Během svých cest jsem přemýšlel o kultuře, náboženství, idejích, které ovlivňovaly po staletí toto historické území, a podivoval jsem se nad tímto souborem propojených souvislostí a jak z rozdílností v této tradici vznikly nové hudební hlasy…“ Tak popisuje podstatu Projektu Hedvábná stezka (Silk Road Project ) její duchovní otec cellista Yo-Yo Ma . Umělci, který se řadu let aktivně zajímá o historii, archeologii a antropologii, se podařilo realizovat své nápady nejprve tím, že uspořádal v Massachusetts konferenci, na níž se setkali hudebníci, skladatelé a muzikologové, ale i lidé pracující například v muzejnictví, aby spolu diskutovali, dělili se o své zkušenosti a společně přemýšleli o smyslu globalizace, o globalizaci v hudbě a všem, co z toho vyplývá. V roce 1998 vznikl Silk Road Project, jehož cílem je zkoumat kulturní mozaiku národů, které žijí podél Hedvábné cesty, pořádat koncerty, vzdělávací výjezdy, mistrovské kurzy, objednávat nové skladby, nahrávat tuto hudbu a kromě toho zaštiťovat celou řadu aktivit s podobnou myšlenkou. Prakticky byl Projekt spuštěn v roce 2001 díky podpoře firmy Sony a dalších nezbytných sponzorů. Výsledkem je i nahrávka Silk Road Ensemble, na níž se sešli hudebníci z Mongolska, Japonska, Íránu, Ázerbajdžánu, USA a Indie. „Pro mě je snímek odpovědí na otázku: Co se stane, když se potkají cizinci? Říká se, že když se dva lidé potkají, během několika sekund se rozhodnou, zda budou tomu druhému důvěřovat, nebo ne. Všichni víme, jak je nedůvěra destruktivní. Pokud je aspoň trochu důvěry, může se uskutečnit nějaká výměna… Tato nahrávka ukazuje, co se stane, když se setká 24 cizinců, jeden od druhého se učí, případně vymyslí nějaký společný jazyk, který jim umožní společně tvořit,“ říká o nahrávce Yo-Yo Ma. Silk Road Ensemble není neměnné uskupení, ale sestava hudebníků z celého světa, která se podle potřeb obměňuje, především ale osobností, které by se nebýt tohoto Projektu nikdy nesetkali. Na svých koncertech prezentují nová díla, v nichž se uplatňují jak východní, tak i západní nástroje, tradiční hudbu, ale hrají i klasické skladby autorů, kteří se hudbou z Východu inspirovali: Ravela, Debussyho, Rimského-Korsakova, Bartóka, Kodályho. K Silk Road Project se druží i vzdělávací program, což představuje výjezdy do škol, práci se studenty, navazování spolupráce s místními umělci, hudebními soubory, po nichž následují veřejná vystoupení. „Žijeme ve světě vzrůstajícího uvědomování si vzájemných závislostí a věřím, že hudba může fungovat jako magnet, který přitahuje lidi k sobě. Hudba je výrazové umění, které se může dotknout až samého jádra lidské bytosti. Naslouchání a učení se z hlasů autentické hudební tradice nás víc a víc uschopňuje chránit světy, které představuje. Jak vcházíme do vztahu s pro nás neznámými hudebními tradicemi, potkáváme se s hlasy, které nejsou unikátní pouze pro jednu společnost. Objevujeme putující hlasy, které patří celému světu.“
Hedvábná stezka vedla severozápadně Gansuským koridorem přes Nefritovou bránu, za kterou podle čínské lidové tradice prý nikdy nechodilo jaro. Od brány se dělila na dvě hlavní trasy podél severního a jižního okraje Tarimské pánve a dále přes hory do Derghány – dnešní Uzbekistán – nebo do Baktrie (dnes v Afghánistánu). Do 9. století n. l. hovořily národy podél Hedvábné cesty indoevropskými jazyky a byly jedinou přímou spojnicí mezi Čínou a indoevropským světem. Původně se po cestě vozilo čínské hedvábí do Římské říše. Po hedvábné cestě také přišel do Číny z Indie buddhismus.
