sobota, 7. únor 2004

Fejeton Lukáš Hurníka: Pouto

Napsal(a) 

Fejeton Lukáš Hurníka: Pouto Fejeton Lukáš Hurníka: Pouto
Moje babička se vtipům nesmála, ale vysvětlovala je. Řekli jste jí anekdotu, ona ji pozorně vyslechla a pak, aniž pohnula koutkem úst, definovala, v čem spočívá její paradox a co je na ní vtipného. Byla to Němka, takže by bylo nefér jí to vyčítat. Nehodlám však kráčet v jejích šlépějích a pointy muzikantských vtipů pana Václava Hradeckého, které budou letos inspirací pro tyto fejetony, rozhodně nebudu objasňovat. Dovolím si jen k oněm obrázkům připojit pár úvah.

Tak třeba rozhodně stojí za zmínku skutečnost, tímto obrázkem jasně dokumentovaná, že mezi hráčem a jeho nástrojem vzniká v průběhu kariéry nerozlučné, doslova milostné pouto. Během výkonu základní vojenské služby v Armádním uměleckém souboru jsem několikrát viděl, jak muzikanti spí s houslemi. Vysvětlovali to obavou z krádeže, ale zamilovaný úsměv na jejich tváři svědčil o hlubších pohnutkách. Jiní se snaží maskovat svůj niterný vztah k nástroji předstíraným odporem k němu. Můj otec dlouhá léta hrál s Pavlem Štěpánem na čtyři ruce. Jednou si před koncertem v jakémsi menším městě šli vyzkoušet klavír. Tátovi jeho stav moc nevyhovoval a řekl, že je nepříjemný. Pavel Štěpán suše odpověděl: "Každý klavír je nepříjemný..."

Podezřelé je i hromadění hudebních nástrojů v držení jednoho virtuosa. Případy Svěcený, Stivín byly už mnohokrát medializovány. V životě jsem neslyšel, že by nějaký chirurg sbíral skalpely, elektrikář zkoušečky, dřevorubec sekery. Ale nad polygamním chováním flétnisty, majitele tisíců fléten a píšťalek, který si - aby uspokojil svou vášeň - musí sám vyrábět další nástroje z vodovodních trubek, se nikdo nepozastavuje.

Ve skladatelském oboru se cení spíše univerzalita, ale existují čestné výjimky komponistů (Chopin, Paganini), kteří se koncentrovali na tvorbu pro jeden nástroj. U interpretů je to naopak. Pominu-li promiskuitní hudebníky, kterým se odborně říká multiinstrumentalisté, deviantní případy milostného vztahu k pianové židličce (Gould) a pochopitelné občasné přestupy mezi příbuznými nástroji (housle - viola, klavír - cembalo), bývají interpreti svým nástrojům věrni po celý život. Není pak divu, že se občas na pódiu zapomenou a musejí pak být z koncertního sálu odstraněni mechanicky. Ale to už taky vysvětluju vtipy - viď, babi?

Více z této kategorie: « Dobročinnost Robert Carsen »

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.