je mimo, Černý a Prolat nemohou, aspoň prozatím obstát v dramatickém repertoáru). V 50. letech jej jeden zahraniční odborný časopis zařadil na stejnou příčku jako B. Gigliho, určitou podobnost však lze spíš pozorovat při srovnání s N. Geddou, jak v repertoárové šíři (nezvyklé pro většinu top zpěváků, ale i v interpretačních přístupech v některých partech)."

Gramofonovým projektům Společnosti Beno Blachuta, jež považuji za jednu z nejzajímavějších českých edičních iniciativ loňského a tohoto roku, bych moc přál úspěch, a to i komerční, aby se jim alespoň vrátila vložená vlastní investice, ale mám obavu, že pouť světem marketingu bude strastiplná už kvůli tomu, že jsou to amatéři, jež vyznávají slovo amare, a naopak to nejsou ostřílení obchodníci s hudbou, jejichž každodenním chlebem jsou marketingové rozcvičky.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.