čtvrtek, 22. listopad 2018

Dorota Barová: Písničky mi klepou na dveře

Napsal(a) 

Dorota Barová, foto Dušan Tománek Dorota Barováfoto: Dušan Tománek

Zpěvačku, cellistku a skladatelku Dorotu Barovou nelze na naší scéně přehlédnout, respektive přeslechnout. Vždyť intenzivně nahrává i koncertuje v duu Tara Fuki, s kapelou Vertigo, v improvizačním triu Tellemarkk, v doprovodné skupině Anety Langerové, v triu s Lenkou Dusilovou a Beatou Hlavenkovou, v rockové sestavě Tugriki. Nemluvě o dalších skupinách i hostováních (Doma Ensemble, Chorchestr, Bucinatores Orchestra, Jaromír Honzák Quintet, Points, Čankišou, Jan Burian…), které kdysi přehledně a zdaleka ne vyčerpávajícím způsobem shrnula kompilace Dorota Barová feat. (2012). Jedné mety však dosud pilná muzikantka nedosáhla. Sólového alba. Právě to se má nyní změnit. Rozhovor proběhl krátce poté, co Dorota pořídila studiové náběry první zcela vlastní desky Iluzja.

Poprvé nemáš na albu rovnocenný protipól. Jak se ti v této nové situaci nahrávalo? Nahrávání bylo jiné právě tím, že je v tom člověk sám. Rozhoduje sám, co ano a co ne. Když si není jistý, nemá věc s kým konzultovat a řešit. Chce naplnit svoji představu, kterou zná jen on a nikdo do ní moc nevidí. Samozřejmě, pokud měli muzikanti připomínky, tak jsem naslouchala, ale moc jich nebylo. Samotné nahrávání proběhlo už víc „dohromady“. Co šlo, to jsme nahrávali spolu, a až pak se vrstvily další stopy. Pár míst vzniklo spontánně ve studiu, ale neměli jsme moc času. Měli jsme na celé natáčení tři dny, proto jsem se snažila být konstruktivní a nezdržovat. Měla jsem vymyšlený plán, co, kdy a jak. Všechno vyšlo, naštěstí.

Dělala sis sama i hudební produkci? Nebo jsi měla ve studiu alespoň „druhé uši“, někoho poslouchajícího po ruce? Pomáhali s produkcí spoluhráči? S producenty jsem nikdy nespolupracovala, tak si to neumím představit. Třeba jednou. Uvidíme. Ale dobře mi posloužily Milanovy uši (smích). Tedy Milan Cimfe, který seděl za pultem v nahrávacím studiu Sono. Po spoluhráčích jsem chtěla, aby se maximálně soustředili jenom na hraní, proto už jsem je ničím dalším neúkolovala. Míra Chyška ovšem bude desku míchat, předpokládám, že pak mi zase poslouží jeho „druhé uši“.

Možná sis vybrala hudebníky, kteří umí „zvukomalby“ a tak trochu místy suplují druhé cello, i když pochopitelně dojde i na typičtěji pojatá kytarová sóla či basové linky. Nebo se pletu? No ano, to jsi řekl přesně. Navíc mají dokonalý timing a rytmus, takže jsem věděla, že můžeme hrát bez bicích. Sóla a linky právě umí hrát i nekonvenčně, což je jejich velká přednost. Je pravda, že i pro ně bylo takové nahrávání nová zkušenost. Hrát bez bicích takhle tichou hudbu a mít tolik prostoru. Myslím, že si natáčení užili (smích).

V době rozhovoru mám zatím k dispozici jen hrubý mix studiové nahrávky. Jak se vlastně deska bude jmenovat a proč? Deska se bude jmenovat Iluzja, v překladu z polštiny Iluze. Jde o název jedné z písní. Vymyslet název alba, aby nemusel být v angličtině a byl k přečtení i v jiných jazycích, je docela těžké. Texty jsou většinou o mezilidských vztazích, naplněných i nenaplněných, o očekáváních, o snech. Domnívám se, že název docela vystihuje obsah alba.

