středa, 22. leden 2003

Fejeton Lukáše Hurníka: Publikum

Napsal(a) 

Fejeton Lukáše Hurníka: Publikum Fejeton Lukáše Hurníka: Publikum
Obsah slova POSLUCHAČ se zdá být jednoduchý, ale zřejmě se v něm schovává "čertík". Nedávno mě v rozhlase navštívil soudobý skladatel. Patří k onomu okruhu tvůrců, kteří už od šedesátých let prohlašují, že je posluchač nezajímá, protože komponují z "vnitřní potřeby". Kupodivu, velmi stojí o to, aby se jejich díla vysílala v rozhlase a permanentně si stěžují na to, že se tak neděje v míře, která by jim vyhovovala. Když jsem připomněl, že veřejnoprávní vysílání si platí právě posluchači, a ti nemají příliš v lásce hudbu, která s nimi programově nepočítá, byl jsem označen za demagoga. Budiž, ale veškeré průzkumy, dotazníky a statistiky dokazují dosti jednoznačně, že většina posluchačů chce v rozhlase, televizi, ale i na koncertech slyšet skladby, "které už znají". V hudební historii je to tak trochu nový jev, protože publikum až do počátku 20. století poslouchalo téměř výhradně čerstvě napsané skladby, historická hudba zajímala jen odborníky. Dnes se za "novinku" považuje i hudba sto let stará. Osvícení dramaturgové vědí, že mohou do koncertního programu zařadit jednu modernější skladbu, aniž by vážně ohrozili návštěvnost. Pokud to udělají, místo aby jim byla přiznána zásluha za popularizaci soudobé hudby, pokárají je recenzenti za tak zvanou sendvičovou dramaturgii. Kdyby tento absurdní postoj převládl, byla by soudobá hudba odsouzena k internaci do ghetta "samoobslužných" skladatelských koncertů, které se obejdou bez publika, protože je platí nějaká spřátelená nadace. Specializované koncerty a festivaly soudobé tvorby si samozřejmě zasluhují podporu, ale měly by se do jisté míry chápat jako "hudební velkoobchody", kde si koncertní dramaturgové mohou poslechnout nové skladby s cílem zjistit, které z nich mají šanci stát se součástí běžného koncertního života.

V příliš hlasitém odvolávání se na zájmy posluchačů však někdy opravdu může být schován kus demagogie. Fotografie Bohumila Beníčka nám ukazují, jak je obtížné mluvit a psát o publiku jako o homogenním celku. Z tváří posluchačů můžeme vyčíst, jak odlišné emoce v nich hudba vyvolává. Jeden relaxuje, druhý hledá inspiraci k vlastní tvorbě, třetího fascinují pohyby hráčů a dirigenta, další se věnuje jakýmsi vnitřním asociacím, které s hudbou nemají nic společného. Co posluchač, to jiný zájem. Pokud někoho slyšíme holedbat se "úspěchem u publika", měli bychom se ho zeptat, o jakém publiku mluví a čím konkrétně je oslovil. Nejsnadnější cesta k úspěchu je totiž jeho koupě.

V mediálním světě se i sám posluchač stává zbožím. Soukromá rádia si ho kupují českými hity z éry socialismu, soutěžemi, písničkami na přání atd. Výměnou za posluchače pak získávají peníze z odvysílaných reklam. Jako člověk pracující ve veřejnoprávní kulturní stanici nemohu nepřipomenout její výjimečnost. Posluchač pro nás není zboží, je to zákazník, který si nás platí. Snažíme se mu proto vyhovět, jak nejlépe dokážeme. Naše situace je ale těžká v tom, že se u rozhlasového publika ještě mnohem silněji projevuje pestrost posluchačských motivů. Umělec v koncertním sále má určitou šanci vyvolat u publika alespoň částečně kolektivní reakci. Rozhlas vždy oslovuje každého posluchače zvlášť.

Posluchač tedy není zrovna jednoduchý partner. Pro hudební tvůrce může být osvobozující zapomenout na něho a "jít si svou vlastní cestou". Někteří géniové - třeba Beethoven nebo Zelenka - to učinili, ale až v samém závěru života, a i tak vytvořili úžasnou hudbu. Jiní byli pro své publikum tak nepochopitelní, že jim nic jiného nezbývalo. Při vědomí všech výjimek se však nemohu ubránit pocitu, že hudba, která z principu odmítá posluchače, je jako žena, která z principu odmítá partnera. Je to prostě stará panna.

Historická otázka pro posluchače: Kdy a v kterém evropském městě bylo publikum, tedy veřejnost, poprvé připuštěno na koncert? Připomínáme, že opery směla veřejnost navštěvovat mnohem dříve, kdežto koncertní sály otevřely své brány "teprve nedávno". Deset posluchačů, kteří se nejvíce přiblíží správnému místu a letopočtu odmění časopis HARMONIE a rozhlasová stanice Český rozhlas 3 - Vltava užitečnými dárky.

Fejeton Lukáše Hurníka: Publikum Fejeton Lukáše Hurníka: Publikum

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.