středa, 17. duben 2002

Fazil Say: Nehraju hudbum která nekomunikuje s lidmi

Napsal(a) 

Fazil Say: Nehraju hudbum která nekomunikuje s lid Fazil Say: Nehraju hudbum která nekomunikuje s lid
Turecký klavírista FAZIL SAY (1970) přijel do České republiky u příležitosti sólového recitálu v rámci festivalu Struny podzimu 2001, který pořádá Správa pražského hradu již šestým rokem. Fazil Say patří ve svých jedenatřiceti letech k předním klavíristům své generace a jeho osobitý projev a pianistické i skladatelské umění máme možnost poznat již na pěti vydaných CD u firmy Teldec. Sayův medailon vyšel v HARMONII v květnu minulého roku. Na koncertě ve Španělském sále Pražského hradu 2. prosince 2001 přednesl Fazil Say Bachovo Preludium a Fugu a moll BWV 543 v Lisztově úpravě, Lisztovu Sonátu h moll a vlastní improvizace.Pocházíte ze střední Anatolie, regionu, který je tradiční v mnoha směrech. Cítíte vliv této tradice i ve svém životě, hudbě, hře, myšlení...?

Ano. Ve všech svých skladbách jsem velmi ovlivněn anatolskou hudbou. Existuje mnoho druhů této hudby a velmi obdivuji tureckou poezii. Mimo jiné jsem napsal skladbu na básně Nazima Hikmeta. Jsem členem jazzového kvarteta, složeného z tureckých hudebníků hrajících na tradiční turecké nástroje, takže do našeho "jazzu" se promítají prvky tradiční turecké hudby.

V jednom svém interview jste řekl, že když jste byl mladý, byl jste silně ovlivněn hudbou Bartóka a Stravinského. Nebyl to nacionalismus a folklórní prvky v jejich hudbě, které vás tak uchvátily?

Je to pravda. Oba autory jsem měl rád právě pro přítomnost folklóru v jejich hudbě. Mám to v krvi. Pro lidi, kteří nejsou Češi je těžké hrát Janáčka nebo Dvořáka, protože to v krvi nemají. Je to také dáno jazykem. Hrál jsem Janáčkovu Sonátu , ale měl jsem problémy s tím, jak ji hrát. To, jak ji hrál Rudolf Firkušný se mě velmi dotklo, je to zcela originální jazyk.

Proč jste tedy zvolil pro své první CD Mozartovu hudbu?

Vztah k Mozartovi jsem získal díky publiku na koncertech. Posluchačům se jeho hudba velmi líbila a i já jsem si tak k ní získal určitý vztah a posléze jsem zjistil, že to byla dobrá volba.

Kombinujete rád různé styly?

Ano. Například Bachova tvorba je zvláštní případ. Bach neznal klavír. Jeho hudba byla psána pro cembalo a varhany a my ji dnes hrajeme na klavír. Takže je to jiné, než jak to Bach myslel. Úpravy jeho děl, například aranžmá Preludia a Fugy a moll Franzem Lisztem, mně nevadí. Měli bychom hudbu vidět co možná v nejširším záběru a ukázat skladatele ve všech barvách.

Myslíte si, že "crossovery" by mohly být jednou z mnoha nových cest vývoje hudby?

Ne. Existují dobré a existují špatné crossovery. Příkladem toho dobrého může být například Gidon Kremer a jeho projekt s díly Astora Piazzolly. Je to fantastická, navýsost seriózní hudba, skvělý crossover - zvuk a světlo. Zní-li crossover jako filmová hudba, pak je to k ničemu. Je-li crossover kreativní, pak může fungovat (moderní hudba, nové skladby, aranže, nové zvuky a tak dále).

Proč jsou "crossovery" v dnešní době tak populární?

Je to jednoduché. Lidé jsou zahlceni nahrávkami. V případě některých skladeb existuje nepřeberné množství jejich interpretací. Lidé ale stále hledají něco nového. Když děláte crossover, může být dobrý, nebo špatný. Poválečná avantgarda vytvořila zeď mezi hudebníky, skladateli a posluchači. Jedním z důvodů, proč tato zeď už v dnešní době neexistuje, je právě crossover. Je-li přítomna lidská kreativita, komunikace a osobitost, pak daný fenomén bude vždy žít. Například mladí lidé mají velmi rádi, když hraji svou hudbu. To je o moc zajímavější. V tomto století bude existovat více skladatelů-hudebníků, jako tomu bylo například v 19. století. Mosty mezi jednotlivými kulturami se více propojí. Kultura vždy procházela vývojovými změnami. To na druhou stranu ale neznamená ztrátu individuality.

