středa, 9. květen 2012

Dějiny hudby pro každý den - data a fakta 14

Napsal(a) 

Dějiny hudby pro každý den - data a fakta 14 Dějiny hudby pro každý den - data a fakta 14

1891 – 15. května zahájena v Praze Zemská jubilejní výstava; slavnostní fanfáry, jež zazněly v provedení 16 trubačů z pražských věží a veřejných budov, napsal Antonín Dvořák; ve dnech 24. května až 12. července bylo v rámci výstavy uspořádáno pět koncertů, na nichž zazněla díla Bendlova, Křížkovského, Šeborova, Foersterova, Fibichova a Smetanova, Dvořák řídil provedení své Symfonie č. 6 D dur op. 60; 24. července byl v Národním divadle uveden balet Leoše Janáčka Rákos Rákoczy (obrázek z moravského Slovenska s tanci a zpěvy); 18. srpna byl uspořádán za účasti čtyř vojenských kapel monstrkoncert na počest císařových narozenin; Dvořák obdržel čestný doktorát pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, byl jmenován profesorem pražské konzervatoře; 9. října v Birminghamu premiéra jeho Requiem ; 21. června v Eisenachu premiéra symfonické básně Richarda Strausse Smrt a vykoupení ; narodil se Sergej Prokofjev

1892 – 12. března uvedl spolek Žerotín v Olomouci českou premiéru Dvořákova Requiem ; v rámci Mezinárodní hudební a divadelní výstavy ve Vídni hostovalo ve dnech 1. – 8. června ve speciálně postaveném divadle v Prátru pražské Národní divadlo; z oper byly uvedeny Dvořákův Dimitrij , Fibichův scénický melodram Námluvy Pelopovy , Smetanův DaliborProdaná nevěsta , která sklidila největší úspěch; Dvořák dokončil trojici koncertních předeher V přírodě , KarnevalOthello ; Dvořák jmenován ředitelem Nové konzervatoře hudby v New Yorku a odjíždí do Ameriky, pro svůj první tamní samostatný koncert zkomponoval Te Deum op. 103 (poprvé provedeno v Carnegie Hall 21. října 1892); 22. května v Miláně premiéra aktovky I pagliacci Ruggera Leoncavalla, která spolu s Mascagniho aktovkou Cavalleria rusticana obletí v následujících letech jeviště celého světa; 11. října v Národním divadle v Praze premiéra Čajkovského Pikové dámy ; Toulouse-Lautrec maluje obraz V Moulin Rouge

„Snad jste se již z novin dozvěděli, že jsme šťastně dne 26. září do amerického přístavu se dostali. [...] A nyní něco o městě. Je to obrovské město skoro jako Londýn, život na ulicích od rána až skoro celou noc velmi pestrý a živý a zdá se, že se nám zde bude dobře dařit. Dnes jsem byl uveden v konzervatoř, kde se sešli všichni páni profesoři a profesorkyně, měl jsem srdečné uvítání, já pak jsem měl řeč, ovšem že anglickou a všichni se divili, jak dobře mluvím anglicky. Byl Vám to rámus ve všech anglických i německých a českých novinách! Jak jsem přišel do hotelu, již tam na mě čekali reportéři všech novin a všem jsem musil něco říct a druhý den byly dlouhé články i s mou podobiznou o mém nastávajícím působení v Americe.“ (Antonín Dvořák do Čech, 1. října 1892)

Dějiny hudby pro každý den - data a fakta 14 Dějiny hudby pro každý den - data a fakta 14
1893 – 16. až 18. února byla v Národním divadle poprvé kompletně uvedena trilogie Jaroslava Vrchlického a Zdeňka Fibicha Smrt Hippodamie ; 2. dubna se v Divadle na Vídeňce ve Vídni uskutečnila německá premiéra Prodané nevěsty , jež znamenala prudký start opery na další německá jeviště; ještě téhož roku ji 1. 7. uvedla německá operní společnost z Čech ředitele Adolfa Baumanna v Berlíně, v srpnu se hrála v rámci Světové výstavy v Chicagu, 2. 10. v Budapešti, 8. 10. ve Frankfurtu n. M., 11. 12. v Drážďanech, 20. 12. v Cáchách, 25. 12. v Lipsku; Smetanovy opery si od té chvíle také nacházely cestu do vídeňské Dvorní opery: roku 1894 zde byla uvedena Hubička , o rok později Tajemství , dalšího roku 1896 Prodaná nevěsta (s českým basistou Vilémem Hešem jako Kecalem) a konečně 1897 Dalibor ; 9. února měla v milánské Scale premiéru opera Falstaff Giuseppa Verdiho, již 19. listopadu byl Falstaff uveden v pražském Národním divadle; 28. října v Sankt Peterburgu premiéra Čajkovského Symfonie č. 6 h moll „Patetické“ , 6. listopadu skladatel umírá; 16. prosince v New Yorku pod taktovkou Antona Seidla světová premiéra Dvořákovy Symfonie e moll „Z Nového světa“ op. 93; zemřel Charles Gounod

