Festival v nejlepších letech

Proč vznikl festival právě v tehdejším Československu? Byly to pouze umělecké důvody, nebo i politické?

I politické pohnutky jistě mohly hrát svou roli ve snaze prezentovat před světem tak zvaný socialistický blok televizním festivalem. Je pravda, že jistou dobu měl festival ambice konkurovat takovým filmovým festivalům jako jsou Karlovy Vary.

Během čtyř desítek let se festival jistě proměňoval.

Dost dlouho probíhal v quasi velikášském duchu, někdy až megalomanském. Jedním z jeho sídel byl například i tehdy nově postavený Palác kultury [dnešní Kongresové centrumpozn. red.] . Už na konci 80. let Zlatá Praha zeštíhlela, stala se skromnější třeba už tím, že se odehrávala v paláci Savarin. Po roce 1990 se uvažovalo, co s festivalem dál a objevily se i hlasy zrušit jej jako pozůstatek minulého režimu. To se však naštěstí nestalo. Od roku 1991 došlo k žánrovému zúžení na hudbu a tanec. Ještě skromnější, doslova komorní prostředí pak přinesl Kaiserštejnský palác na Malostranském náměstí, kde kdysi bydlela Ema Destinnová.

Vedení festivalu jste převzal vloni. V čem jste navázal na svoje předchůdce a jaké jsou vaše záměry?

Rozhodně chci setrvat u žánrového vymezení. Navázal jsem i na snahu festival zviditelňovat, jako tamu bylo v případě jednoho z mých předchůdců Jiřího Vejvody, který festival přesunul do paláce Žofín. Mně připadá přece jen lepší zakotvit Zlatou Prahu v prostorách Obecního domu. Jednak je zde výborné dopravní spojení, jednak Zlatá Praha patří do budovy, jež je reprezentační budovou Prahy a sídlí zde i Pražští symfonikové. Toto propojení se projeví na zahajovacím koncertě festivalu ve Smetanově síni 8. května, na kterém tento orchestr zahraje za vedení Libora Peška Sukovu symfonickou báseň Praga , Dvořákovu 8. symfonii a od Martinů Sinfoniettu giocosu .

Festival v nejlepších letech

Porota je vždy tvořena významnými odborníky. Jakým zůsobem je vytvářena?

Otázkou poroty jsem se velmi zabýval. V loňském roce se stali členy poroty i novináři, kteří mohou reflektovat televizní tvorbu jakoby zvenčí; nejsou tak vtaženi do tvůrčího procesu a do televizního byznysu. S ohledem na výročí bude porota letos tvořena předsedy porot za posledních deset let.

Jaké má vůbec Zlatá Praha ve světě renomé?

Při svých cestách jsem ke svému údivu zjistil, že je velmi vysoké. Snad bude stačit jeden statistický údaj. Za nejvýznamnější televizní kolbiště je označován původně rozhlasový festival Prix Italia. Vloni zde bylo uvedeno přes sto pořadů, ovšem všech kategorií – hraná tvorba, dokument, tvorba pro děti. Tedy vše kromě zábavné tvorby, jež je doménou švýcarského Montreaux. Na loňské Zlaté Praze bylo jen hudebních pořadů 115 a letos jich bude kolem 120!

Proč je letošním tématem „Hudební a taneční dokument“?

Domnívám se, že čtyřicet let je šance podívat se zpátky a připomenout významné osobnosti, historicky a archivně hodnotné dokumenty, připomenout určitou epochu. Chceme prezentovat dokumenty, které zaznamely atmosféru této doby a také české pořady, které v minulosti výrazně uspěly.

Zaznamenáváte nějaký významnější námětový okruh?

Rozhodně veká část dokumentů je každý rok věnována známým interpretačním osobnostem. Často se stane, že jednomu jménu je věnováno několik dokumentů. Naopak pociťuji absenci původní televizní tvorby – operních projektů. Ty v poslední době téměř vymizely. Když se však někdo do toho pustí, tak je to realizováno skutečně velkoryse.

Festival v nejlepších letech

Zlatá Praha je festivalem otevřeným veřejnosti.

Máte pravdu. Festival, který se koná od 8. do 12. května v Obecním domě a je tedy jakýmsi „předskokanem“ festivalu Pražské jaro, je volně přístupný veřejnosti. Vycházíme z toho, že návštěvníci festivalu mají doma televizní přístroj, platí svědomitě koncesionářský poplatek a v rámci něho si zaplatili i svůj akreditační poplatek. Nabídka je tedy zdarma. Bude tam mnoho zajímavého, nejatraktivnější však bude jako každý rok videotéka, kdy bude ve Sladkovského sále připraveno 40 televizorů s videopřehrávači, na kterých si může kdokoliv pustit jakýkoliv přihlášený pořad. Jednu projekci bych chtěl zvlášť zmínit. Velmi významnými čestnými hosty budou legendární primabalerína Maja Plisecká a její manžel, skladatel Rodion Ščedrin. Zúčastní se zahájení festivalu a 9. května večer promítneme hodinový francouzský dokument o Plisecké a bude možnost položit jí několik otázek.

Ve světě se nemluví jen o hudební krizi v různých podobách, ale i o menším zájmu o televizní pořady o hudbě. Jak to vnímáte vy?

Myslím, že to nejde zjednodušeně paušalizovat. Existují televizní kanály, které mají vysokou úroveň, například německo-francouzský kulturní program Arte, francouzský kanál Mezzo nebo britský program BBC Chanell 4, v jiných, které mívaly velký význam pro tvorbu hudebních pořadů, se priority posunuly jinam. Příkladem může být rakouská televize ORF, která bývala velmi kulturní, přenášela například řadu koncertů a všechny premiéry vídeňské Státní opery. Dnes se bohužel dost přibližuje komerčním televizím. [Pozn. LS: V tom ji veřejnoprávní Česká televize zdárně následuje.]

Zajímá se o Zlatou Prahu Amerika?

Jestli tím míníte Spojené státy, tak ty leží úplně mimo. Odtud se festivalu nezúčastňuje jediná společnost. Z rozhovorů s americkými producenty mám pocit, že je u nich vše jen o byznysu. Naštěstí je jiná situace v Kanadě, která je v tomto velmi kultivovaná a produkuje řadu krásných pořadů vysoké úrovně, viz loňský vítěz film Dracula z dílny Rhombus Media.

Festival se neobejde bez finančního zajištění. Jak velká je podpora České televize?

Podpora České televize je taková, že se festival může konat; konkrétně se jedná o částku kolem pěti milionů korun. Samozřejmě si umím představit, že bychom měli vyšší rozpočet a mohli toho nabídnout ještě víc a víc festival zviditelnit, ale musím být realistou. Rád bych však zmínil jednu důležitou věc. V úzkém, ale významném okruhu mezinárodní odborné veřejnosti se tím prezentuje i Česká televize a vlastně i Česká republika. Zlatá Praha je dnes nepochybně jednou z nejvýznamnějších českých kulturních akcí, které svět zajímají.

Sdílet článek: