úterý, 21. září 2004

Fejeton Lukáše Hurníka: Osud

Napsal(a) 

Fejeton Lukáše Hurníka: Osud Fejeton Lukáše Hurníka: Osud
Jsme lidé, jimž se hudba stala osudem. Co mě opravňuje k tomu, abych mluvil i vaším jménem? Už samotný fakt, že čtete časopis HARMONIE. Znamená to, že se hudbou opravdu zabýváte a nechápete ji jen jako zvukovou kulisu. Nedávné sociologické průzkumy došly k závěru, že posluchači očekávají od hudby především relaxaci, přičemž stále větší množství lidí zjišťuje, že tuto funkci plní lépe klasická hudba než populární. To je současně dobrá i špatná zpráva. Rozšiřuje se publikum vážné hudby, ovšem o takové posluchače, kteří považují třeba Beethovenovu Osudovou za relaxační hudbu. Hudební drama, při kterém my, klasikou odchovaní posluchači, samým napětím ani nedýcháme, si naši spoluobčané pouštějí proto, aby se jim "při příjemné hudbě snáze zapomínalo na starosti všedního dne." Taková zjištění mají značný dopad třeba na mediální scénu. Veřejnoprávní rozhlasy v Belgii a Irsku transformovaly své hudební stanice v celodenní nepřerušovaný proud nejpopulárnějších hitů klasické hudby. Už žádná zdlouhavá adagia od Brahmse, Brucknera a jiných "náročných autorů". Z každé symfonie vždy jen tu nejhezčí větu! Věřím, že naši rozhlasovou kulturní stanici takový osud nepotká. Hudební program fungující jako kulisa pomáhá degradovat hudbu na akustický smog.

Když jsme u toho pojmu, mám jeden postřeh: těsně vedle pražské budovy Českého rozhlasu máme dvě kavárny. Jsou si velmi podobné, i cenově, ale v jedné hraje hudba, v druhé nikoli. Ta první je prázdná, v druhé po celý den sedí spokojení návštěvníci. Majitel té první zatím nepochopil, že lidé si do kavárny chodí povídat, nikoli poslouchat české hity sedmdesátých let prokládané neodolatelnými výzvami k nákupu zubní pasty. Stojí ho to dost peněz. Když tedy nefunguje magická ruka trhu, kéž by ve prospěch našich nervů intervenovala nějaká ruka osudu, která by - podobně jako ta na obrázku pana Hradeckého - umlčela zbytečné zdroje zvuku.

Kresba by však mohla znamenat i něco jiného. Situaci hudebního profesionála, kterému osud nějak zabrání pokračovat v umělecké dráze. Houslista si uřízne prst na levé ruce, pěvec přijde o hlas, dechař dostane plicní alergii. Kolik takových případů se stalo! Jsou to skutečné tragédie lidí, kteří celý svůj život zasvětili hudbě a žádná zadní vrátka si nenechali otevřená. Přesto jsem ještě neslyšel o případu, že by se umělec zhroutil, že by nebyl s to pokračovat v normálním životě. Prakticky všichni takto postižení hudebníci rychle nalezli uplatnění, zejména v oblasti organizační. Stali se z nich skvělí inspicienti divadel, hudební badatelé a archiváři, rozhlasáci či manažeři. Hudba dokáže člověka osudově připoutat, ale nezaslepí ho. Kdo se vyzná ve virtuálním světě hudby, zvládne i svět skutečný.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.