Desetiletá histrorie Lotosu

Před sedmi lety se tento tým společně s mecenášem, IPB Pojišťovnou, jež mimochodem vznikla ve stejný rok jako Lotos, nadechl k činnosti v jiné rovině. Společně zorganizovali každoroční festival Hradčany hudební, který – vždy v době kolem Velikonoc – v Praze tradičně vítá jaro. Suk zve přátele z domova i ze světa, aby zahráli nejen pro radost diváků, ale i pro dobrou věc. Výtěžek z koncertů jde totiž vždy ve prospěch seniorů a opuštěných dětí.

Ale zpět k tomu základnímu, čím se Lotos zapsal do novodobých dějin české hudby, k vydavatelské činnosti. Je pochopitelné, že na trhu plném nadnárodní konkurence a různě provázaných zájmů se nedá vydávat vše, na co by sice čiperný, ale nevelký Lotos měl zálusk. Plní tedy úlohu štiky v rybníku, která se bystře zmocňuje nápadů, jež by možná jinde zapadly, a postupně profiluje svou dramaturgii do tří základních okruhů.

Prvním je – v návaznosti na Sukův vklad – hudba takzvaně vážná, což je pojem, který nemám rád. Lotosu se podařilo vydat pár skutečných perel. Namátkou jedna z nejlepších verzí Smetanovy Mé vlasti v provedení Libora Peška , objevné výlety za tvorbou Pergolesiho, komorní nahrávky, hemžící se mladými interpretačními osobnostmi jako například Pavel Šporcl , Ludmila Peterková nebo Jiří Bárta , a nebo znamenitě zaranžované skladby The Beatles v podání Wihanova kvarteta . Tím se dostávám k hudbě na rozhraní žánrů, k hudbě etnické či k jazzu, jež dohromady tvoří další dramaturgickou linii Lotosu. To, co pro toto vydavatelství vymyslel a nahrál Jiří Pavlica , je – a zůstane – hodno poslechu z mnoha příčin. Své ryzí moravské muzikantství, zahnízděné v Hradišťanu, obohatil na základě svých studií a svého hledačství o nové souvislosti: od zpívané poezie přes názvuky klasické hudby až po odvážnou fúzi s černým Jihoafričanem. Objevné jsou i projekty Milana Svobody či Emila Viklického , které by vydaly na samostatný článek, a pyšný může být Lotos také na nahrávku legendárního Laca Decziho .

A pak je tu třetí, možná překvapivé, ale svým způsobem rovněž cenné hájemství – mluvené slovo. „Koho dnes zajímá,“ řekli byste možná a velmi byste se spletli. Takový Hurvínek s Máničkou to záhy dotáhli na Zlatou desku, kterou před nimi na etiketě Lotos získali jen Suk a Hradišťan. Kromě nich vycházejí i, řekněme, intelektuálnější mluvené projevy, například Ebenovy televizní hovory Na plovárně.

Tým Lotosu, povýtce – a shodou náhod – stále jen ženský, znám léta. Vážím si těchto dam z mnoha důvodů, uvedu však jen dva. Dokázaly se prosadit na trhu, který se víc a víc globalizuje, a statečně odolávají konkurenci nadnárodních vydavatelství, jež tady – jak se dalo očekávat – od převratu postupně spolkla, co mohla. A také se dosud, ač činné v byznysu, dokážou nad každým novým projektem radovat, jako by právě porodily další děti… Potěšení z práce se u nich snoubí s profesionalitou, díky níž nápady dotáhnou do konce.

Sdílet článek: