pondělí, 8. březen 2004

Fenomén Jan Klusák

Napsal(a) 

Fenomén Jan Klusák Fenomén Jan Klusák
Pokud se bráníme pohledům zpět, sumarizaci svých činů, skutků a snažení, dokážeme to celkem umně v padesáti, obtížněji v šedesáti, kdy se perspektivy zužují, a neubráníme se tomu ani v sedmdesáti. Vždyť je ostatně přirozeným důsledkem čestné cesty životem, že nakonec je vždycky co bilancovat. Dožívá-li se sedmdesátky umělec, je bilance nejen nevyhnutelná, neboť si ji okolnosti prostě vynutí, ale zároveň i tvůrčí - přesně podle předchozího života bilancujícího sedmdesátníka. V případě skladatele JAN KLUSÁKA , jenž tyto narozeniny oslaví 18. dubna, je v prvé řadě sedmdesátka sama o sobě zarážející: dožívá se jí v tak příznivém zdravotním stavu, vyrovnané osobní situaci a uprostřed široce koncipované tvorby, napájené dalšími plány, že se lze jen překvapeně divit. A začneme-li sumarizovat hlavní životní tvůrčí činnost komponování - ukáže se jako nepřerušená, systematická a vnitřním vývojem logicky utvořená. Snad ji možno upřesnit dalšími epitety jako celistvá, ničemu a nikomu neohnutá, svérázná, sama sobě nezpronevěřená. A hlavně musíme dodat - neobyčejně košatá. A s tou košatostí nám vytane na mysli i způsob posledních padesáti let života svobodného umělce Klusáka (a on jako jeden z mála svobodný, protože nevázaný na žádného zaměstnavatele či objednávky skladeb, opravdu byl). A protože každá mince má dvě strany, daň za svou svobodu platil vynuceným ústraním po skvěle započaté kompoziční činnosti a s ní bohatě do sebe propletených možností jiných blízkých uměleckých činností. Daní za svou svobodu se mu stala vynucená schopnost žít oproštěně od materialistických výhod pravidelného příjmu, žít v očekávání, v jistém slova smyslu v náhodě, za to s usebranou myslí a dobrým vnitřním pocitem. Snad právě to vedlo vzdělaného a briskně intelektuálně uvažujícího mladého umělce nejen k činnosti herecké (ač bez hereckých škol, často vyhledávaný pro svůj impozantní židovský profil jako filmový typ), a ta nebyla ojedinělá, ani zanedbatelně krátká, natož bezvýznamná. Těch filmů s jeho výrazným hereckým přínosem je řada - jedenáct filmových rolí. "Od malička mě bavilo převtělovat se do různých postav. Proto jsem tak miloval a hrál loutkové divadlo - abych mohl mluvit za všechny. Doma jsem s tím otravoval celou rodinu i návštěvy. Dívám se tak i na operu; když ji píšu, můžu v ní být všemi osobami. Pokud jde o herectví, nejsem profesionál, a proto si můžu dovolit určitou nezodpovědnost, byla to pro mě prostě lehkomyslná legrace. Kdybych herecké řemeslo skutečně uměl, byl bych asi chtěl být něčím mezi Vlastou Burianem a Haroldem Lloydem." Svou vlastní kapitolu v herecko-kompozičním spojení sehrála i nemalá epizoda spoluautorství a spoluúčinkování v Divadle Járy Cimrmana. Ač epizoda nezůstala bez osobních sporů a předčasného ukončení spolupráce, měla a má pro pamětníky i historii divadla samého svůj význam. "Hrál jsem tam šest let. Ze začátku to byla obrovská legrace, tak velká, že jsem se toho nemohl nabažit - chodil jsem se i dívat na kolegy, alternující třeba mou roli a válel jsem se smíchy. Po čase mě začaly unavovat delší zájezdy, bylo mi líto času, který jsem mohl využít ke komponování, a byl jsem nakonec překvapen, že nejsem obsazován nikdy, když se představení natáčí. Prý proto, že kvůli mně by divadlo mohlo mít potíže - politické. Tak jsem raději v pětasedmdesátém roce odešel. Koneckonců skládání hudby pro mě bylo vždycky hlavním smyslem života." To, že Jan Klusák absolvoval gymnázium (maturita 1953), patřičně přispělo k rozšíření jeho vědomostí, znalostí jazyků a dalo mu obecnou kultivovanost bývalých gymnázií, a také zkultivovalo jeho talent pro literární vyjadřování se. Kdyby se jako mladý vydal zdokonalovat tímto směrem, byl by z něho jistě dobrý spisovatel. Ani takto nezůstaly jeho literární sklony nevyužity, a to už od dob studií, kdy se podílel na hudební kritice v časopise Kultura v letech 1960-62). "Dělal jsem to ze zájmu o hudební dění, jen tak sporadicky - za dva roky jsem napsal asi čtyři kritiky na koncerty a pak tři větší referáty o skladatelích, které mám rád: Hindemithovi, Honeggerovi a Stravinském. Ukončil jsem to ze stejných důvodů jako hraní u Cimrmanů, i v Kultuře začali poukazovat, že se mnou mají potíže, mé jméno se nemá objevovat, a tak jsem se zase stáhl ke komponování. Ale byla to příjemná zkušenost."

Fenomén Jan Klusák Fenomén Jan Klusák

Sytě angažovaný čtenář Jan Klusák přečetl většinu toho, co by vzdělanec měl, a s typickým zvídavým smyslem pro poznávání si vybíral i mezi tituly opravdu neběžnými. "Jako čtenář jsem naprostý všežravec. Spolykám beletrii, poezii, pochybnou okultní literaturu, vysokou filozofii, Churchillovu Druhou světovou válku, Aristofana, Vojtěcha Jiráta, Jasperse, Goethovu Farbenlehre a mezi tím vším taky Edgara Wallace či Rexe Stouta. Mezi mé nejmilejší autory patří Ionesco, Nathalie Sarrautová, Proust, Nabokov, Ladislav Klíma, přebrodil jsem se i Rudolfem Steinerem. Od gymnaziálních let si vedu seznam titulů, které za rok přečtu, a je toho opravdu dost." Na této směsici vhodné k upevnění vzdělanostního povědomí i poznání výběžků krajních a nových přínosů světové literatury, se formovala a dále vytvářela zrající osobnost umělce, jehož polyglotství, byť novodobé, se jevilo jako zřejmé. Sám sice netíhl k prosazení se v literární sféře, ale mnoho témat ho zajímalo víc než jen jako čtenáře a umělecky tvořícího jedince "z vedlejší branže". "Psal jsem do časopisu Tvář, vyšla tam 'Zpráva o mé cestě do cizí země', vzniklo to opravdu jako zpráva pro Svaz skladatelů z mé neuskutečněné služební cesty. Pak vyšla v Olomouci jako katalog výstavy 'Zpráva o Gustavu Mahlerovi', taky jsem napsal Protokol o výslechu Smetany Bedřicha, to už by měla být součást mé zamýšlené knížky ťMísto pamětíŤ, ve které bych své vzpomínky převlékl do jakýchsi "kostýmovaných" povídek, samozřejmě legračních, aby to nebylo tak nudné, jak vzpomínky obvykle bývají."

Snad právě prolnutím toho všeho, co bylo doposud poznamenáno, přirozená inteligence a matematické nadání ho přivedlo v době kolem čtyřicítky k esoterickým úvahám a v duchu jeho povahy patřičnému obeznámení se s tím, co bylo nějakým způsobem v té době dostupné. "David Cherniack (absolvent FAMU, režie, pozn. red.) byl první člověk, který mi řekl, co to je I-ting... Kdo to pěstoval a napsal o tom krásnou studii, byl Carl Gustav Jung, který si denně ráno tohle dělal - z toho vznikl jeho pojem synchronicity... Řekl jsem si, když to něco dalo Jungovi, tak to nebude tak marný. Řekněme, že podvědomí tím velice zajímavě promlouvá. Každému." Souběžně s tím se Klusákovo matematické myšlení uplatnilo v sestavování horoskopů; ty se staly z okouzlení celoživotní vášní. "Myslím si, že astrologie, tarot i všechno to, čemu se říká esoterické disciplíny, dodávají umění dobrou potravu, protože to všechno koření v mýtu. Hudba a opera obzvlášť musí čerpat ze studny mimovědomí (nebo Jungova ťkolektivního nevědomíŤ), z té hlubiny společné všem lidem, bez ohledu na dobu a místo. Proto látky mytologické jsou nejvděčnějšími náměty oper."

