Data a fakta2
Pozdní helenismus, křesťanství
Všude pozvednou svůj hlas a budou plesat, nad důstojností Hospodinovou budou jásat i při moři. Proto vzdejte Hospodinu čest i na východě, jménu Hospodina, Boha Izraele na ostrovech mořských. […] Hospodine, ty jsi můj Bůh! Tebe budu vyvyšovat, vzdávat chválu tvému jménu, neboť činíš podivuhodné věci . [Izajáš 24–25]
Zůstali v chlévě tři dny, potom vzal Josef pečlivě zavinuté dítě a dal je zapsat v betlémské synagóze. Nazval chlapce Ježíš podle jména velekněze, který obřezal jeho prvorozeného, a také proto, že to jméno znamená Jahve je spása a že to byla novodobá podoba starodávného jména Jozue . [Gerald Messadié: Člověk, který se stal Bohem ]
Omyl v datování vlády Heroda Velikého vedl k chybnému stanovení data Kristova narození. Ačkoli nevíme, kdy nový letopočet přesně začal, na skutečnosti, že se učení Ježíše Nazaretského stalo základním kamenem evropské kultury a historie, to nic nemění. Pohanští západní Slované v té době žijí kdesi na území řeky Visly.
9 n. l. – vůdce kmene Cherusků Arminius porazil legie Publia Quintilia Vara v Teutoburském lese.
17 n. l. – na území dnešních Čech porazil Arminius krále Markomanů Maroda.
30 nebo 33 n. 1. – ukřižování Ježíše Krista; umírá řecký geograf a historik StrabÓN, z jehož Historických poznámek se mj., dozvídáme, že lid na Iberském poloostrově tančil za doprovodu sborového zpěvu.
62 n. l. – císař Nero nechá usmrtit svou manželku Octavii a ožení se s Poppaeou Sabinou; roku 68 spáchá Nero sebevraždu.
asi 67 n. l. – mučednickou smrtí umírá apoštol Šimon petr, první římský biskup.
70 n. l. – římský císař Vespasianus porazil židovské povstání, zničení jeruzalémského chrámu; Židé se ještě tři roky bránili v pevnosti Massada, v beznadějné situaci volili dobrovolnou smrt; Vespasianův syn Titus zvaný „mírný“ se stává roku 79 císařem; téhož roku výbuch Vesuvu a požár Říma.
asi 97 n. l. – umírá židovský historik Josephus Flavius; jeho Dějiny židovské války jsou základním historickým pramenem.
kolem 100 nebo dříve – tzv. „Seikilova píseň“, nápis na náhrobku blíže neznámého Seikila v Malé Asii je jedním ze zlomků zápisu řecké hudby; vzniká Evangelium sv. Marka, Zjevení svatého Jana; kmenová knížectví v germánských zemích, bojové, svatební a smuteční písně.
2. stol. – Germáni začínají ohrožovat římskou říši; dalšími dochovanými zlomky řecké hudby jsou MesomÉdovy hymny; vznikají „hudební síně“ v Římě (Odeum) a v Athénách (Odeon); raně křesťanská vokální hudba.
3. stol. – Římané musí bránit říši na západě (Allemáni, Gallové, Frankové) i na východě proti Peršanům.
313 – vydal císař Konstantin milánský edikt na ochranu křesťanů; 337 se nechal na smrtelném loži pokřtít.
4. stol. – Ambrosius milánský zavedl zpěv žalmů, podpora křesťanského církevního zpěvu (ambrosiánský chorál); křesťanství se stává státním náboženstvím.
kolem 400 – raně křesťanský zpěv; paralelně se vyvíjí byzantský církevní zpěv, řecko-latinské antifony, římská responsoria; 407 opouštějí Římané provincii Britannia, v dalších desetiletích ji obsazují Sasové a Jútové, ve Skotsku a Walesu se drží Keltové.
445 – Attila se stává králem nájezdnických Hunů, říše však jeho smrtí 453 zaniká, Hunové se usazují na území Uher.