1894 – 7. ledna uvedl Gustav Mahler Prodanou nevěstu v Hamburku, Mařenku zpívala Berta Foersterová-Lautererová, Kecala Vilém Heš; Prodaná nevěsta byla téhož roku uvedena v Mnichově, Brémách a Berlíně; 10. února v Brně premiéra jednoaktové opery Leoše Janáčka Počátek románu ; 2. dubna v Mohuči premiéra první opery Hanse Pfitznera Ubohý Jindřich ; 20. července evropská premiéra Dvořákovy Novosvětské symfonie v Karlových Varech, dirigent August Labitzky; orchestr Národního divadla začíná vystupovat pod názvem Česká filharmonie; 5. listopadu v Kolíně n. R. premiéra symfonické básně Till Enšpígl Richarda Strausse; 22. prosince v Paříži premiéra symfonické básně Preludium k Faunovu odpoledni Clauda Debussyho podle básně Stéphana Mallarméa; Antonín Dvořák zkomponoval Smyčcový kvartet F dur op. 96 „Americký“ , Biblické písně op. 99; Hugo Wolf složil svou jedinou operu Corregidor ; zemřel ruský car Alexander III., nástupcem se stal Mikuláš II.; narodili se Paul Hindemith, „královna blues“ Bessy Smith; zemřel Anton Rubinstein

Dějiny hudby pro každý den - data a fakta 14 Dějiny hudby pro každý den - data a fakta 14
1896 – 4. ledna řídí Antonín Dvořák první oficiální koncert České filharmonie; 1. února v Turíně premiéra opery Giacoma Pucciniho La Bohème ; 16. března v Londýně premiéra Koncertu pro violoncello h moll op. 104 Antonína Dvořáka, sólistou byl Leo Stern; 27. listopadu ve Frankfurtu n. M. premiéra symfonické básně Tak pravil Zarathustra Richarda Strausse; Dvořák komponuje symfonické básně Vodník , PoledniceZlatý kolovrat ; V časopise Rozhledy vychází tzv. Manifest České moderny , který podepsali František Xaver Šalda, Otokar Březina, Josef Svatopluk Machar, Vilém Mrštík, Antonín Sova aj.; Johannes Brahms složil Čtyři vážné zpěvy ; zemřeli Anton Bruckner, Clara Schumann

„Sražena typickými reprezentanty starých směrů v jeden šik, přinucena obhajovati své přesvědčení, volnost slova, [...] přijala část mladé generace literární jméno, které s despektem bylo hozeno na ni: Česká moderna. Bylo jí vytknuto jako nedostatek běžného společenského dobrého tónu, že se nepřipojila tiše k předcházejícímu staršímu proudu, že neuznává za svaté jeho ikony, že povrhá skepticky jeho autoritami, že nemá úcty k starým fetišům: byl pranýřován její revolucionářský duch. Výtky ty jí byly učiněny právem, je hrdá na ně. Cítí, že mezi generací starší a jí je nepřeklenutelná propast. Povrhla ujetou silnicí a půjde svou cestou. [...] Chceme individualitu, chceme ji v kritice, v umění. Umělce chceme, ne echa cizích tónů, ne eklektiky, ne diletanty. Nevážíme si pestrobarevného látání přejatých myšlenek a forem, zrýmovaných politických programů, imitací národních písní, veršovaných folkloristických tretek, šedivého fangličkářství, realistické ploché objektivnosti. [...] Žádáme od umělce: Buď svým a buď to ty! Neakcentujeme nikterak českost: Buď svým a budeš český. Mánes, Smetana, Neruda, tito nyní čistí čeští umělci par excellence, platili celou polovici života za cizácky se vyjadřující. Neznáme národnostních map. Chceme umění, jež není předmětem luxusu a nepodléhá měnivým vrtochům liberální módy. Naše moderní není to, co je právě v módě: předevčírem realismus, včera naturalismus, dnes symbolismus, dekadence, zítra satanismus, okultismus, ta efemérní hesla [...]. Chceme pravdu v umění, ne tu, jež je fotografií věcí vnějších, ale tu poctivou pravdu vnitřní, jíž je normou jen její nositel – individuum. [...] Moderna literární setkala se v čisté snaze po novém a lepším s modernou politickou. Zrodily se obě z těchže dispozic. Za truchlivých auspicií vyrostla nynější generace. Nesena sympatií k ruchu a životu, přísahala slepě na prapor strany, o které se zdálo, že je začátkem nové epochy v dějinách národa. Důvěrnost ta nesla hořké ovoce. Místo duševní potravy dávány jí fráze a zase fráze [...] Vidíme lid, jemuž místo světla osvěty dostalo se bengálových produkcí. Lid, jenž se stal prázdnou hlasující masou, které se pro udržení dobré nálady pochlebuje zdravým politickým smýšlením a vysokou inteligencí. Otcové naši převzali dědictví starší strany, staročechů. [...] Hřivny jejich mladočeši buď zakopali, buď z nich tyli. [...] Procitli jsme a starali jsme se sami o sebe. [...] Nemáme strach o svůj jazyk. Jsme národnostně tak daleko, že nám ho žádná moc na světě nevyrve. Zachování jeho není nám účelem, ale prostředkem k vyšším cílům. Odsuzujeme proto brutálnosti, které se pod národnostním heslem provádějí z německé strany tak, jak bychom je odsoudili, kdyby se prováděly z naší strany. Odsuzujeme též politické strany, které jen ve prospěch vlád národnostní řevnivost živí a v ní ubíjejí nejlepší síly národa. [...]“ (Manifest České moderny, Rozhledy č. 1, 1896)

