Jaká byla vaše cesta ze Smetanova kvarteta k předsedání tohoto festivalu? Velice jednoduchá. V roce 1994 jsem byl v Japonsku a setkal se zde se svou bývalou spolužačkou, která se tehdy chystala na festival Mladá Praha s jedním žákem. Od ní jsem se tedy o této akci dozvěděl. Byl jsem se podívat na několika koncertech, a pak mě japonští organizátoři pozvali na schůzi festivalu. Přišel jsem a oni mě požádali, abych jim s festivalem nějak pomohl. Říkal jsem si, jak bych mohl, když jsem nikdy nic takového nedělal? Tak jsem to zkusil a zůstal. Teď už je to sedm let.
A co vás přivedlo k rozhodnutí zapojit se právě do tohoto festivalu? Hlavně to, že jsem věděl, jak je potřeba mladým umělcům pomáhat. My jsme začínali s kvartetem koncertní kariéru v roce 1945, kdy byla situace o dost horší, ale bez pomoci nadšenců bychom se do povědomí publika nedostali. Kromě toho je pro české umělce důležité, aby měli možnost kontaktů se zahraničními interprety a rozšířili si svůj obzor.
Jaký je podíl českých interpretů na festivalu? Je o něco vyšší. Snažíme se, aby doprovázející orchestry byly také z Čech, například každoročně s námi spolupracovala Pražská komorní filharmonie. Musí to být samozřejmě vyvážené, zároveň jsou ale rozhodující finance.
Jak probíhá výběr interpretů? Japonský výbor vybírá své umělce, v Praze se zaměřujeme především na výběr evropských umělců. Máme své spolupracovníky – například doktora Milana Škampu -, kteří sledují dění na soutěžích a dávají nám pak tipy na nadějné mladé hudebníky. S těmi se spojíme, oni nám pošlou své materiály a nahrávku. Z těch ještě vybíráme dál.
Jaké máte plány do budoucna? Rádi bychom rozšířili nabídku interpretačních kurzů a také se budeme snažit překročit časový rámec festivalu, letos by se měl tedy uskutečnit adventní koncert v Národním divadle, na němž vystoupí zase další umělci.