5. stol. – křesťanský antifonální a responzoriální zpěv v Římě; na západě Evropy postupují Frankové a vytlačují poslední zbytky římského panství; 496(8?) se franský král Chlodvík I. nechává pokřtít v Remeši.
Středověk
500 – Boethius: De insitutione musica – základ hudební teorie evropského středověku; rozkvět byzantského umění; je formulována základní židovská náboženská nauka talmud v aramejštině, v Číně se šíří buddhimsus, v Indii brahmanismus.
507 – ChlodVík I. dobyl oblast Loiry, vzniká Franská říše, po jeho smrti 511 je rozdělena mezi jeho čtyři syny.
6. stol. – slovanské kmeny osidlují Meklenbursko, oblast dnešního Braniborska, Halič (Poláci), Kraňsko (Slovinci); „zlaté“ období byzantského umění; nájezdy Avarů a Langobardů.
kolem 600 – kmeny předchůdců Čechů a Slováků se usazují zhruba na území, kde žijí dodnes; z popudu papeže Řehoře I. vzniká sbírka církevních zpěvů (gregoriánský chorál), založení „Scholy cantorum“; Keltové doprovázejí své hrdinské zpěvy na nástroj „crwth“.
623 – 656 [?] – franský kupec Sámo zakládá říši (kmenový svaz) na území dnešní Moravy a Slovenska; v arabských zemích se šíří islámské náboženské učení; křesťanský zpěv proniká do severní Evropy.
744 – v klášteře ve Fuldě založena škola církevního zpěvu.
8. stol. – neumová notace; gregoriánský zpěv se šíří na území dnešního Německa, Francie i Anglie; školy církevního zpěvu v Paříži, Kolíně n. R., Sankt. Gallenu.
800 – Karel I. (Veliký), od roku 768 franský král, se stává prvním římsko-německým císařem; † 814 ; jeho syn Ludvík I. dělí Franskou říši mezi své tři syny; dobyvatelské plavby Vikingů; slovanské kmeny Vendů na území mezi Odrou a Krušnými horami
9. stol. – kníže Moravského knížectví Mojmír si podrobil Nitranské knížectví (kníže Pribina) a vzniká Velkomoravská říše; v době největšího rozkvětu snad zahrnovala dnešní Moravu, Slovensko, Čechy, sever Rakouska, Panonii, východní Ukrajinu, oblast Visly a Odry, Lužici.
kolem 850 – irský scholastik Johannes Scotus Eriugena zmiňuje dvouhlasý zpěv.
863 – na žádost velkomoravského knížete Rostislava vysílá papež Michal III. věrozvěsty Konstantina (Cyrila) a Metoděje; přinášejí bohoslužbu ve staroslověnském jazyce a písmo hlaholici; kníže Svatopluk se 870 podvolil východofranské říši; 880 uznána papežem Janem VIII. moravská arcidiecéze s arcibiskupem Metodějem; jako bohoslužebné jazyky uznány latina, řečtina, hebrejština a staroslověnština; po Metodějově smrti 885 Svatopluk žáky věrozvěstů vypudil a přihlásil se k latinské liturgii.
9. stol. – 10. stol. – z řeckých tónin se odvozuje 12 církevních tónin; hudebně-teoretické spisy: Regino z Prümu: De harmonica institutione o církevním zpěvu; hudební traktát Musica enchiriadis o dvouhlasém zpěvu; tropování melismat v „Kyrie eleison“; z Arábie přijímá Evropa podněty ke stavbě různých hudebních nástrojů; ve Winchestru jsou 980 zbudovány varhany se 400 píšťalami.
28. září 935 – zavraždění sv. Václava v Mladé Boleslavi; kult sv. Václava a dalších svatých se rozvíjí od poloviny 11. století, od 12. století je sv. Václav vnímán jako symbol českého státu, symbolický význam získává „Svatováclavský chorál“; duchovní hry (především velikonoční).
kol. 1000 – dvojhlas v kvintových a kvartových paralelách (organum); v průběhu 11. stol. vytlačuje vícehlasý zpěv zvolna jednohlasý chorál; dosavadní paralelně vedený dvojhlas je obohacen o křížení hlasů.
