Když vyhrál na počátku tohoto roku Daniel Sobotka konkurs na pozici ředitele Symfonického orchestru hlavního města FOK, byla tato brzy osmdesátiletá instituce viditelně rozklížena. Neměla ředitele, neměla dramaturga, neměla fungujícího šéfdirigenta. Konkurence z Rudolfina byla v té době už v podstatě po vleklé krizi konsolidovaná a měla výrazné vedení s jasnou koncepcí. Od 1. dubna FOK tedy ředitele má, má i nadějného dramaturga, nemá však stále ještě funkčního šéfdirigenta. To sice není důvod k jásotu, ale nové vedení řeší i tento problém. Nepochybuji však, že i v 79. sezoně si bude orchestr držet úroveň, která se od orchestru české metropole očekává a že vedení bude velmi usilovně hledat dirigenta, který vystřídá čestného šéfdirigenta Jiřího Kouta. V ředitelské pracovně odpovídal Daniel Sobotka s úsměvem, uvolněně a vstřícně.
V jaké kondici jsi našel v dubnu 2013 Pražské symfoniky a jaké máš pocity? Měl jsem z orchestru mnohem lepší pocit, než byla má původní obava, která mně byla některými lidmi podsouvána, kdy jsem slýchával soudy – „FOK je v krizi“, „orchestr je v krizi“ a tak dále. Tak to ale není! Když chce jakýkoliv management posunout orchestr byť jen o milimetr vpřed, je to složité. Orchestr je parník, a než se pootočí, tak uběhne mnoho námořních mil. V tomto čase bezvládí setrvačnost a vnitřní mechanismy ale orchestr ochránily, takže si drží uměleckou i lidskou úroveň. Dokážeš si to představit u normální „firmy“? Ta by se s takto oslabeným managementem nejspíš dávno rozpadla. Co se týče manažerského týmu, tak jsem našel řadu zajímavých, šikovných lidí, kteří zákonitě v dané diskontinuitě pracovali bez koncepčního zadání. Samozřejmě když takováto instituce nemá ředitele, dramaturga a šéfdirigent nestál před orchestrem téměř dva roky, je to vražedná směs a dojde k určitému znejistění. I když naskočily určité sebezáchovné mechanismy, které jsem zmínil, došlo k přetrhání některých strategických i jiných vazeb, což je přirozené. A pocity? Nastoupil jsem optimisticky a i po několika měsících můj optimismus trvá. FOK je zajímavý orchestr s nezaměnitelnými znaky a potenciál tady bezpochyby je.
Jaké jsou ony strategické vazby? Dobrým příkladem je zájezdová činnost. Po nástupu jsem zjistil, že zde téměř chybí konkrétní zájezdový plán. Je to však logické. Řada našich partnerů čekala, jak se vyřeší problém uměleckého vedení, kdo bude šéfdirigentem, co se bude s orchestrem dít, když Jiří Kout FOK nediriguje. Pak tu určitý čas nebyl nikdo, kdo by s nimi jednal. Je tu sice šikovná manažerka orchestru, rád bych ji pro čtenáře jmenoval – Tereza Kramplová, ale bez jasného zadání nemůže samovolně sjednávat nová zahraniční angažmá.
Jaké tedy byly první měsíce? Muzikantům jsem při svém nástupu řekl, že jim chci vytvořit klid pro práci a oni mi to zatím vracejí výkony, ze kterých cítím energii. Ze závěru minulé sezony mám dobrý pocit! Takže moje zkušenosti a poznatky vylučují v souvislosti s FOKem slovo krize.
Co bys chtěl v roli intendanta změnit a dosáhnout? Budu usilovat o to, aby FOK byl FOKem. S pojmem FOK jsou spojeny atributy, jako vysoká interpretační kvalita, otevřenost vůči publiku, pojetí koncertů jako společenských událostí a relaxace, průkopnické uvádění (často premiérové) moderní a soudobé hudby a tak dále. Odbočím-li ke komorním abonentním řadám, tak několik mělo silnou autenticitu, některé dnes neexistují a uvažujeme o jejich navrácení do pražského hudebního života. Typickým příkladem je cyklus Obrazy a hudba, jenž vznikal ve spolupráci s Národní galerií. Přes rostoucí konkurenci má stále smysl cyklus Stará hudba v kostele sv. Šimona a Judy. Jedním z pilířů FOKu je také oblíbený cyklus klavírních recitálů. U toho všeho bych rád zůstal, rozvíjel to a chtěl bych, aby se značka FOK, jež byla v posledním období poněkud rozmělňována, k tomu sebevědomě přihlásila.
Hodně změn bude nezbytných v komunikaci a marketingu. Jestliže si chceme nejen udržet, ale rozšiřovat publikum ve třetím tisíciletí, musíme provádět permanentní inovace, být flexibilní. Bude nutné obměňovat formu, jakou nabízíme koncerty. Nemyslím si ale, že je nutné provádět radikální zásahy do samotné značky FOK.
