středa, 11. září 2002

Dobře střežené tajemství Marca Moulina

Napsal(a) 

Dobře střežené tajemství Marca Moulina Dobře střežené tajemství Marca Moulina
Oficiální biografie belgického klavíristy, skladatele a spisovatele Marca Moulina sice jeho věk diskrétně zamlčuje, ale na první pohled je zřejmé, že autora veleúspěšného alba Top Secret, které vydala koncem minulého roku firma Blue Note, odlišuje od dalších protagonistů elektro-jazzové vlny jako jsou St. Germain nebo Eric Truffaz nějaký ten pátek navíc. Na rozdíl od nich také Moulin s fúzí jazzu, rocku a funky flirtoval již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let po boku svého slavnějšího krajana, kytaristy Philipa Catherina. Na konci sedmdesátých let Moulin dokonce začal své syntetizátory prohánět v tanečních rytmech a soudě podle vlivu nahrávek jeho vizionářské skupiny Telex (natočených v letech 1978-1986) na rodící se detroitskou hudební scénu, může být dnes Moulin právem považován za jednoho z předchůdců housu a techna. Vedle toho ovšem doprovázel na evropských pódiích řadu hostujících amerických jazzmanů jako byl Dexter Gordon, Clark Terry nebo Johny Griffin, vyprodukoval první dvě sólová alba Philipa Catherina, působil v dnes polozapomenuté popové skupině Sparks a stačil napsat nejen spoustu filmové muziky, ale také několik knih a divadelních her. Sektářství a snobismus zjevně nemají ve světě tohoto všestranného talentu žádné místo. Není proto divu, že Moulinův vychvalovaný debut pro Blue Note odráží nejen jeho bohaté hudební zkušenosti, ale také téměř rozšafný nadhled umělce, pro něhož jsou hudební transgrese a hedonismus druhou přirozeností. Přirozená a požitkářská muzikálnost čiší i z maxisinglových remixů albové skladby Organ (k nimž Moulin vyzval několik spřízněných hudebních inženýrů), na které by měly v srpnu navázat remixy skladby Tenor a dvojcédéčková "limited edition" Top Secret obsahující původní album s remixy, videoklipy a dokumentární film. V následujícím e-mailovém rozhovoru přibližuje belgický veterán okolnosti vzniku alba, vysvětluje proč nechce být "jazzovým památkářem" a přiznává, že i on má radost, když se jazz opět ozývá z tanečních parketů: "Koneckonců, vždyť právě tam se jazz od třicátých až do šedesátých let pohyboval." 2 2Četba vašeho životopisu odhaluje hudebníka, který jakoby vždy stál jednou nohou v jazzu a druhou nohou v rockovějším či popovém světě, jemuž vládne "groove", a to nemluvím o vašich aktivitách v mimohudební oblasti. Je to zjednodušená prezentace, nebo jde z vaší strany naopak o promyšlenou volbu?

I v době, kdy jsem se pohyboval výlučně v jazzu, jsem se hodně zajímal o to, co se děje v jiných hudebních oblastech a měl jsem chuť vnést do mé hudby prvky pop music. Na rozdíl od ostatních jazzových hudebníků, kteří si mysleli - a myslí si to dodnes - že jazz musí zůstat "čistou" hudbou. A tak jsem se od jazzu dostal k rocku, popu, funku a dneska dělám jejich syntézu.

A jak jste se vlastně ocitnul po boku Erika Truffaze a dalších módních nováčků zapojených do elektrosítě Blue Note ?

Velice jednoduše. Nahrávací společnost mi nabídla spolupráci v době, kdy jsem vůbec nehledal žádnou smlouvu, protože jsem byl příliš zaměstnaný divadlem. Navíc jsem měl v té době vůbec pocit, že všechny reedice mých jazzových a dalších desek, které vyšly v letech 1977-2000 už tak dost zaplavily jazzovou scénu.

Jak jste pro své nové album vybíral spoluhráče? Jde o vaši stálou skupinu nebo o hudebníky sezvané speciálně pro tento projekt?

Jsou to jednak hudebníci, které znám již dlouho: Bert Joris a Philip Catherine, a jednak ti, které jsem znal z jejich nahrávek: Johan Vandendriessche, Bart Maris, Djaffar Bensetti, Flush. Doufám, že se mi podaří udržet pevné jádro přinejmenším kolem Berta a Johana, ale není to skupina v pravém smyslu slova - nakonec jsem to já, kdo rozhoduje a oni mají všichni své vlastní projekty.

Kromě Philipa Catherina jsou to českému publiku relativně neznámí hudebníci, mohl byste nám o nich něco říci? A kdo jsou hosté nebo "remixéři" jako Christa, Cosmos a La Malice?

Bert Joris je belgický trumpetista, který hraje nějaký čas ve skupině Philipa Catherina, zpěvačku Christu jsem objevil v jedné televizní pěvecké soutěži a nyní s ní nahrávám její sólovou desku. Remixér Cosmos je vlastně spíš počítačový nadšenec a remixér La Malice zvukový inženýr a producent. Nechtěl jsem zvát žádné dj-ské hvězdy, protože mám pocit, že podobná spolupráce je dost riskantní, ne-li nebezpečná - stačí se podívat na zkušenost některých kolegů.

Máte pocit, že jste se vaším novým albem zapojil do širšího hnutí nazývaného někdy elektro-jazz?

Nesnažil jsem se stát se součástí tohoto hnutí, které v době vydání alba nemělo ještě jméno, ale přiznávám, že dnes se mi docela líbí být jeho součástí, protože ho uznávám a právě jeho zásluhou získal můj projekt dodatečnou sílu.

A vy sám sledujete vývoj taneční či elektronické muziky? Souhlasil byste s názorem, že v oblastech jako je jungle, trip hop, acid-jazz nebo nu-jazz se dnes často setkáme s větší kreativitou a svěžestí než v současném jazzu, ať již ho vydávají velké firmy nebo malé nezávislé společnosti?

Vlastně moc hudbu nesleduji. Raději se inspiruji vším aktuálním, co ve světě vzniká. Na "čistý" jazz pohlížím jako na památkovou péči, při níž často velmi brilantní hudebníci udržují při životě bebopové poselství z padesátých a šedesátých let. Umělec typu Herbieho Hancocka perfektně vystihuje tento dualismus mezi dvěma póly - na jedné straně "opravdový" jazz, který tvoří většinou na akustickém pianu a na druhé straně jeho elektrická tvorba. Svěžest nu-jazzu souvisí s jeho naivitou. V této oblasti lidé nemají strach dělat znovu něco, co ani moc neznají, tak trochu jako když v osmdesátých a devadesátých začínali Guns & Roses nebo Nirvana hrát od nuly hudbu Led Zeppelin z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Hudba není vědecká disciplína a nikdo proto není nucen nabízet pořád něco nového.

Myslíte si, že vlna elektro-jazzu a další současné hybridy povedou k obnově jazzu?

Ano, protože i přes kritiku některých puristů v muzikantských řadách, kteří se pohoršují nad touto "úchylkou", vidí mnoho hudebníků v tomto populárním trendu odrazový můstek a možná dokonce i nové "médium" pro jazz a velká řada z nich se dnes snaží v této oblasti něco dokázat.

Jak se prodává vaše deska a jak na ni reaguje jazzové a další publikum v klubech a na festivalech?

Zdá se, že velmi dobře - samozřejmě ne jako na Britney Spears, ale mně to stačí a odpovídá to i cílům mé nahrávací společnosti. Ukazuje se, že existuje široké, nespecializované publikum, které se o tento projekt zajímá a to je velmi nadějné do budoucnosti.

Ve vašem životopise je zmínka i o vašem působení v jedné z podob skupiny The Sparks, jak k němu došlo?

Ron Mael je nejen hudebník, kterého obdivuji, ale především můj kamarád. Pozvání na mou desku bylo stejně jako v případě Philipa Catherinea míněno jako projev mého přátelství.

Jaké jsou vaše současné projekty?

Nové album, které by mělo navázat na Top Secret, koncert koncem září v Bruselu a remixy skupiny Hooverphonic, které velmi obdivuji. Vedle toho pracuji na znělce pro jednu novou televizi, připravuji album s Christou a novou divadelní hru.

Více z této kategorie: « Prohlášení Arvo Pärt »

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.