1018 – 1025 – boje o území mezi polským králem Boleslavem a římsko-německým císařem Jindřichem II. zasahují i Čechy a Moravu; vládce Kyjevské Rusi Jaroslav zakládá města, školy a kláštery.
1025 – Guido von Arezzo: Micrologus de disciplina artis musicae , notové písmo na čtyřech linkách, pro snazší výuku intonace zavádí solmizaci (označení jednotlivých tónů stupnice slabikami), pro zapamatování stupnic tzv. „guidonskou ruku“
1040 – králem Skotska se stává Macbeth.
1066 – normanský vévoda Vilém Dobyvatel se stává králem Anglie.
1086 – kníže Vratislav II. se stává českým králem.
1099 – dobytí Jeruzaléma křížovou výpravou Gottfrieda von Bouillon.
Románské umění
kolem 1100 – z Francie vychází hlavní stylový proud ars antiqua („staré umění“); vícehlas v jednoduchém kontrapunktu i v protihlase; vývoj křesťanské bohoslužby (mešní ordinarium a proprium) je v zásadě uzavřen; Kosmas Pražský: Chronica Bohemorum ; „Hospodine, pomiluj ny“, nejstarší dochovaná duchovní píseň ve staročeštině; kníže Vladislav I. daroval půdu jokulátorovi Dobrietovi – je to první zmínka o dvorském pěvci na českém dvoře.
kolem 1125 – rozkvět dvorské hudby ve Francii (trubadúři v jižní Francii, truvéři v severní Francii); Píseň o Rollandovi.
1147 – druhá křížová výprava.
1152 – Friedrich I. Barbarossa se stává římsko-německým císařem.
poč. 12. stol. – finský národní epos Kalevala ; rytířské umění se z Francie šíří do Německa; Leoninus a „noterdamská škola“; motetus; konstrukce klavichordu; rozvoj lidového tance souvisí s rozvojem lidové instrumentální hudby.
kolem poloviny 12. stol. – benediktinská abatyše a léčitelka Hildegard von Bingen byla také skladatelkou; raný minnesang; Chrétien de Troyes zpracoval bretaňskou ságu o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu.
1170 – zavražděn arcibiskup canterburský Thomas Becket.
1182 – narodil se František z Assisi, zakladatel františkánského řádu.
1189 – třetí křížová výprava.
kolem 1200 – v Anglii se vyvíjí kompoziční technika faux bourdonu; německá lidová duchovní píseň „Christ ist erstanden“.
kolem 1207 – údajný „zápas pěvců na Wartburgu“.
asi 1210/20 – † básník Wolfram von Eschenbach, tvůrce jednoho z literárních zpracování ságy o Parsifalovi.
1220 – v Drážďanech (město od 1216) založen chlapecký sbor „Kreuzchor“.
1228 – zahájeno šesté křižácké tažení.
1230 – † minnesänger Walther von der Vogeldweide; českým králem se stává Václav I.
2. pol. 12. stol. – rozkvět německého minnesangu (Neidhart von Reuenthal, Reinmar von Zweter); Píseň o Nibelunzích ; potulní muzikanti, vagantská lyrika, Carmina burana ; skandinávská kronika Edda ; pašijové hry, italské lidové duchovní písně – laudy.
1253 – českým králem se stává Přemysl Otakar II., k jeho říši náleží i dnešní Dolní a Horní Rakousko, Štýrsko, Korutany a Kraňsko; narodil se Jacopone von Todi, údajný autor textu Stabat mater († 1306).
1255 – Staré Město pražské získává městské právo.
13. stol. – Perotinus; menzurální notace; rozvoj vícehlasu vytváří zároveň zákony techniky kontrapunktu (kánon, zákaz paralelních oktáv); trivium „svobodných umění“: gramatika, rétorika, dialektika; quadrivium: hudba, astronomie, aritmetika, geometrie; pronásledování Židů v Evropě, vznik židovských ghett; islandská sága Edda.
kolem 1260 – v Mohuči založena škola meistersingerů.
1273 – německým králem se stává Rudolf I. Habsburský.
1278 – Rudolf I. Habsburský poráží Přemysla Otakara II. na Moravském poli; českým králem se stává Václav II.; na jeho dvoře vzniká latinský epos Ulricha von Eschenbacha Alexandreis.
1283 – českým králem se stává Václav III. (1300 také králem polským).
1287 – † truvér Adam de la Halle, autor mj. Hry o Robinovi a Marion.
1290 – čeští králové získají trvalé právo být mezi sedmi kurfiřty, oprávněnými volit krále Svaté říše římské.
konec 13. stol. – sága o Lohengrinovi ; vývoj menzurální notace, jež kromě tónové výšky zaznamenává i délku notových hodnot.
Věčné inspirace
Nevyčerpatelným zdrojem inspirací zůstávají Starý a Nový zákon a texty žalmů. Bible dala základ liturgickým skladbám, velkým vokálně-instrumentálním a jevištním dílům i drobným útvarům. Zhudebnění mešních textů, pašije, oratoria, duchovní opery, litanie, hymny ap. nelze vyčíslit, od nástupu křesťanství procházejí celými dějinami hudby, ovlivněnými křesťanskou kulturou. V uměleckých zpracováních se jako historická připomínka, alegorie a memento objevovaly příběhy křižáckých tažení, nejrůznější politické zvraty a katastrofy. V různých zpracováních se objevují konkrétní historické postavy a události, a také národní mýty a pověsti, z nichž čerpala operní libreta či náměty programní hudby.
Nero – C laudio Monteverdi: L‘incoronazione di Poppea (1642)
Anton Rubinstein: Nero (1879)
Arrigo Boito: Nerone (posmrtná premiéra 1924)
Titus – Johann Adolf Hasse: Tito Vespasiano ovvero La clemenza di Tito (1735)
Wolfgang Amadeus Mozart: La clemenza di Tito, opera (1791)
Macbeth – Giuseppe Verdi: Macbeth (1847, 2. verze 1865)
Bedřich Smetana: Macbeth, skica pro klavír (1859)
Richard Strauss: Macbeth, symfonická báseň (1886)
Ernest Bloch: Macbeth (1910)
Kalevala – Jean Sibelius: Kullervo, symfonie (1892)
Jean Sibelius: Lemminkäinen, suita (1895)
Píseň o Rolandovi se stala přes italská přepracování (především Lodovico Ariosto) inspiračním zdrojem barokních i novějších oper:
Jean-Baptiste Lully: Roland (1685)
Domenico Scarlatti: L‘Orlando, overo La gelosa pazzia ( 1717)
Antonio Vivaldi: Orlando furioso ( 1727)
Georg Friedrich Händel: Orlando (1733)
Joseph Haydn: Orlando paladino (1782)
Král Artuš, rytíři kulatého stolu a navazující ságy:
Henry Purcell: King Arthur ( 1691)
Richard Wagner: Lohengrin ( 1850)
Richard Wagner: Tristan und Isolde (1865)
Richard Wagner: Parsifal ( 1882)
Ernest Chausson: Le Roi Arthus ( 1903)
Paul Dessau: Lanzelot ( 1969)
Píseň o Nibelunzích, Edda:
Heinrich Dorn: Die Nibelungen (1854)
Jacques Offenbach: Die Rheinnixen (1864)
Richard Wagner: Der Ring des Nibelungen (Das Rheingold, Die Walküre, Siegfried, Götterdämmerung, kompletní provedení 1876)
Thomas Becket – Ildebrando Pizzetti: Assassinio nella cattedrale ( Vražda v katedrále, 1958)
Meistersingři, zápas pěvců na Wartburgu:
Albert Lortzing: Hans Sachs (1840)
Richard Wagner: Tannhäuser
Richard Wagner: Die Meistersinger von Nürnberg (1868)
křižácké války:
André Ernest Modeste Grétry: Richard Coeur-de-Lion (1784)
Giacomo Meyerbeer: Il crociato in Egitto (1824)
Giuseppe Verdi: I Lombardi alla prima crociata (1843)
Mnohokrát byly zhudebněny epizody z eposu Dobytí Jeruzaléma Torquata Tassa (hlavní hrdinové Rinaldo, Armida ap.).
