čtvrtek, 8. červenec 2010

Dobré zprávy Pražského jara

Napsal(a) 

Anoushka Shankar, foto archiv Anoushka Shankarfoto: archiv

Dobrá zpráva o nadcházejícím 65. ročníku Pražské jara je ta, že i v době kdy řada pořadatelů nejenom kulturních podniků, ale dokonce už i prestižních sportovních akcí mluví o zeštíhlení či omezení, zůstaly jeho koncepce i program zachovány v podobě, jak byly připraveny ve značném předstihu před více než třemi lety. Připomeňme, že se tak dělo v souvislosti s oběma velkými jubilei let 2011 – 2012 – druhým rokem oslav Martinů a vstupem do dvou mahlerovských ročníků. V tom jsou také jejich přirozené dominanty a jsme rádi, že jsme díky našim sponzorům mohli dostát všem naplánovaným akcím včetně finančně náročných koncertů Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu nebo Maďarské národní filharmonie s mahlerovskými programy i početné řady hvězdných sólistů první kategorie.

Potenciální návštěvníky samozřejmě nezajímají naše dobrá předsevzetí ani koncepce, ale to opravdové koření, které dělá festival festivalem, a to jsou bez diskuse velká jména. Naštěstí v programu nechybějí a reprezentují tak pestrou směs nejrůznější hudby i stylů, že si z ní podle mého mínění mohou vybrat i hodně zmlsaní návštěvníci. Celková změna domácích poměrů nachází čím dál více otisk také v běžném koncertním životě, takže onen jedněmi vyhledávaný a jinými přehlížený hvězdný zřetel nám nemůže být lhostejný. Připomeňme si jen poslední únorový týden letošního roku, kdy v Praze účinkovali takoví velikáni světového interpretačního umění jako pěvec Mathias Goerne, klavírista Daniel Barenboim, dirigent Sir John Eliot Gardiner a Jiří Kout nádavkem dával s Pražskými symfoniky premiéru nové Krčkovy symfonie. Aby festival formátu Pražského jara dostál svému poslání a naplnil očekávání obecenstva, musí brát všechny tyto souvislosti do úvahy.

Jestliže jsem vzpomenul Johna Eliota Gardinera , objevujícího se poslední dobou stále častěji u pultu České filharmonie, tak je tentokráte dvojnásobně potěšitelné, že právě on se postará o v každém ohledu mimořádný festivalový prolog 9. května. Poprvé totiž představí svá dvě proslavená tělesa, která založil, a která mají lví podíl na jeho výjimečném postavení ve světové hudbě – Monteverdi Choir & English Barock Soloists . Navíc přijíždějí s jejich takříkajíc erbovním nastudováním Bachovy Mše h moll , jejíž nahrávka pro Deutsche Grammophon stála před

André Previn, foto archiv André Previnfoto: archiv
pětadvaceti lety u počátku světového věhlasu jejich vzorové autentické interpretace historické hudby a dodnes nepřetržitě vychází v nových reedicích.

Z opačné strany hudebního vývoje představují srovnatelnou událost návštěvy Pierra BoulezeAndré Previna . Dva měsíce před příjezdem jím kdysi založeného špičkového tělesa zaměřeného na interpretaci soudobé hudby Ensemble intercontemporain oslaví Boulez pětasomdesátiny, což samo o sobě dodává koncertu tohoto mága hudby 20. i 21. století zvláštní příchuť. V reprezentativním programu večera navíc figuruje jedna z jeho posledních velkých orchestrálních skladeb sur Incises , v boulezovském pojetí typické „dílo ve vývoji“ (work in progress), jehož nejnovější česká premiéra může být proto vnímána i jako premiéra takřka světová.

Jen o čtyři roky mladší Previn je obdobně kultovní postavou hudební scény, přičemž jeho profesní, stylový a dokonce žánrový rozptyl je ještě širší. Na večeru s Českou filharmonií 3. června budeme přitom moci obdivovat jeho dirigentské umění ruku v ruce s uměním skladatelským v trochu nevázaném koncertu Diversions , zkomponovaném před deseti lety pro Vídeňské filharmoniky. O šest dnů dříve se nám nadto představí také jako klavírista ve dvou komorních sestavách. Do této discipliny byl Previn ještě jako teenager uveden legendárním Szigetim, přičemž jí zůstal věren při všech svých mnohostranných aktivitách po celý život. Vychutnáme si tak v jeho podání Mozartův Klavírní kvartet Es dur , a aby toho ještě nebylo málo, na znamení toho jaký význam přikládá svému prvnímu hostování na Pražském jaru, zde s jeho klavírním doprovodem zazní světová premiéra nové skladby určené sólistovi Bostonských symfoniků, klarinetistovi Thomasi Martinovi . Ve skrytu duše můžeme doufat, že během pražského pobytu navštíví i některý klub a nastaví nám svoji odvrácenou tvář výtečného jazzového klavíristy. Previnova transkripce melodií z My Fair Lady byla prvním jazzovým albem, jehož se prodalo přes milion výlisků.

Anne-Sophie Mutter, foto Tina Tahir/DG Anne-Sophie Mutterfoto: Tina Tahir/DG

Společně s Previnem se chce jedním dechem vyslovit i jméno jeho páté manželky, světové královny houslí Anne-Sophie Mutter , která se na festivalové pódium vrací mnohem dřív než loni v Praze novinářům slíbila. Po jejích minulých mistrovských kreacích v Beethovenovi a Mendelssohnovi ji tentokráte uslyšíme v dalším velkém díle romantické houslové literatury, v Brahmsově koncertu s Pittsburghským symfonickým orchestrem , který jsme v Praze ještě neslyšeli. Jedná se o těleso, v jehož čele stál v minulosti právě Previn osm let. K nám přijíždí se svým současným šéfdirigentem Manfredem Honeckem .

Bohatá nadílka je připravena pro ctitele klavírního umění. Ewa Kupiec z Polska, domácí hvězda Ivan Moravec u příležitosti svých 80. narozenin a miláček pražského publika Garrick Ohlsson vzdají hold dalšímu velkému jubilantu letošního hudebního kalendáře Chopinovi (Ohlsson navíc s filharmoniky také našemu Martinů v jeho Inkantacích ). Další Američané Murray PerahiaEmanuel Ax přednesou Bacha, Mozarta a Brahmse. Po dvanácti letech uslyšíme na festivalu v recitálu a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v Schumannově koncertu Radu Lupu . Příslibem velkého zážitku bude rovněž uvedení Bartókova posledního (amerického) klavírního koncertu jeho krajanem Deszöm Ránkim s Kocsisovou filharmonií. Domácí klavírní mládí budou reprezentovat brněnský Karel Košárek v Šostakovičově kvintetu se Škampovým kvartetem a pražskojarní laureát Martin Kasík . Pro letošní vystoupení chystal premiéru nového díla Milana Slavického, který se ho chystal zkomponovat na motivy nedopsaného klavírního koncertu svého otce Klementa Slavického, a vzdát tak poctu 100. výročí jeho narození. Žel, osud byl neúprosný a Milan nás předčasně opustil dříve než mohl svůj záměr dokončit. Pro plánované vystoupení s Pražskými symfoniky si tak Martin Kasík zvolil koncert Griegův.

Za zaznamenání stojí alespoň mezerovitý výčet sólistů na některé další nástroje. Z violoncellistů přijede na festival poprvé po obou březích Atlantiku dobře známý Alban Gerhardt a den po svých padesátinách vystoupí v samostatném recitálu někdejší laureát Pražského jara Michal Kaňka . Kromě zmíněného amerického klarinetisty Martina uslyšíme nástroj důvěrně známý z filmového soundtracku Schindlerova seznamu , věhlasného krále klezmeru Gioru Feidmana v Mozartovi a tuzemské premiéře koncertu, který pro něho složil v New Yorku žijící slovenský skladatel Peter Breiner. Poprvé od svého vítězství v soutěži Pražského jara se vrátí trumpetista Gábor Boldoczki , který mezitím udělal oslnivou mezinárodní kariéru, s vlastním Baborák Ensemble se představí náš slavný vyslanec u Berlínských filharmoniků a ve velmi zajímavě sestaveném programu uslyšíme dalšího českého sólistu působícího v zahraničí, kytaristu Pavla Steidla . Podle zájmu o vstupenky bude další vítanou událostí také návrat uhrančivé sitáristky Anoushky Shankar s jejím veskrze indickým projektem.

Murray Perahia, foto archiv Murray Perahiafoto: archiv

Na své si rovněž přijdou fanoušci krásných hlasů. Ve světle posledních mezinárodních úspěchů včetně prvního hostování v newyorské MET vzaly nejrychleji za své vstupenky na večer tenoristy Štefana Margity , na který si jako hosta pozval americkou sopranistku a favoritku Abbadových produkcí v Salcburku Rachel Harnish . Na světových scénách od jejího domovského Mariinského divadla v Petrohradu přes Covent Garden, La Scalu či MET se ovšem dobře zabydlela také u nás zatím neznámá mezzosopranistka Olga Borodina . Na večer operních árií s Pražskou komorní filharmonií si přizvala americkou dirigentku Keri-Lynn Wilson . Mathiase Goerneho uslyšíme s Bavorskými rozhlasovými symfoniky v Mahlerových Písních o mrtvých dětech . Pověst mahlerovské pěvkyně i hvězdná kariéra obestírá také jméno německé mezzosopranistky Petry Lang , kterou si šéf Pražských symfoniků Jiří Kout vybral pro první domácí provedení orchestrální verze písní skladatelovy ženy Almy Mahler, a nadto ji na stejném večeru uslyšíme v sólistickém kvartetu Beethovenovy 9. symfonie , která se tak na program festivalu vrací po sedmi letech. Domácí rising star – hvězdu na vzestupu bude zastupovat basbarytonista Adam Plachetka na písňovém nokturnu k poctě 100. výročí narození svého velkého předchůdce Eduarda Hakena.

A ještě dva tipy z oboru historické hudby. Z domácích umělců, kteří se na tomto u nás ještě donedávna neoraném poli už úspěšně etablovali v mezinárodní konkurenci, vystoupí Collegium Marianum Jany Semerádové s mariánským programem a v Týnském chrámu Štrynclova Musica Florea s duchovními díly J. D. Zelenky a velkolepým Rejchovým Requiem . Punc doslova jedinečnosti bude mít večer mezinárodně sestaveného Ensemble Phoenix Munich amerického pěvce a loutnisty Joela Frederiksena , který nás provede další pro nás velkou neznámou: americkou hudbou 18. a 19. století s písněmi tamních Moravských bratří.

(autor je dramaturgem MHF Pražské jaro)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.