Dějiny hudby pro každý den - data a fakta 14 Dějiny hudby pro každý den - data a fakta 14
1897 – 5. dubna vydána Badeniho jazyková nařízení, která zavedla v omezené míře jako vnitřní úřední jazyk češtinu, protesty německého obyvatelstva vedly k vyhlášení výjimečného stavu; 28. listopadu demise Badeniho vlády; Gustav Mahler se stal ředitelem Dvorní opery ve Vídni; nar. Erich Wolfgang Korngold, zemřel Johannes Brahms

1898 – tzv. Thunův návrh jazykového zákona zamýšlel vytvořit v Čechách česká a německá jazyková pásma, návrh nebyl žádnou z národnostních skupin přijat; Lev Nikolajevič Tolstoj dokončil svůj poslední román Vzkříšení ; narodil se Bertolt Brecht

1899 – německé politické strany v Čechách přijaly tzv. Svatodušní program, jenž trval na udržení německého charakteru Rakouska a odmítal české státoprávní požadavky; 3. března ve Frankfurtu n. M. premiéra symfonické básně Richarda Strausse Život hrdinův ; 23. listopadu v Národním divadle premiéra Dvořákovy opery Čert a Káča ; Zdeněk Fibich se stává dramaturgem opery Národního divadla; Arnold Schönberg komponuje smyčcový sextet Zjasněná noc ; Karl Kraus zakládá časopis Die Fackel (Pochodeň); Rainer Maria Rilke píše Píseň o lásce a smrti Kryštofa Rilka ; Houston Stewart Chamberlein, později velký obdivovatel Adolfa Hitlera, vydává spis Základy 19. století ; zemřel „král valčíku“ Johann Strauss ml., nar. Ernest Hemingway

1900 – 14. ledna má v Římě premiéru opera Giacoma Pucciniho Tosca ; 2. února v Paříži premiéra opery Gustava Charpentiera Louise ; tenorista Enrico Caruso jako jeden z prvních nahrává na gramofonové desky; v rámci Světové výstavy v Paříži má premiéru symfonická báseň Jeana Sibelia Finlandia ; Sigmund Freud vydává Výklad snů ; do Evropy proniká cake-walk, ragtime aj.; ve Vídni založen fonografický archiv; Max Planck stojí u základů kvantové teorie, Albert Einstein získává vysokoškolský diplom; narodili se Ernst Křenek, Kurt Weill, Louis „Satchmo“ Armstrong; zemřel Friedrich Nietzsche, Zdeněk Fibich

1901 – 27. ledna umírá v Miláně Giuseppe Verdi; 31. března v Národním divadle v Praze premiéra Dvořákovy Rusalky ; Gustav Mahler dokončil Symfonii č. 4 ; vychází román Thomase Manna Buddenbrookovi ; v červnu uspořádá Pablo Picasso samostatnou výstavu v Paříži, která zůstane kritikou téměř nepovšimnuta; v Mnichově vystavuje Vasilij Kandinskij; zemřel Henri de Toulouse-Lautrec; zdaří se pokus prvního bezdrátového zvukového přenosu přes Atlantik

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.