Toto širší obeznámení se s nehudebními tvůrčími aktivitami Jana Klusáka považuji za nezbytné pro pochopení nejen šíře jeho schopností, ale v zásadní míře také jeho práce nejvlastnější - činnosti kompoziční. Neboť všechny tyto mimoskladatelské práce spolu souvisely - přinejmenším jako šíře pohledu na umění samé, jako konfrontační náhled do vývoje "nové hudby" a nových kompozičních technik té doby. Klusák nekomponoval uzavřený do svého světa not, ale tvořil jako umělec schopný širokého rozhledu a schopný i jiného uměleckého vyjádření. Dotkneme-li se teď kompozice, vidíme jistou dvojkolejnost tvorby: práce, k jejichž vzniku dával popud výhradně skladatelův vývoj kompozičního stylu a ty, jež měly určeny námět, minutáž a mnohdy i kompoziční styl a jsou v celkové Klusákově hudbě početné - scénická a filmová hudba (filmů s hudbou Jana Klusáka je 71.) Jakkoli má scénická i filmová hudba v sobě cosi služebného vůči divadelní inscenaci či filmu, v případě hudby z pera Jana Klusáka jde výhradně o hudbu dotvářející námět i zpracování filmu, o hudbu spolutvůrčí. Proto se s Janem Klusákem spojila řada našich nejlepších režisérů hraného i animovaného filmu: "Věře Chytilové jsem dělal hudbu k absolventskému filmu Strop, hrál jsem v jejích Sedmikráskách. Janu Němcovi jsem pořídil hudbu k jeho dokumentu Paměť našich dnů, hrál jsem ve filmu O slavnosti a hostech, Mučedníků lásky jsem zúčastnil jako skladatel i jako herec. Snad nejvíce jsem pracoval pro Evalda Schorma v dokumentárních i hraných filmech (za všechny jmenuju aspoň Každý den odvahu nebo Návrat ztraceného syna). K animovanému filmu jsem se dostal s Jaroslavem Bočkem (za všechny připomínám Svatopluka a jeho syny) a s Jiřím Brdečkou (kreslený film Pomsta a dva další). Většina těch filmů pak byla v trezorech, a tak se málo znají. Velký životní zážitek pro mě ovšem taky znamenala spolupráce s velkými divadelními režiséry, na prvním místě s Otomarem Krejčou."

Vlastní kompoziční práce je rozlehlá (čítá na 150 opusů) a zahrnuje v sobě i tři opery, což není pro každého soudobého skladatele běžné (opera Dvanáctá noc provedena operním souborem v Olomouci, aktovky Zpráva pro akademii a Bertram a Mescalinda uvedla opera ND). Na stručný přehled skladeb, či alespoň na jejich částečný rozbor, by padly stránky, jež nemáme. Bude však mnohem zajímavější, když se ke svým kompozicím vyjádří skladatel sám a vybere ty, jež považuje za mezní. "Moje milníky? To by mohly být: 1954 Hudba k vodotrysku - našel jsem se v neoklasické notě, trochu pod vlivem Iši Krejčího. 1962 Variace na téma Gustava Mahlera - je to syntéza raného dodekafonního období, 1969 Šestá invence pro nonet - dořešil jsem svou vlastní formu, dávající materiálu tvar a stavbu a zároveň uvolňující metodu od uniformity dodekafonie jakousi nově vzniklou pseudotonalitou. 1975 Třetí smyčcový kvartet - další uvolnění formy a další fáze nalezení svého slohu, 1992 Tetragrammaton a 1998 Zemský ráj to na pohled - v těch jsem se snažil o další syntézu. A teď 2003 Axis temporum - zkouším zde něco, co jsem ještě nedělal, a jsem na to zvědav. Ale víc si řekneme až po premiéře."

Jak jinak či jak lépe oslavit narozeniny, než provedením premiéry. Jan Klusák k této příležitosti napsal skladbu Axis temporum , kterou v dubnu zařadil do repertoáru orchestr FOK, aby ji skladateli k jubileu provedl s dirigentem Petrem Altrichterem.

Dívá-li se Jan Klusák zpět, může sumarizovat s klidem člověka, který od začátku věděl, kudy chce jít a taky tudy - vzdor problémům - bez odchýlení šel. Je jeho osobním štěstím - a jistě také darem z nebes, že se svých kulatin dožívá s vitalitou, radostí ze života a s tichou touhou komponovat a komponovat. Nedělá to však stranou od života, ale naopak spjat s ním, ovlivňuje jej svou osobitostí. Snad nejlépe to dokumentují jeho vlastní slova: "Jsem šťastný. A štěstí pro mě znamená dosáhnout jakéhosi ukojení. Svou prací dosahuju něčeho, co mi dělá dobře. Je to s prominutím velmi podobné erotice. Stravinskij taky říkal, že v komponování rozhoduje libido. Jsem Pánubohu vděčný, že mi to dopřál. Jestli je to hřích, tak jsem holt strašlivě hříšnej."

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.