Když už jsem zmínil komorní cykly, nejsem přítelem názorů, které také zaznívaly, že by se mělo zrušit Koncertní jednatelství. Komorní hudba k FOKu patří, ale čeká nás hodně práce, abychom opět zaujali pozici, kterou jsme mívali. Pokud nejsou sály plné, tak je buď neumíme správně nabídnout, nebo je nabídnout umíme, ale doba je jinde.
Před dvěma lety ukončil FOK původně nadějnou myšlenku velikonočního festivalu. V Brně funguje, v Praze ne. Proč? Důvodů bylo několik. Z mého pohledu především nebyl dostatečně finančně saturován, takže festival nebyl v pravém slova smyslu festivalem, byl jen zmnožením sezonní koncertní nabídky. Logicky pak návštěvnost nemohla naplnit očekávání.
Zřizovatelem orchestru je město Praha. Jaké jsou vztahy mezi Radou města a FOKem? Podporu kapitánů města jsem cítil a bez ní se neobejdu. Některé signály a gesta jsou nadějná. V této ekonomicky rozkolísané době je zřejmé, že se vedení města o svůj orchestr zajímá a neuvažuje se o jeho rušení. Doba je však příliš složitá na to, aby se mohly skokově zvýšit průměrné platy muzikantů, abychom mohli bez limitů zvát dirigenty a sólisty se světovým renomé. Nicméně na všech stranách panuje dobrá vůle situaci FOKu postupně řešit.
Jaký je rozpočet? Zjednodušeně a zaokrouhleně celkový rozpočet je kolem 100 milionů, přičemž příspěvek města osciluje v posledních letech kolem 80 milionů korun.
Mezi priority jistě patří obsazení pozice šéfdirigenta. Jaký je horizont, kdy bude české hudební veřejnosti představen designovaný nový šéf orchestru? U orchestru úrovně FOKu je to dlouhý proces filigránského zvažování řady věcí, od chemie mezi muzikanty a jejich potenciálním šéfem až po organizační a marketingové aspekty. Okamžitě po svém nástupu jsem začal konat, měl jsem například konzultace s uměleckou radou, mluvil jsem s Jiřím Koutem… Zatím nepřišel čas na zveřejnění konkrétních uvažovaných jmen. Mohu alespoň prozradit, že bychom rádi ve výroční sezoně 2014/2015 nového šéfdirigenta inaugurovali. Jestli oznámíme jeho jméno dříve, je otevřené.
Jak široký je okruh jmen, o kterých vedete diskuse? Udělal jsem si velmi důkladnou rešerši dirigentů, kteří s FOKem v posledních dvaceti letech pracovali. Hledal jsem mezi nimi osobnosti, které naplňují aspekty, jež jsem naznačil, a kteří měli k orchestru osobnější vztah. Dospěl jsem k okruhu tří (až pěti) jmen. Se všemi jsem mluvil, ale zatím nebudu nic zveřejňovat… Musím však dodat, že nehledáme jen šéfdirigenta. Doplňujeme a obměňujeme okruh dirigentů, kteří s orchestrem spolupracují, a zásadně jej omlazujeme. Je jasné, že v kruhu klíčových jmen – šéfdirigent, hlavní či stálý hostující dirigent – nesmí chybět Čech.
Co si myslíš o loňské dramatické úpravě platů a odměňování hráčů České filharmonie? Co si myslet o takovémto skoku?!… Takovýto odskok znamená potenciální erozi našeho orchestru i celé instituce. Každý, kdo bude osloven, přejde ke konkurenci… Nedávno jsem hledal obchodního ředitele a u jednoho odborníka to vypadalo nadějně. Druhý den mu Česká filharmonie nabídla lepší podmínky. Veden brilantní úvahou, že Česká filharmonie dva obchodní ředitele nepotřebuje, našel jsem si brzy poté jiného schopného člověka, takže jsem spokojen.
Jaký je současný vztah mezi FOKem a jeho domácím, Obecním domem? S panem ředitelem Vlastimilem Ježkem máme pravidelné konzultace a naše komunikace je velmi dobrá. Jiná věc je, že od města má Obecní dům jasné zadání – vydělávat. Nejsem si jistý, že tento úkol je jedině správný. Nicméně korektní vztah umožňuje, že podmínky sice nejsou ideální, ale stále jsou velmi dobré.
Toužíš stejně jako tvůj předchůdce, aby bylo písemně zakotveno, že Obecní dům je sídlem FOKu? Toužím po tom, aby FOK zde byl rezidenčním orchestrem, protože v hudební oblasti vytváříme programovou páteř Obecního domu. Chtěl bych, aby zde byl doma. Přece jen se zde odehrává řada hudebních projektů, hraje řada nejrůznějších orchestrů a já nechci, aby FOK byl jen jedním z nich.
Vadí ti zaplevelení Obecního domu takzvanými turistickými koncerty? Hlavní problém je v tom, že to zamlžuje hodnotnější část kulturního dění v této budově, nejde jen o hudbu, ale i o výstavy, které tu probíhají, a do jisté míry to poškozuje naše dobré jméno.