, foto Dušan Tománek foto: Dušan Tománek

Která skladba to byla a co ji tak bezprostředně inspirovalo? Vlastně přišly „na poslední chvíli“ dvě. Dziewczyna a To takie proste. Měla jsem jenom kousky rytmických motivů a nevěděla, co s nimi dál. Ale blížící se termín nahrávání je dost dobrá inspirace (smích). Našla jsem svůj starý text, který jsem napsala přede dvěma lety na chatě, a sedl si s jedním z těch motivů. Od toho jsem se autorsky odpíchla a pak už vše šlo velmi rychle.

Prozradíš něco o dalších písních? Co rozjímavá Piosenka śniezna, nebo a capella Taniec, emotivně vygradovaný vrstvenými vokály? Nebo Pole, které zpíváš v jiné verzi i s kapelou Tugriki? Po zkušenosti s kapelou Tugriki, kde jsem zhudebňovala především texty Lukáše Fily, jsem zjistila, že mě psaní hudby na hotová slova hodně baví a dost inspiruje. Stejně jako když zhudebňuji básně K. K. Baczyńského. Zrovna Piosenka śniezna a Taniec byly hotové hned.
„Tugrikovská“ píseň Pole je od Oza Guttlera, ale na mojí desce je přebásněna do polštiny. Baví mě natolik, že jsem ji chtěla mít také u sebe. Ostatní texty jsou moje, ovšem postup komponování byl stejný. Poprvé jsem si napsala nejdříve slova a až pak hudbu. Chtěla jsem jít trochu jinou cestou, než jakou jsem postupovala doposud. Ale na druhé straně, na albu je i jedna skladba od Beatky Hlavenkové, kterou jsem dodatečně otextovala. Kompozice pochází z jejího alba Theodoros. Když jsme měly mít společné vystoupení, moc se mi líbila a řekla jsem si, že by bylo hezké udělat z ní písničku. Je to jediná píseň na albu, natočená s klavírem. Původně jsem měla představu zahrnout do svého aranžmá i další nástroje, ale nakonec mě čistota původního aranžmá baví nejvíce.

Píseň Taniec působí mimořádně zajímavě vokálním aranžmá. Psala sis předem harmonie a jednotlivé vokální linky do not, nebo vrstvila intuitivně ve studiu „rovnou“ z hlavy? Rytmický základ jsem měla hotový nejdříve. Připadal mi trochu legrační, ale bavil mě a nemohla jsem se ho zbavit. Tak jsem si řekla „no tak jo“, vzala sbírku básní K. K. Baczyńského, otevřela, přečetla báseň a nazpívala ji ve svém ložnicovém domácím studiu. Pak jsem základ postupně zdobila a dala mu formu. Piosenka śniezna, která má uprostřed takovou až gospelovou náladu, vznikla podobně. Když přijde nápad a já se ho pak nemůžu zbavit, vím, že je to ono. Mám štěstí, že písničky za mnou chodí a klepou na dveře, dokud neotevřu (smích).

Při troše aranžování by šlo některé písně ze sólového alba hrát i s Tara Fuki, uvažuješ o tom? Nebo se spíše chystá pro Tara Fuki nový repertoár? Je na čase, snad s Tara Fuki nečekáte s novým albem až na 20. výročí v roce 2020? S Tara Fuki už opravdu připravujeme nový repertoár na desku. Ale upřímně, výročí není tak daleko a bylo by hezké ho oslavit právě novým albem. Uvidíme, ještě jsme se pro žádný konkrétní termín vydání nerozhodly. Samozřejmě že by všechny písně z mojí sólové desky šly hrát i s Tara Fuki. Ale nechci to plést dohromady. Ovšem pokud by se Andrejce (Konstankiewicz-Nazir, pozn. autora) nějaká píseň opravdu líbila, tak ji možná do playlistu přece jenom zařadíme.

Toto je zkrácená verze, kompletní článek v HARMONII XI/2018 (koupit)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.