RIAD KUDSI (1950), houslista, dirigent a umělecký ředitel Emirates Children's Symphony Orchestra, dlouhodobě propaguje českou hudební kulturu ve Spojených arabských emirátech. Organizuje koncerty české hudby v zahraničí a benefiční koncerty, v SAE pořádal hudební večery určené k financování oprav Národního divadla a Rudolfina po povodních v roce 2002 v SAE. V Černínském paláci v Praze obdržel po boku dvanácti významných osobností a třech institucí dne 21. června Cenu Gratias Agit udělenou ministrem zahraničních věcí Cyrilem Svobodou za úspěšné šíření české kultury v zahraničí. Několik minut po slavnostním ceremoniálu přijal čerstvý laureát se syrskou nonšalancí, otevřeností a širokým úsměvem nabídku pro rozhovor, který se později uskutečnil v jedné z kaváren poblíž Staroměstského náměstí.Pane Kudsi, pocházíte ze syrského města Aleppo. Jak probíhala vaše cesta za hudbou? Pocházím z hudební rodiny a můj otec mne začal učit hrát na housle v osmi letech. Po maturitě jsem šel studovat architekturu, zároveň jsem ukončil hudební školu s vyznamenáním a dostal jsem stipendium pro talentované hudebníky. To bylo rozhodující, abych ukončil ve třetím ročníku studium architektury a věnoval se profesionálně hudbě. Byl jsem přijat na pražskou konzervatoř k panu profesorovi Rejžkovi. Po absolutoriu konzervatoře v roce 1974 jsem byl přijat na Akademii múzických umění v Praze k panu profesorovi Tomáškovi, vystudoval jsem zde obor hra na housle a obor dirigování. Díky oběma profesorům jsem dosáhl výborné úrovně a mohl tak nastoupit profesionální dráhu houslisty.
Po ukončení AMU v roce 1979 jste odjel do Sýrie. Jaká umělecká dráha vás tam očekávala? Založil jsem Syrské trio a Syrský komorní orchestr. Současně jsem pracoval v rozhlase a v televizi na hudebních pořadech zaměřených na klasickou hudbu.
Kde jste se naučil česky? Samozřejmě přispěla k tomu studia v Praze, ale zároveň jsem se v roce 1979 oženil s Češkou, má žena pochází z Chebu. V létě sem jezdíváme. Mám dvě dcery, doma mluvíme česky. Od roku 1997 mám také vedle syrského i české občanství.
Jak se vám líbí prostředí v Dubaji, kde žijete? Jsou zde příjemní lidé, přátelí se. Dubaj je složena z více než sta národností, které lidé reprezentují. Ale nevidím, že by tam byly rasové problémy. Každý přijede a věnuje se své práci. Každý má své náboženství a je úplně volný, aby šel do mešity nebo šel do kostela nebo kamkoliv by chtěl, svým způsobem, jak chce. Je to otevřená společnost a v Dubaji mají všechny národnosti otevřeno. Dubajská vláda se snaží, aby všichni lidé měli to, co jim vyhovuje.
Cizinci si vytváří vlastní komunity, usilují o zachování kořenů vlastní kultury… Ano, jsou zde komunity a dokonce v roce 2006 se otevře v Dubaji divadlo, kde se budou provádět koncerty komunit, prezentace jejich kultur. Divadlo dostává dotace od dubajské vlády. V SAE je málo Čechů, ale jsou tam. Myslím si, že česká ambasáda podporuje jejich snahy. Při kterémkoliv mém koncertu se mi také snaží pomáhat.
V Dubaji jste se zaměřil na pedagogickou práci? Začal jsem soukromě vyučovat žáky a po pěti letech jsem se rozhodl udělat asi z patnácti dětí menší orchestr. Tento orchestr existuje do dnešní doby. Tvoří jej děti od 6 do 16 (18) let. V roce 1993 dostal název Emirátský dětský symfonický orchestr. Postupně jsem tento orchestr rozšířil o další dechové nástroje a v dnešní době má přes padesát hráčů, současně je pod patronací Ministerstva informací a kultury SAE. Tvoří jej děti z různých států, mimo jiné ze Sýrie, Libanonu, Iráku, Koreje, Indie, Ruska, Austrálie, Nového Zélandu, USA. V zahraničí jsme vícekrát koncertovali v Kuvajtu, Ománu, České republice a ve Francii.
Má vaše práce s orchestrem i nějaké úskalí? Velkým problémem je odchod hráčů z důvodu ukončení práce rodičů, kteří opouští SAE. Znovu a znovu musím začínat s novými dětmi, doplňovat orchestr tak, aby neklesala jeho úroveň. A to je velmi náročné. Mým snem je otevřít soukromou hudební školu.
S orchestrem pořádáte benefiční koncerty… Kolem devadesáti procent koncertů s orchestrem jsou benefiční: hrajeme pro různé organizace, na pomoc handicapovaným dětem, koncerty ve prospěch akcí Děti v Kosovu, Děti v Somálsku, Děti ve světě pro UNESCO. Jeden z posledních benefičních koncertů byl věnován následkům zemětřesení v Iránu. V roce 2002 jsme přispěli benefičními koncerty na poškození pražských kulturních památek, zejména pak Národního divadla a Rudolfina.
V květnu letošního roku jste uspořádal v Dubaji první ročník mezinárodního hudebního festivalu pro mladé virtuózy. Tento festival nese název The First Dubai International Peace Music Festival for Young Virtuosos . Na festivalu vystoupili kromě hudebníků z Arménie, Egypta, Ruské federace a Indie rovněž čtyři studenti z pražské konzervatoře a šest žáků Základní umělecké školy A. Dvořáka z Karlových Varů. V hodnotící porotě zasedal také profesor hry na housle Václav Richter. Součástí festivalu je totiž soutěž hry na sólové nástroje. Vítězové měli možnost vystoupit na závěr s Emirátským dětským symfonickým orchestrem.
Pane Kudsi, děkuji vám za rozhovor. Chtěl byste něco vzkázat čtenářům? Hledám v České republice talentované děti do příštích ročníků festivalu. Je možné využít kontaktu přes e-mail: [email protected], www.musicnus.com.