pátek, 1. březen 2002

Giedré Lukšaité - ­Mrázková ... je pod rohožkou

Napsal(a) 

Giedré Lukšaité­Mrázková ... je pod rohožkou Giedré Lukšaité­Mrázková ... je pod rohožkou
Životní styl

Můj život se tak zaonačil, že musím být ukázněná. Ráno bez tělocviku prostě nefunguju, ale to se týká všech hudebníků. Velice chudá snídaně, potom většinou buď cvičím, nebo učím. Snažím se dopoledne udělat všechno, protože jsem v tuto dobu velice aktivní. Spát chodím skoro se slepicemi. To dodržuju, protože bez toho bych nezvládla normální koncertní a pedagogickou činnost.

Rodinný krb

Rodinný krb to je pro mě všechno. Zázemí je pro hudebníka podstatou, aby měl doma dobrou atmosféru, aby mohl pracovat.

Rodina

Kdybych v Čechách neměla rodinu, tak bych tady vůbec nebyla. V Litvě jsem měla vybudovanou velice slibnou kariéru. Do třicítky jsem měla všechno: učila jsem na vysoké škole, byla jsem po aspirantuře, koncertovala jsem nejen po celém tehdejším Sovětském svazu, ale i v zahraničí. Měla jsem všechno, s výjimkou rodiny. To štěstí mě potkalo tady. Něco za něco. Mám jen jednu dceru. Naše rodina je kompaktní, každý potřebuje kolem sebe hodně místa, protože všichni jsou silné, tvůrčí osobnosti. Každý potřebujeme domácnost, ale hlídáme si svůj prostor.

Na cestách

Teď už cestuju míň. Ale jinak jsem velice sportovní typ, dělala jsem i horolozectví. Cestovávali jsme z Litvy každý rok někam. Litevský národní sport jsou kajaky. Ale v Čechách nemůžu do vody, když nevidím dno - vyrostla jsem v zemi s normální průzračnou vodou. A navíc jsou české kajaky hrozně vrtkavé, litevské jsou bytelnější, hlubší, tam jsem se nikdy nepřevrátila. Jinak ráda něco poznávám, a když cestování netrvá moc dlouho, tak ho dobře snáším.

Oblíbené místo

Tři Studně! Je to na Vysočině, u Žďáru nad Sázavou. Je tam dům, který patří hudebnímu fondu. Tam připravuji všechny nové programy. Je tam pracovna s velmi rozladěným špatným piánem, ale tak božská atmosféra a tvůrčí duch. Takže tam si srovnávám všechno v hlavě.

Kuchyně, pití

Život mě potrestal, asi jsem v tom minulém byla velkým labužníkem. Protože v tomto jsem měla jen jednu etapu, kdy jsem mohla jíst všechno. Když jsem se přestěhovala do Čech, tak mě změna domova stála to, že musím být na velmi přísné dietě. Mám ráda všechno, ale nesmím. Často si ale dopřeju Plzeň. Když se potřebuju po koncertě uvolnit, tak ji prostě mít musím. V Litvě jsem v mládí pivo nepila, bylo odporné, teď už se hodně zlepšilo. Nesmím zapomenout na to, že každého svého žáka naučím v prvním ročníku nejprve pít zelený čaj a pak teprve něco hrát na cembalo.

Humor

V něčem jsou si Litevci a Češi blízcí, mentalita je podobná. Proto se zde od prvního příjezdu velmi dobře cítím. Ale Litevcům chybí humor, obzvlášť staré generaci. Když se tady konala revoluce, tak jsme zvonili klíči a ptali jsme se pana Rumla, co měl k večeři. V Litvě se shromáždilo asi čtyřicet tisíc lidí a zpívali - smutné písně. Mě český humor vyhovuje, mám ho moc ráda. Teď jsem hrála v Litvě se studentským orchestrem tamější hudební akademie. Generace po dvacítce už reaguje velice hezky na humor, takže jsem se s ní dobře kontaktovala. V Litvě schází jistá hravost i v interpretaci. Skladatelé znají jen sarkasmus nebo těžký humor. Chybí česká, vlastně rakouská lehkost. Málokdo z mých českých žáků naopak dokáže zahrát tragické věci. Když přijde něco vážného, tak jsou zvyklí z toho udělat vtip.

Knihy

Vyrostla jsem v rodině, kde jsme se bavili hlavně o knihách, o kultuře, nikdy v životě jsme se nebavili o penězích. V naší rodině jsou i spisovatelé. Maminka, sestra, teta - píšou knihy, ovšem vědecké, spíš historické. V Litvě po deportacích za války zbyla jen hrstka lidí, takže se všichni znali: vyrůstala jsem mezi malíři, spisovateli, skladateli. To mi zde velice chybí, sem jsem přišla moc pozdě, ve třiceti, už jsem tu nestudovala, takže českou literaturu tak moc nesleduju. Spíš v posledních letech mě zajímá určitý druh filozofie - člověk si s přibývajícím věkem chce v hlavě srovnat nějaké věci a najít odpovědi na určité otázky.

Televize

Televize je nešvar. Když přijdu unavená domů, tak zapnu televizi, abych zjistila, co tam dávají, a řeknu, že nic nového, nadávám, ale tak hodinku u ní strávím, než se mi podaří vypnout v hlavě všechny věci. ČT2 je zajímavá, sleduju televizi i proto, že mám doma mladého člověka - abychom měli témata, o čem mluvit. Na druhou stranu hudbu přenášenou obrazovkou nedokážu vnímat, protože její vizualizace mě ruší.

Koncerty

Na těch jsem vyrostla. Jako studentka jsem mohla na všechno chodit zadarmo. Tady chci chodit jen na ty opravdu nejlepší koncerty. V poslední době mě bohužel jsem z některých koncertů rozčarovaná. Hraje se jen proto, aby se hrálo a orchestry nepodávají výkony na 100 procent. Radši budu mít luxusní nahrávku a s radostí si ji doma v klidu poslechnu. Velice mě bolí, že mladá generace nemá volný přistup do opery, na koncerty.

Film

Strašně málo kdy. Ovšem když je to o Tibetu, když jsou tam hory, tak to jdu! A půjdu teď na Hobbita. Čím je člověk starší, tím míň má energie chodit mezi lidi. Když člověk pracuje mezi lidmi - někdo energii nasává, já ji spíš odevzdávám. Raději se zavřu v absolutní tichosti...

SRDCOVÁ SEDMA

Chopin : Klavirni koncert e moll - Artur

Rubinstein

Operní árie (Meyerbeer, Verdi) - Maria Callas

Beethoven : Violoncellové sonáty - Maisky,

Argerich

Brahms : Symfonie č. 4 - ČF, Ančerl

Bach : Mše h moll - Gardiner

Haydn : Posledních sedm slov Vykupitelových na kříži - van Immerseel

Italské virtuózní árie 17. století - Bott

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.