Děvče ze západu – druhá premiéra

Nebývá příliš zvykem recenzovat dodatečně druhou premiéru, ale zdá se, že to není dobře. Přemýšlela jsem o tom v Národním divadle při Samsonovi a Dalile (ovšemže ne poprvé), když jsem viděla tak zvané druhé obsazení v čele s Kateřinou Jalovcovou a Sergejem Larinem, a teď při Děvčeti ze západu neodbytně znovu. Role Minnie, psaná Puccinim pro Emu Destinnovou, je mimořádně náročná, a to nejen pěvecky. Prima donna by měla na jevišti působit zcela přirozeným a sugestivním dojmem. Kus ženské, která se mezi zlatokopy neztratí a navíc s nimi se všemi dovede pořádně zatočit – především psychicky. Kromě šerifa Jacka Rance je jedinou opravdu živoucí postavou celé opery. Téměř nesplnitelný úkol! Ale Destinnová jej kdysi určitě zvládla – charisma má ostatně dosud i po těch desetiletích, kdy se na nás dívá odněkud shora a tedy určitě poněkud s nadhledem. Kde najít druhou takovou? Bohužel to bezesporu není Eva Urbanová, již jsme viděli při první premiéře. Role jí nesedí pěvecky ani herecky. Druhá premiéra – v roli Minnie Anda-Louise Bogza. Příjemné překvapení. Ženská, co si nese, co k ní patří, krev a mlíko, přitažlivá, vášnivá, člověk jí věří každé zpívané slovo. Velký hlas plný vášnivého výrazu. Pravda, není jí příliš rozumět, hlas zní občas jakoby zbytečně vzadu, ale je jednolitý, technicky zvládnutý, výrazově přesvědčivý. Je to Minnie, za niž by se Ema Destinnová nemusela stydět.

Puccini zřejmě věděl, pro koho Děvče skládá a co si může dovolit. Minnie není heroina v pravém slova smyslu, ale její rysy má. Závěrečný výstup, kdy zachrání Dicka Johnsona s revolverem v ruce, musí vyznít pravděpodobně. Drsní zlatokopové ji milují a mnoho jí dluží. Nemůže to být jenom hodná teta, po které by toužili jenom proto, že je jediná ženská široko daleko. Je to osobnost, žije sama z přesvědčení – neprodá svou kůži lacino. Pokud by nenašla muže podle svých představ, raději nepozná žádného. A ten její Dick musí být taky kus mužského, aby mu člověk odpustil, že kradl (a možná přece jenom i trošku vraždil?). Kromě šerifa Rance, který o Minnie do poslední chvíle usiluje, musí všichni ostatní chápat, že si jejich Minnie vybrala vlastně dobře (premiérového Gustava Portu jednoznačně předčil Oleg Kulko).

John Wegner jako šerif byl opět vynikající, konečně nebyl jedinou osobností na jevišti jako při premiéře a měl hned dva protihráče – Minnie a Dicka. Přesvědčivější byl také Oleg Korotkov v roli Ashbyho (vystřídal Zdeňka Plecha) a Richard Haan jako Sonora (na premiéře Roman Janál).

Inu, nevím, jaká je „obsazovací“ politika Národního divadla a jestli se řídí tezí „to mu (jí) nemohu udělat, abych mu (jí) nedal premiéru“ a řadou dalších skutečností, o nichž ani nechci nic vědět. Jisté je, že bych opět jednou dala druhé premiéře přednost před tou vybraně snobskou a sponzorskou první. Ale jistě v tom našem Národním divadle vědí, co dělají, a jde jim jen o umění.

Sdílet článek: