Při poslechu některých Messiaenových děl jako by na „nevěřícího“ člověka čekaly nepřekonatelné překážky, když autor základní ideu své tvorby viděl ve zvěstování katolické víry. Nejsou však žádné pochyby o tom, že mu šlo především o nadreálnou, iracionální víru pravdy, k níž mu hudba zprostředkovala více možností než slovo. Barevná říše Messiaenovy hudby, i přes její mnohotvárnost a velkolepost, nás má přivést blíže k člověku, k přírodě i k Onomu světu. Barvitou a kontrastů plnou hudbou se chce Messiaen dostat k pochopení transcendentní podstaty (přesahující smyslové a rozumové poznání). Tyto „návody“ nacházíme ve většině jeho skladeb, které ovšem nikdy nemají charakter církevního „příkazu“. I tak to neznamená, že „nevěřící“ (všichni v Něco věříme) nemá vůbec nárok ideově i smyslově úchvatné skladby poslouchat. Musíme si uvědomit zvláštní zařazení Messiaena do našich složitých a neřešitelných problémů světa. Messiaen byl zařazen jako výborný varhaník do chrámu Sainté Trinité, prožil těžká válečná léta a složitou rodinnou i společenskou situaci. Trpěl také svými „hříchy“ a snažil se je svou bohatou a hlubokou tvorbou nahradit. Sám ovšem dobře věděl, při své inteligenci a velkém vzdělání, že vírou nelze vše vyřešit. Když soustředěně čteme texty jeho úvodních slov k velkým skladbám, jeho rozhovory na různých setkáních, zjistíme, že naše problémy jsou Messiaenovým dosti podobné.
Hovořit o „správné“ interpretaci Messiaenových děl, která dostatečně neznáme, je velmi problematické, ale v žádném případě nelze vycházet pouze z notového textu. Kdo nezná umělcův přístup k přírodě, lásce, k tajemnému nitru člověka, zachytí jen obal poselství. To je patrné na všech Messiaenových skladbách, k nimž autor přikládá už zmíněné „návody“. Někdy jsou zcela jasné z hlediska strukturálního a výrazového, ale mnohdy jen symbolické v náboženských citacích, například z Bible, které jsou pro nás dost utajené. Zde je nutné, či aspoň dobré, tyto výzvy zobecnit ve smyslu poselství – dobra a zla, boje za pravdu, o dočasnosti bytí, o kráse přírody od kaňonů k rovinám polí a lesů i vysokým horám, o boji s přírodou v bouři, vichru a s padáním kamenů, o stromech se zpívajícími ptáky, kteří odlétají k nebi; a samozřejmě o nás samých na dlouhé (či krátké?) cestě odněkud někam.
Stále více poznáváme, jak se v tomto světě zmítáme, aniž víme, proč jsme do tohoto světa vloženi, a co v něm vlastně hledáme. Odpověď nám nikdo nedá, a proto musíme své bytí naplňovat činností, která by nás i trochu uspokojovala a měla aspoň dočasný smysl. A v tom nám Messiaenova hudba svou rozšířenou lidskou problematikou velmi pomáhá.
(Úryvek z knihy „Medailon k 100. výročí narození Oliviera Messiaena“.
Vydavatelství Montanex, Ostrava-Mariánské hory, 2008.)
