úterý, 16. prosinec 2003

Fejeton Lukáše Hurníka: Pozor děti

Napsal(a) 

Fejeton Lukáše Hurníka: Pozor děti Fejeton Lukáše Hurníka: Pozor děti
Můj milý deníčku,

dneska jsme místo fyziky a dějepisu byli s celou třídou na výchovném koncertu. Bylo to u nás v kulturáku. Škoda, že jsem seděla v poslední řadě na balkóně, bylo odtamtuď špatně vidět a hudba byla slyšet jen z dálky. Musela ale být krásná, protože ten pán, co mluvil do mikrofonu, říkal, že ti muzikanti vyhráli nějaké soutěže a byli i v Japonsku. Byli to takoví čtyři staří pánové.

Tři z nich se hodně potili. Skladatel tu hudbu napsal kdysi dávno, ale prej je přesto pořád mladá. Potom dlouho hráli několik skladeb. Když jsme po první skladbě zatleskali, dělali na nás pššš. Po třetí skladbě jsme už teda netleskali, ale asi jsme měli, protože pan řečník řekl: "To umělcům ani nezatleskáte?" A smál se. Pak nám vysvětlil, že hrát na housle je moc těžké a že na talentu nezáleží, ale hlavně musí být píle. Ptal se, kolik z nás hraje na nějaký hudební nástroj. Kolářová z béčka zvedla ruku, že hraje na flétnu, ale pán ji neviděl. Řekl, že je to ostuda, že nikdo na nic nehraje a že když oni byli malí, tak všichni u nich na vesnici na něco uměli hrát, protože neměli rádio a nemohli celý den poslouchat pop, jako my. Kluci od nás se chtěli hádat, že neposlouchají pop, ale metal a hip-hop, a né z ňákýho rádia, ale stahujou si z Netu empétrojky. Ale paní učitelka je umlčela a pohrozila, že je rozsadí. Tak už pak mlčeli. Pak nám ten pán říkal, že ono se sice říká vážná hudba, ale pozor, děti, ona nemusí být vždycky úplně vážná! A vysvětlil, v čem bude ta příští skladba veselá. No, docela ušla, ale nesmáli jsme se. Bylo tam velké horko. Pak se ptali, jestli je někdo z nás tak odvážný, že by přišel na pódium. Samozřejmě, že se přihlásil Bouda. Dali mu pod krk housle (nějaký náhradní, ne ty, na které sami hráli) a prý jak dlouho s nimi vydrží takhle stát. Bouda za chvíli dělal jako že omdlívá, tak mu ty housle zase vzali a ten řečník se ho ptal: "Tak co, bolela tě ruka?" a Bouda řek "Ano". "A chtěl by ses učit na housle?" A on odpověděl: "Ne". A pán řekl "No vidíš, už jenom držet housle je namáhavé, a tady páni umělci na ně musí i hrát!" A smál se. Ještě se Boudy zeptal, jestli se mu líbí koncert, a Bouda řekl: "Ano". A pak už si mohl jít zase sednout. Jsem ráda, že na housle nehraju. Poslední skladba byla moc dlouhá. Napsal ji ten Smetana, co byl hluchý a vymyslel skladbu Vltava. Pískalo mu v uchu a to mělo být v té skladbě někde slyšet, ale uteklo mi to. Líbilo se mi, když ten pán, co hrál na basu, netahal smyčcem, ale brnkal na struny jako na basovku. Pak to skončilo, tak jsme hodně tleskali, kluci taky pískali a dupali. Muzikanti měli radost, že tleskáme a že se nám to líbilo. Mně se to ale doopravdy líbilo. Klasiku mám ráda, hlavně Elišku a Bé mol, nebo když Lucie Bílá zpívá Ave Maria, ale tyhle písničky tam nehráli. Jo, a táta mi slíbil, že jestli přijede do Prahy Britney Spears, tak mě na ni vezme. To bude fakt dobrý!

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.