sobota, 20. duben 2002

DVD bez obrázků

Napsal(a) 

Z milovníků kvalitních nahrávek vážné hudby se stávají štvanci technického pokroku. Po chodbách našich základních škol ještě dnes potkáváme přízraky učitelů hudební výchovy s kufříkovými gramofony, zatímco ve všech technických časopisech se už i o kompaktním disku mluví jako o mrtvém nosiči. Sotva se naše domácí diskotéky konzolidovaly a zahrnují alespoň základní tituly hudební literatury, už je máme vyměňovat za nové nosiče! Vždyť ještě ani není jasné které! Zvítězí SACD nebo DVD-Audio?

Připomínám, že DVD je stříbrný kotouček, který vypadá jako CD, ale vejde se na něj mnohanásobně více informací - zvukových i obrazových. Reprodukční zařízení pro DVD jsou už dnes běžně dostupná za cenu lepších CD přehrávačů a skvělé audiovizuální programy se už prodávají v každém hudebním obchodě.

Teprve nedávno k nám ale dorazily tituly DVD-Audio. Ty neobsahují obrazovou složku, jsou to čistě zvukové záznamy, které ovšem využívají vyšší kapacity nosiče, takže jsou schopny mnohem kvalitnějšího signálu. Předpokládám, že na tuto informaci reagujete stejně jako já, když jsem o DVD-Audio slyšel poprvé: co může hrát kvalitněji než CD? Jeho čistý zvuk bez šumu už přece nelze vylepšit! Jde jistě jen o obchodní fintu, jak z nás vytáhnout další peníze! S tímto přesvědčením jsem i já odpojoval DVD přehrávač od televize a přenášel ho ke zvukové aparatuře. Zapojil jsem přehrávač místo klasického CD, vložil do něho stříbrný kotouček DVD-Audio a stiskl přehrávání. Neozvalo se vůbec nic a na displeji blikal nápis DISC ERROR. Začal jsem tedy pátrat po technických informacích.

Situace se ukázala ještě složitější, než jsem myslel. Dočetl jsem se, že pro poslech skutečného DVD-Audio totiž musíme zakoupit speciální, nový přístroj, tedy nikoli ono stařičké DVD, které jsme naivně považovali za poslední výkřik techniky, a které máme od minulých Vánoc připojené k televizi. Vydavatelé, kteří k nám začali dodávat DVD-Audio tituly si však zachovali zdravý rozum a nabídli řešení i pro nás, majitele "klasických" DVD přehrávačů. DVD-Audio disky jsou oboustranné: hudba je na nich zaznamenána ve dvou zvukových formátech a jeden z nich lze přehrát i na běžném DVD-Video přehrávači. Ten musí být samozřejmě připojen do kvalitního zesilovače s dobrými reproduktory.

Pochopil jsem tedy, že stačí v mechanice otočit disk, což jsem učinil. Stiskl jsem tlačítko Play - a opravdu, ozvala se hudba. Tak sytý, plastický, přirozený zvuk jsem ve svém pokoji nikdy neslyšel. A po pravdě řečeno, ani v Rudolfinu. Okamžitě jsem vzal zpět své pochyby o potřebnosti nové technologie. Ve srovnání s obyčejným CD má nahrávka na DVD především větší prostorovost. I v orchestrálním tutti slyšíme umístění jednotlivých nástrojů, zřetelně rozlišujeme, kde který hráč sedí, zda vpředu či vzadu. Vnímáme drhnutí kalafuny na smyčcích, slyšíme dopad tympánové paličky na blánu, nadechnutí tubisty před dlouhým tónem. A dynamické možnosti záznamu jsou v podstatě neomezené. Strhující fortissimo nadchne sousedy i o tři patra níže.

Zkušený posluchač klasiky se pochopitelně obejde bez zvukových efektů a mnozí v této souvislosti připomenou, že jim intenzívní zážitky z hudby ještě nedávno přinášela i praskající monofonní deska. Nevěřím však, že by právě těmto vnímavým posluchačům neudělalo radost, kdyby v notoricky známé skladbě najednou zaslechli detaily, o kterých předtím nevěděli. Kvalitní záznam, který nabízí zvukové DVD, opravdu odhaluje dosud neslýchané nuance třeba ve vedení vnitřních hlasů, různé instrumentační finesy atd. Zavřete-li oči, máte opravdu pocit přítomnosti v koncertním sále, navíc bez nebezpečí, že vám sousedka sebevědomým zakašláním zničí dojem z generální pauzy a ještě vás při tom nakazí chřipkou.

Disky DVD-Audio, které jsem dostal k posouzení, pocházejí od firmy EMI a jde o rekonstrukce starších nahrávek natočených na běžný magnetofonový pás. Je zřejmé, že již původní záznamy musely být velmi kvalitní. Zvukoví odborníci z firmy Abbey Road Interactive je digitalizovali, prohnali kdovíjakými technickými kouzly, takže z pětadvacet let starých snímků se staly zvukové katedrály. Jsem zvědavý, jak budou na tomto nosiči vypadat novější nahrávky, plně digitální. Možná nás čeká další překvapení - třeba budou hrát hůř, než ty analogové. Odborníci již řadu let upozorňují na mnohé nevýhody digitálního záznamu. Obyčejné CD je nedokázalo odhalit, ale na přesnějším DVD-Audio budou možná jeho nedostatky zřejmé i našim laickým uším. Jinak je to s nahrávkami, u nichž se od samého počátku počítá s novým nosičem. Ten je schopen nabídnout i vícekanálový zvuk, takže brzy budeme například u operních snímků zataženi jakoby přímo na jeviště a leckterá z nebezpečných operních postav nás může přepadnout i zezadu. Je to jen zvukový efekt, ale ty k opeře přece patří. Dodejme ještě jednu, méně potěšující technickou informaci: DVD disky nelze digitálně kopírovat.

