Období mezi květnem až listopadem je čas, kdy se uchází o přízeň lidí nejvíce festivalů. Vybrané hudební menu nabízí nejdříve Pražské jaro a v listopadu vše zakončí Struny podzimu. Dovolím si nabídnout reflexi několika akcí května a června.
Pražské jaro, letos s opusem 65, se otevře nikoliv 12. května, ale už o tři dny dříve (závěr bude 4. června). Prolog to bude mimořádný, neboť legendární John Eliot Gardiner se poprvé v Praze představí ve své sféře, která stála na počátku jeho kariéry a uvede v neděli 9. května se svými soubory Bachovu Mši h moll. Skladatelovo jubileum tak bude připomenuto skutečně důstojně. Musím však dodat, že takovýto koncert měl náš nejznámější festival nabídnout už před deseti, patnácti lety… Pražské jaro operuje s rozpočtem 80 milionů korun (stejný byl i v minulém roce). Tento velký budget musí zákonitě generovat z různých důvodů zajímavé projekty. Nejočekávanějším orchestrem bude Pittsburgh Symphony, s nímž si zahraje světová stálice na hudebním nebi – Anne-Sophie Mutter. Pro mnoho lidí je však přitažlivější Ensemble Intercontemporain. Bude-li mít festival štěstí, tak jej povede jeho zakladatel Pierre Boulez. Dalšími osobnostmi, od nichž si hodně slibuji, jsou hlavně klavírista Radu Lupu, barytonista Matthias Goerne, kytarista Pavel Steidl a Baborák Ensemble. Je smutné, že kvůli nešťastné zlomenině ruky se neuskuteční festivalový klavírní recitál k životnímu jubileu prof. Ivana Moravce ve čtvrtek 27. května. Zamrzí, že Chopinovy klavírní koncerty zazní pouze v diskutabilní komorní úpravě, že je neuslyšíme v nějakém referenčním provedení a že místo aby festival přilákal klavírní hvězdy, které zde ještě nehrály, tak opět přiveze Garricka Ohlssona, Emanuela Axe a Murraye Perahiu. Jsou jistě skvělí, ale po světě jezdí tolik fantastických pianistů a pianistek, na které naše orchestry ve svých abonentních řadách nemají peníze nebo kontakty… Neobvyklým vstupem bude uvedení Mé vlasti Pražskou komorní filharmonií jak v Obecním domě, tak i v Rudolfinu, které orchestru sluší mnohem více.
Janáčkův máj (24. 5. – 13. 6.) expanduje ve svém 35. ročníku z Ostravy do dalších sedmi měst severomoravského regionu, což je sympatické. V programu mě zaujaly dva projekty: česká liturgická hudba (Musica Florea) a byzantské liturgické zpěvy (maďarský sbor sv. Efraima). Nádech výjimečnosti bude mít hostování skladatele Krzysztofa Pendereckého v roli dirigenta, i když není u nás v této roli poprvé. Jestliže Pražské jaro Mou vlastí začíná, tak Janáčkův máj Smetanovým cyklem končí.
52. ročník Smetanovy Litomyšle připomene své operní zakotvení třemi tituly – Kouzelnou flétnou, Toskou a Prodanou nevěstou. Na své si přijdou i konzervativní milovníci baletu, když pražská Státní opera uvede Labutí jezero. Hudební hody dobře rezonují se Smetanovou Litomyšlí výtvarnou. Festival patří k nejlépe připraveným českým projektům a už řadu let si udržuje vysokou návštěvnost. Letos vychází program očekávání publika snad až příliš vstříc. (Ostatně podobné je to i v případě výše zmíněných festivalů.) Možná je to daň za ekonomickou depresi loňského i tohoto roku…
Dramaturgické zážitky a rozlet slibují skromnější projekty. Jedním z nich je festival v Kutné Hoře, jehož třetí ročník proběhne od 5. do 12. června. Jeho spiritus agens, cellista Jiří Bárta, dokáže prosadit svoje vize, zve výrazné osobnosti (letos v čele s dvaadvacetiletou britskou houslistkou Chloë Hanslip). Oblouk od Goldbergových variací v úpravě pro smyčcové trio po „rybí“ jazzsession slibuje silné prožitky.
Ještě zajímavější bude 15. ročník renomovaného festivalu Concentus Moraviae. Mezi 29. květnem až 26. červnem avizuje v plánovaných 33 koncertech ve 20 lokacích dobrodružné prolínání baroka a jazzu. Jelikož garantem je letos i Václav Luks, tak věřím, že si ucho vnímavého poluchače přijde na své. Například Luksovy soubory provedou 400 let od vzniku Monteverdiho Mariánské nešpory, přijede kontratenorista Dominique Visse, jazzová formace Pacora Trio vystoupí jak s „barokářkou“ Janou Semerádovou, tak s brněnským renesančním souborem Societas Incognitorum, cembalistka Monika Knoblochová bude „bojovat“ s jazzovým pianistou Najponkem, Chopina v jazzu představí polská formace Jagodzinski Trio, kvintet amarcord bude zpívat jak starou hudbu, tak jazz. Neexistuje jiný festival, který by nabídl tolik špičkových českých jazzových formací: David Dorůžka Trio, Vertigo Quintet, Jaromír Honzák Quintet, Points.
Přestože si skoro všichni veřejně, v kuloárech nebo soukromě stěžují nad svízelnou ekonomickou situací, tak to nakonec není na našich festivalech znát. Důležitější tak bude z tohoto hlediska spíše rok 2011, strategie sponzorů a mecenášů v dalších letech tohoto desetiletí a samozřejmě kreativita festivalových managementů.
