Skupina jejich posluchačů je mnohovrstevnatě barevná s občasnými průniky. V loňském roce oslavili třicetileté výročí, jsou slavní a pro nás navíc zajímaví vynikající nahrávkou skladeb z rukopisu českého původu zvaném Kodex Speciálník. Díla z Kodexu tvořili – stejně jako před deseti lety – i program jejich letošního pražského koncertu v rámci cyklu FOK „Stará hudba“.
Na osobní setkání s „Hilliardy“ zbývalo po zkoušce pouze pár minut, do koncertu chybělo něco málo přes hodinu, přesto se v prochladlém kostele sv. Šimona a Judy umělci usadili mušketýrsky v plném počtu. Živě si vpadávali do řeči, doplňovali se, rozesmívali a souhlasně přikyvovali. Jako by pro ně čas neexistoval.
S Kodexem Speciálníkem přijíždíte do Prahy již podruhé. Byl pro to zvláštní důvod?
David James (DJ): Abych pravdu řekl, o Speciálník nás požádala pořádající strana. Byli tak hodní, že nás pozvali a navrhli tento program. Mohli si vybrat z celé řady dalšího repertoáru, ale tento zapadal do je ich koncepce. Jsme rádi, že ho můžeme zpívat v Praze znovu. Navíc není asi moc dalších souborů, kteří by tuto hudbu prováděli. V Praze jsme ze Speciálníku zpívali v roce 1995. Je to už deset let, takže se na náš koncert už možná trochu zapomnělo.
Steven Harrold (SH): A také to tehdy bylo jiné, protože jsem tu nebyl já. (smích)
DJ: Jde o velice dobrou hudbu, Speciálník je skvělý program plný zajímavých skladeb, různých stylů. Je pro nás výzva, zpívat ho.
Myslíte si, že se váš pohled nebo přístup ke skladbám ze Speciálníku, které zpíváte, změnil od doby, kdy jste se s nimi setkali poprvé?
Gordon Jones (GJ): Ne (překvapeně) , to si nemyslím, jsme zvyklí přecházet mezi různými styly, které se v této sbírce nacházejí, zabýváme se průběžně podobnou hudbou. Ano, možná se náš vztah k nim vyvíjí, ale zpíváme je, jak to momentálně cítíme. (do toho vpadává David James)
DJ: Za sebe se musím přiznat, že je pro mě snazší zpívat zde Speciálník podruhé. Je to přirozenější, dokonce i zpívat v češtině! Už to není tak strašně děsivé (smích) .
Dá se říci, kterou z prováděných skladeb Speciálníku máte nejraději?
GJ: Ave pura tu puella.
Rogers Covey-Crump: Je to takový malý klenot.
SH: Souhlasím. Jde o poslední skladbu v programu. Je úžasná.
DJ: Jsi si jistý, že se ti nelíbí, protože jde o poslední skladbu našeho programu? (smích) Ve Speciálníku je celá řada skvělých skladeb, třeba od Josquina Despreze, nebo Mše, která je dost neobvyklá, virtuózní. Myslím, že pro nás čtyři se výborně hodí, pro větší sbor by mohla být už příliš těžká.
Jak na vás působí hudba Petra Wilhelmi de Grudencz?
DJ: Jeho skladby zpíváme rádi. Ve srovnání s jinými díly která provádíme, jsou velmi nevšední. Jeho hudba je přitažlivá a jako by romantická.
Provádíte skladby ze Speciálníku často?
GJ: Moc často ne, jednou za dva tři roky. Vracíme se k nim hlavně v době Vánoc, protože Speciálník je dobrý zdroj pro toto období.
Zpíváte jak starou, tak soudobou hudbu. Nacházíte mezi těmito póly styčné body?
GJ: Stará hudba stejně jako ta nová zahrnuje samozřejmě mnoho různých prvků. Někdy souvisí soudobá se starou hudbou víc než různé druhy staré hudby mezi sebou. Liší se to podle skladatele. Řadu soudobých autorů fascinuje stará hudba, někdy ji hodně slyšíte v jejich dílech.
DJ: Baví nás zpívat obojí. Neupřednostňujeme ani jednu, obojí má pro nás stejný význam. Osobně vidím jen malý rozdíl v provádění staré a moderní hudby, protože stará hudba je vlastně také moderní, je živá, nová. Neříkáme si: Pane Bože, soudobá hudba, musíme ji dělat jinak! Přistupujeme ke všem skladbám stejně. K soudobé hudbě stejně jako k té staré.
SH: Máme také štěstí, že nám někteří soudobí autoři napsali a píší skladby přímo na míru.
Jak jste v loňském roce oslavili své třicáté výročí?
DJ: (rozzářeně) Skvěle!
SH: Uspořádali jsme večeři s dobrými přáteli.
DJ: Oslavovali jsme na dvou rovinách. Připravili jsme soukromou víkendovou oslavu v jihozápadním Německu, kam jsme pozvali osobnosti, které nás během celé té doby nějak provázeli, zpívali a hráli s námi, reprezentovali nás, dělali nám management, nahrávali nás. Bylo nás asi 50 a měli jsme příjemnou večeři. Navenek jsme slavili festivalem v londýnské Wigmore Hall. Šlo o sérii tří koncertů, které se konaly během dvou dnů. Bylo to skvělé, zpívali jsme ukázky všeho, co jsme během třiceti let nastudovali, naše nejoblíbenější skladby – staré i nové. Moc jsme si to užili.
Jaké máte plány do budoucna?
SH: Myslíte po těch třiceti letech? (smích)
DJ: Čeká nás spousta koncertů, protože vystupování na živo nás baví ze všeho nejvíc.
RCC: Oblast naší činnosti, která se neustále rozvíjí, je provádění soudobých skladeb, které pro nás někdo napíše. To znamená spolupráci s dalšími hudebníky, malými ansámbly, velkými orchestry. Jde o vzrušující činnost, třeba se symfonickým orchestrem je to skvělé. V soudobých skladbách můžeme objevovat nové zvuky, reagovat na nové výzvy, třeba v komunikaci s nástroji.
GJ: Spolupráce s orchestrem je oblast, v níž se zabýváme něčím pro nás úplně novým. Není těžké provést koncert s naším běžným repertoárem, ale pokud zpíváme s orchestrem třeba oratorium, znamená to pro nás hodně tvrdé práce, je to mnohem víc vzrušující.
DJ: Letos nás čeká hodně děl Arvo Pärta, který slaví své sedmdesáté narozeniny. Budeme mít tedy dost koncertů s jeho hudbou. Nadále s ním spolupracujeme a zpívat jeho hudbu nás moc těší.
Plánujete letos také letní školu?
DJ: Ano, bude v Německu, ve Schloss Engeru. Doufáme, že přijede hodně zajímavých souborů. Naším rezidenčním skladatelem bude letos americká autorka – a naše kamarádka -, Joan Metcalf. Některé její skladby jsme nahráli na desce Hilliard Songbook. Joan bude psát novou skladbu pro každý ansámbl. Umí psát dobře pro hlasy. Kompozice pak zazní na závěrečném koncertě.
GJ: Pokud by se někdo chtěl o letní škole dozvědět víc, informace najde na našich webových stránkách:
http://www.hilliardensemble.demon.co.uk.