Jste pro absolutní otevřenost všemu. Co je potom měřítkem kvality?

Kritériem kvality je hledání úrovně. Jedním z kritérií může být dobré hudební vzdělání a technické předpoklady hry na nástroj.

Jaká je úroveň hudebního vzdělání v Turecku?

Špatná a v obecném slova smyslu neexistuje. Mohlo by to být o hodně lepší. Co se týče tureckých skladatelů v mnoha případech jsou inspirovaní tradiční tureckou hudbou, a přitom se snaží být moderní, evropští. Jsou silně ovlivněni Bartókovou hudbou. V současnosti se v Turecku snaží rozšiřovat svou hudbu co nejvíce mezi publikum.

Na svém sólovém recitálu na Pražském hradě jste zvolil Bacha, Liszta a vlastní improvizace. Kdo tento program vybral?

Byl jsem o to požádán pořadateli. Jsem tomu rád, protože Lisztova Sonáta h moll je úžasná skladba.

Druhá půle koncertu byla ve znamení vašich vlastních improvizací. Pomohlo vám skladatelské vzdělání, nebo znalost různých skladatelských stylů spíše brání vaší improvizátorské spontaneitě?

Já sám jsem jako malý začal nejprve s improvizací. Pak teprve jsem se učil znát noty a komponování. Když jako dítě nezačnete s improvizací, pak máte v sobě blok a později už to nejde tak lehce. Co se týče ovlivnění různými skladateli, myslím, že to není důležité. Vždy se můžou vyskytnout různé vlivy a opakování různých geniálních skladatelů. Toho se nelze zbavit. V hudbě už bylo dáno skoro vše. Nesmím na to myslet, je třeba vytvářet emoce.

Kromě klasické hudby a folklórních vlivů hrajete také jazz (například vaše gershwinovské CD). Máte raději takovýto starý "klasický" jazz, nebo nový, poněkud komplikovaný moderní free jazz?

Kompaktní disk s hudbou George Gershwina je speciální. Šlo mi o jeho portrét, portrét jazzu té doby a porozumění mu. Dnešní jazz je velmi intelektuální a Gershwinovi poněkud vzdálený. Jazz, který hrajeme s mým kvartetem přináší nové skladby, nový zvuk. Flexibilita je můj svět. To mi sedí a rád hraji cokoliv.

Jaký máte vztah k soudobým skladatelům a které z nich hrajete?

Rád hraji Ligetiho nebo Kurtága. Některým skladbám ale nerozumím. Musím cítit, že kus, který hraji komunikuje s publikem. Myslet si, že na publiku nezáleží, není správné.

V jednom z dalších interview jste řekl, že vaše CD s Bachem a Mozartem byly aperitivem, ale Stravinského Svěcení jara (v úpravě pro klavír na čtyři ruce) je hlavním chodem. Co přijde jako dezert?

Tohle jsem myslel jako vtip. Stravinskij je vysoká laťka a moc se při hře této skladby učím a studuji. Točit CD je pro mě daleko obtížnější než hrát na koncertě. Při natáčení Stravinského jsem se cítil daleko uvolněněji a pohodlněji než při ostatních nahrávkách. Je to dáno velmi osobní vzpomínkou a situací. Na druhou stranu doufám, že natočím více CD, které nebudou pouhými "zákusky". Uvažuji o CD s mými vlastními skladbami, nebo o nahrávce Mozartových klavírních koncertů. Komponování a hraní na klavír jsou pro mě rovnocenné.

Těšíte se na svůj koncert na Pražském jaru 2002? Co budete hrát?

Budu hrát Stravinského Svěcení jara v provedení pro čtyři ruce. Nahrál jsem to na speciální klavír, takže oba dva party budu hrát sám. Techniku hraní nebudu vysvětlovat. Nechte se překvapit.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.