DVD bez obrázků DVD bez obrázků
HHHHH

Richard Wagner - Předehry (Mistři pěvci norimberští, Tannhäuser, Lohengrin, Bludný Holanďan, Tristan a Isolda)

Berlínští filharmonikové, dir. Herbert von Karajan. Nahráno: 1975, Vydáno: 2001. EMI Classics 7243 4 92397 9 1. DVD-Audio dvoustranné, 77 minut (DVD-Video-compatible Dolby Digital, PCM Stereo)

O Karajanovu pojetí Wagnerových operních předeher musím napsat, že je prostě dokonalé. Z několika jeho nahrávek předehry k Mistrům pěvcům je tato asi nejpřesvědčivější. Kromě nádherné zvukovosti a práce s tempem oceníme díky možnostem nové technologie i preciznost, s níž je vypracováno polyfonní předivo předehry. Karajan zdůrazňuje kráčející bas v hlubokých smyčcích, čímž podtrhuje "barokní" výraz předehry. Jediným místem, v němž nahrávka působí poněkud zastarale, jsou intonačně nečisté sborové pasáže ve scéně Venušina pahorku, která je připojená k předehře k Tannhäuserovi . Snímky mají trochu delší dozvuk, než jsme u moderních nahrávek zvyklí. Jako by Berlínští filharmonici hráli v poloprázdném sále, což se jim jistě nikdy nestalo. Brzy si však zvykneme, protože zvukový prostor je dokonale prokreslen a dlouhý dozvuk nemá sebemenší vliv na přehlednost nahrávky.

DVD bez obrázků DVD bez obrázků

HHHH

Olivier Messiaen - Turangalila

Londýnský symfonický orchestr, Michel Béroff - klavír, Jeanne Loriod - Martenotovy vlny, dir. André Previn. Nahráno 1978, vydáno 2001. EMI Classics 7243 4 92398 9. DVD-Audio dvoustranné, 80 minut (DVD-Video-compatible Dolby Digital, PCM Stereo)

Symfonie Turangalîla je svým obrovitým obsazením jak stvořená pro nový zvukový nosič. Nádherně znějí zejména bicí nástroje. Je to jediná nahrávka tohoto díla, u níž je klavír sejmut tak výrazně, že se stává rovnocenným partnerem celému orchestru. Tato výhoda se proměňuje v nevýhodu v meditativní šesté větě symfonie (Zahrada spící lásky), kde klavír až příliš vystupuje do popředí, ač má jen zvukomalebnou úlohu. V preciznosti a vyváženosti orchestrálních složek byla tato nahrávka překonána novějšími (zejména Tortelierovou s BBC Philharmonic, Chandos 9678), ale formát DVD-Audio ji díky jejímu zvukovému kouzlu vrací zpět do hry.

DVD DVD
HHHH

William Walton - Baltazarova slavnost, Symfonie č. 2, Portmouth Point - Ouverture, Scapino - Comedy ouverture

London Symphony Orchetra and Chorus, John Shirley-Guirk - baryton, řídí André Previn. Natočeno 1972 a 1974. Vydáno 2001. EMI Classics 7243 4 92402 9 2. DVD-Audio dvoustranné, 79 minut (DVD-Video-compatible Dolby Digital, PCM Stereo)

William Walton se narodil roku 1902, začínal jako skladatel samouk a komponoval hlavně sbory. Pod vedením Ferrucia Busoniho a Ernesta Ansermeta začal koketovat s atonalitou a hudebním experimentováním, ale brzy se vrátil k neoromantismu a u něho zůstal až do své smrti v roce 1983. Nejčastěji se na různých festivalech provozuje jeho Baltazarova slavnost , dílo efektní a umně zkomponované. Zdá se však, že jeho vypjatý patos je těžko stravitelný při jiné než festivalové příležitosti. DVD-Audio s jeho sytým zvukem nemá potíže a Previnově interpretaci není co vytknout. Na stejném disku kromě Baltazarovy slavnosti najdeme tři další Waltonovy skladby a ty budou pro mnohé posluchače obrovským překvapením. Skladatel s pověstí sborového specialisty tu předvádí mimořádně nápaditou práci s orchestrálním zvukem, hraje si s proměnami rytmického pulzu, a co je neméně důležité - vždy v pravou chvíli nabídne pěkný melodický nápad. Člověk si říká, jak to, že se takový skvělý orchestrální kus, jakým je předehra Portmouth Point, nestal oblíbeným přídavkem.

Dramaturgové vydavatelství EMI měli šťastnou ruku, když vybrali pro první vlnu nosičů DVD-Audio zvukově exponované skladby naplno rozehrávající obrovský orchestr. Klasické cédéčko mělo s tímto oborem vždy trochu problémy. Vysoké rozlišení nového formátu zvládá velký zvuk bez problémů a se slyšitelnou rezervou. Uvidíme, zda se přednosti této technologie projeví třeba i u snímků staré hudby, nebo u sólového klavíru. V každém případě nám domácí zvuková aparatura zase o jednu generaci zastarala.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.