Odrazil se tvůj vstup do FOK a změna na pozici dramaturga v programu sezony 2013/2014? Ne, protože jsem nastoupil ve chvíli, kdy šla sezonní brožura do tisku. Stačil jsem do ní jen napsat úvodní slovo. Moje sezona bude už 2014/2015, protože mnoho podkladů k ní jsem zde nenašel, přičemž v normální situaci by jí měla být až sezona 2015/2016.
Bude sezona 2014/2015 výjimečná? Věřím, že ano, celý tým činí maximum možného! Byl bych hrozně rád, kdyby 80. sezona byla pro budoucnost impulsem a ukázkou toho, kam se FOK začíná posouvat. Nevím, jestli se podaří všechno nové, co plánujeme, stihnout, protože jsme trochu v časovém tlaku, nicméně věřím, že bude hodně zajímavá.
Myslím, že mohu prozradit aspoň jeden mimořádný projekt. V létě jsem natáčeli Requiem Juraje Filase. Reakce autora, muzikantů, sólistů, sboru i realizačního týmu byly tak nadšené, že jsme se rozhodli toto dílo, jež bylo věnováno událostem 11. září 2001, uvést právě v tomto termínu v roce 2014.
Co říci o sezoně 2013/2014? Sezona se rodila v době, kdy tu nebyl ani ředitel, ani dramaturg. Jsem rád, že byla dobře připravena dramaturgem Martinem Rudovským Jemu patří obzvláštní dík! Na dálku jí velkou pozornost věnoval Jiří Kout a velmi zblízka umělecká rada orchestru. Tady se velmi konstruktivně projevily vnitřní mechanismy, o kterých jsem mluvil na začátku.
Přesto alespoň stručně o novince ze sezony 2012/2013, řadě Hudba a divadlo… Analýzy říkají, že typický návštěvník koncertů také chodí na výstavy, nadprůměrně čte a chodí do divadla, tedy ryze kulturní člověk. Proto vidím spojení s divadlem jako logické. Čekám, jaká bude reakce lidí, a stejně jako správný kuchař chodí mezi své zákazníky, budu stejně jako při koncertech ve foyeru a ptát se lidí, jak se jim to líbí. Přímý styk s lidmi je největším zřídlem informací, postřehů a podnětů, nezatížených provozní slepotou, a je tím nejlepším korektivem.
FOK se drží podobně jako třeba Filharmonie Brno, konceptu rezidenčního umělce. (V sezoně 2012/2013 měl FOK rezidenčního skladatele – Jiřího Temla – a dva patrony, manželské duo Veronika Žilková – Martin Stropnický.) V sezoně 2013/2014 jím bude houslista Ivan Ženatý, jenž odehraje dva koncerty a uspořádá mistrovský kurs. Jeho jméno je zárukou kvality. Nicméně musíme diskutovat o náplni takového titulu do budoucna. Kromě zařazení do dramaturgie sezony se totiž neděje nic moc dalšího, co FOK pro ně a oni pro FOK dělají. Bez další přidané hodnoty jen využíváme jejich jména a plýtváme marketingovými nálepkami.
Nová sezona opět dává šanci sólistům z řad orchestru. Záměr, nebo nutnost ekonomiky? FOK se k myšlence prezentace svých špičkových členů periodicky vrací. Někdy je jich více, jindy méně. Máme prostě ambici ukazovat veřejnosti bohatost a sílu orchestru. Ambice řady členů FOKu nekončí v orchestru a věnují se komorní hudbě na pozoruhodné úrovni. Proč toho tedy nevyužít?
Orchestry a festivaly si vylepšují obtížnou finanční situaci různě – kluby přátel, kluby mecenášů, víceúrovňoví partneři, donátorské večery. Co se týká partnerské oblasti, tak jsem přesvědčen, že potenciál FOKu je větší, než je současný stav. Nemůžeme jen klepat na dveře města a žádat o peníze, musíme být hodně aktivní, třeba zvyšovat návštěvnost koncertů, objem sponzoringu nebo mecenášství. Nepochybně bude FOK v tomto směru čilejší nežli dosud. Musím však dodat, že čas velkých sponzorů je evidentně pryč a je třeba se rychle naučit pracovat s větším množstvím malých partnerů. Není to jen o čistém sponzoringu, ale o tom, co jsme schopni našim partnerům nabídnout. Takže nevylučuji i nějakou formu donátorských koncertů.
Jaké máš dnes pocity před rozjezdem 79. sezony a své první sezony v roli intendanta? Osobně mám pocit, jako bych se vrátil domů, protože jsem tady kdysi strávil krásná léta. Musím říci, že jsem nečekal, že ten pocit bude tak intenzivní… Pracovně je to nepochybně výzva. V úvodu jsem užil příměr o parníku. FOK je krásný parník, má skoro 80 let, nerezaví a já se cítím jeho historií, událostmi a osobnostmi, kteří tudy prošli, silně poctěn a zavázán. Chci přispět, aby plul úspěšně a vesele dál!
