čtvrtek, 2. únor 2017

Duo Teres mezi sonety a strunami

Napsal(a) 

Duo Teres, foto Vojtěch Havlík Duo Teresfoto: Vojtěch Havlík

Kytara a housle spolu krásně souzní. Dosvědčuje to Duo Teres houslistky Lucie Fulky Kopsové a kytaristy Tomáše Hoňka, které letos slaví 10 let existence na české hudební scéně. Během této doby vydalo několik CD, z nichž zejména předloňský Pražský kaleidoskop získal velmi příznivé ohlasy odborné kritiky i veřejnosti. O tom, že nyní je v hledáčku Dua Teres William Shakespeare a co vše letos sympatická dvojice chystá, je následující rozhovor s kytaristou Tomášem Hoňkem.

V letošním roce slaví Duo Teres významné jubileum – deset let existence. Co všechno se ti promítne v hlavě? Uteklo to hodně rychle a za tu dobu jsme zažili hodně věcí. Začali jsme spolu hrát už během studií na JAMU v Brně, a jak vždy říká Lucie v rozhovorech, nejprve jsme se „skamarádili“ a pak jsme si řekli, že spolu zkusíme hrát. Teď jsou z nás opravdoví přátelé a řekl bych, že důvodem oslav je možná právě toto. Jinak je to motivace do další práce a plánů. V dnešní době vzniká množství komorních souborů a jejich „úmrtnost“ je hodně vysoká právě z důvodů osobních neshod. Právě to, že se lidé dokážou sblížit a vydržet v osobní i hudební rovině, je velmi důležité. Je to vlastně určitá forma vztahu.

Když se za těmi deseti lety, strávenými koncertně společně s Lucií ohlédneš, které okamžiky jsou pro tebe stěžejní? Jednak to byly okamžiky v soutěžích, které jsou vždy vypjaté. Potom to byl náš přesun do Prahy, kde jsme poznali nové skladatele, kteří nás přivedli k tomu, co děláme dnes. Dále pak zkušenosti z natáčení ve studiích i setkání s různými dalšími muzikanty. Všechny tyto momenty jsou cenné, člověk se z nich nesmírně učí nejen pro duo, ale formují i celkový pohled na hudbu a kulturu.

Po úspěšném předloňském CD Pražský kaleidoskop letos přicházíte s novým projektem Shakespeare Sonety v hudbě. Mohl bys nám přiblížit, oč se bude jednat? Po vydání posledního alba Pražský kaleidoskop jsme přemýšleli, co bude následovat. Chtěli jsme ozvláštnit obsazení dua ještě někým jiným. Před několika lety jsme se poznali se skvělou sopranistkou Lucií Silkenovou a řekli jsme si, že ji oslovíme k společné spolupráci. Myslím, že každý hudební pořad by měl mít určitou náplň, jak se říká „hlavu a patu“. To znamená, že jsme hledali téma, s kterým oslovíme moderní autory. V Pražském kaleidoskopu to bylo spojení hudby klasických a jazzových autorů a na tomto podkladu jsme chtěli pokračovat dál. Společně s Lucií Silkenovou jsme potom vymysleli, že by bylo fajn zhudebnit texty některých sonetů Williama Shakespeara. V roce 2016 bylo čtyřsté výročí od jeho úmrtí a znovu se povedlo, že pro nás vynikající čeští a slovenští skladatelé napsali novou hudbu. Vznikla tak krásná kolekce písní na rozhraní klasiky a jazzu. Nedávno jsme se rozhodli, že k některým písním jazzových autorů přizveme fantastickou jazzovou zpěvačku Markétu Foukalovou. Bude to ještě další zpestření celého programu a moc se na to těšíme.

Vznikne ze Sonetů v hudbě také nahrávka? Ano. Celý tento pořad nahrajeme na konci letních prázdnin tak, aby bylo CD hotové na jaře 2018.

Duo Teres s Lucií Silkenovou, foto Radovan Boček Duo Teres s Lucií Silkenovoufoto: Radovan Boček

K Sonetům bude vytvořen hudební klip, což je záležitost v české klasické hudbě poměrně nestandardní. Koho to napadlo? Musím sebestředně říct, že to byl můj nápad. Poslední dobou hodně přemýšlím nad fungováním muzikantů v oblasti populární hudby. Myslím, že v propagaci hudby, kterou hrají, jsou mnohem dál než klasičtí hudebníci. Lidé nejsou negativně vyhranění proti klasice, jak se mnohdy říká, jenom ji neznají. Dnešní doba internetu je v hudební branži zaměřena audiovizuálně. Lidé chtějí kromě poslechu i něco vidět. Klasickou hudbu by to u nás mohlo posunout o krok dál. Některé světové nahrávací společnosti běžně natáčí ke klasickým CD hudební klipy a vždy si je s oblibou pouštím.

Máte již představu, v jakém stylu bude klip vytvořen? Určité nápady už máme. Bude nejspíše v abstraktním duchu. Klip by měl nepochybně zachytit atmosféru skladby. Část nápadů určitě necháme na tvůrcích klipu.

Duo Teres je členem České asociace komorní kytary. Jaké je poslání této organizace, jejíž součástí je například i slavné Pražské kytarové kvarteto? Hlavním posláním asociace je propagace stálých komorních souborů se zastoupením klasické kytary. Podporuje soubory, které se chtějí dlouhodobě rozvíjet ve své činnosti. Druhým bodem naší činnosti je pak spolupráce s moderními autory a propagace jejich hudby. Přinášíme tak nový a atraktivní repertoár pro posluchače i organizátory koncertů a festivalů. Veškeré koncerty našich souborů naleznou čtenáři na guitar-chambermusic.com.
Jsme moc rádi, že se Pražské kytarové kvarteto stalo naším členem, protože funguje více než třicet let na české i zahraniční hudební scéně. Za dobu svého působení vznikla pro tento soubor celá řada skvělých děl.

Na podzim proběhne poměrně unikátní projekt s názvem StringArt 2017. Mohl bys nám nastínit jeho dramaturgii? StrigArt 2017 je první projekt České asociace komorní kytary. Jedná se o dvojici koncertů, které odehrají soubory asociace na podzim tohoto roku právě s novými skladbami pražských, brněnských a ostravských autorů. Na programu budou kompozice od Martina Brunnera, Juraje Filase, Lukáše Hurníka, Tomáše Illeho, Michala Janošíka, Ondřeje Kukala, Jiřího Lukeše, Miloše Štědroně nebo Antonína Tučapského. Koncerty se uskuteční za osobní účasti většiny skladatelů a posluchači se určitě mají na co těšit. 

Kde se StringArt 2017 uskuteční? Pro koncerty StrigArtu jsme vybrali prostory Werichovy vily v Praze na Kampě a Vilu Tugendhat v Brně. Pokud budeme úspěšní, rádi bychom zavítali i do dalších měst.

Duo Teres, foto Vojtěch Havlík Duo Teresfoto: Vojtěch Havlík

Prozatím bylo vše, co má Duo Teres za sebou, provázeno jasnou koncepcí. Je to strategie, které se chcete věnovat i nadále? Zatím nás to moc baví a zdá se, že posluchače taky. Další projekty už máme v obrysech. Rádi rozšíříme okruh klasických skladatelů, ale i těch, kteří pracují na hranici hudebních žánrů. Rozšiřování originálního repertoáru pro housle a kytaru bude jistě naší prioritou
i v dalších letech.

Přiznám se, že se mi velmi líbí propojování kytary s dalšími komorními nástroji a většími ansámbly. Praxe, která v klasicismu byla poměrně běžná, však postupně slábla. Jak je tomu dnes? Klasická kytara dnes zaznamenává ve světě i u nás obrovský rozkvět. U nás postupně přibývá kytarových festivalů a ve světě tomu není jinak. Jedna věc mě ale trápí. Je to okruh posluchačů. Skvělí sólisté jezdí hrát právě na kytarové festivaly, jejich posluchači jsou ale velmi často „pouze“ lidé z kytarového prostředí. Propojením s jinými nástroji má podle mého názoru klasická kytara šanci se více zařadit do širšího kulturního dění. Myslím, že stálých souborů s tímto nástrojem je stále poměrně málo a je škoda, že se poslední desetiletí kytara využívala v souborech pouze příležitostně a s pochybným repertoárem.

Velké zásluhy na vzkříšení původní kytarové literatury má legendární kytarista Andrés Segovia. Jaký je tvůj vztah k této složité osobnosti? Inspirující, kritický či obdivný? Andrés Segovia byl nepochybně jedním z největších kytaristů všech dob. Dokázal prosadit kytaru na koncertní pódia. Na jeho popud vznikl základ kytarové literatury dvacátého století a Segovia inspiroval velké množství lidí, ať už to byli skladatelé, mladí kytaristé nebo výrobci klasických kytar. Dnes se vedou velké diskuse např. o tom, jestli hrál správným způsobem hudbu Johanna Sebastiana Bacha, ale myslím, že je to jen otázka hudebního vkusu té dané doby. Houslisté hráli například v šedesátých letech Bachovu hudbu také jiným způsobem než dnes a nikdo neříká, že to tehdy bylo špatně. Ale například interpretace španělské hudby dvacátého století v podání Segovii je podle mého názoru skvělá i dnes.

Duo Teres je tvou nejvýraznější koncertní aktivitou. Hraješ také v jiných souborech, s jinými interprety? Čas od času si moc rád zahraju s hráči na jiné nástroje nebo jako součást jiného souboru a také příležitostně sólově. Není to ale často, protože se naplno věnuji projektům dua, ale pokud se něco takového stane, tak jsou to pro mně příjemná vybočení a nová setkání s dalšími lidmi.

Čemu se věnuješ, když právě nekoncertujete? Poslední dobou chodím často na různé koncerty. Snažím se trochu posilovat a držet fyzickou kondici a poslední tři roky se jezdím učit stavět klasické kytary do dílny mého kamaráda, kytaráře Martina Šuka. Je to pro mě zábava a skvěle se u toho odreaguju.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.