pondělí, 10. srpen 2020

David Mareček: Alternativní sezonu nemáme

Napsal(a) 

, foto Petr Kadlec foto: Petr Kadlec

Česká filharmonie prošla jako jiné orchestry nelehkým obdobím. Coby příspěvková organizace ministerstva kultury nebyla jako například společenství staré hudby ve vzduchoprázdnu, měla zachovány určité jistoty, nicméně ekonomická škoda není bezvýznamná. Filharmonický ekonom Ondřej Matyáš říká, že jde za období od března do června o 25 milionů korun, a dodal: „To samozřejmě není všechno, už nyní vidíme, že se výrazně, a pro nás negativně, promění na několik nejbližších let trh se zahraničními zájezdy. Tím, že jsme závislí na celkovém výkonu ekonomiky, ať už přes ekonomickou situaci našich dárců nebo abonentů, ale i ostatních subjektů, které si Rudolfinum pronajímají, víme, že to bude extrémně nesnadné rozhodně po několik dalších sezon, a to i kdyby nepřišla žádná masivnější druhá či třetí vlna.“ Nicméně generální ředitel David Mareček zůstává optimistický a filharmonie připravuje novinky. O některých mi v červnu vyprávěl ve své pracovně v Rudolfinu.

V červnu začala filharmonie opět veřejně koncertovat. Budu tě citovat: „Letní koncerty jsou odpovědí na četné žádosti našich posluchačů, kterým v uplynulých měsících chyběla živá hudba, a zároveň vítanou alternativou neuskutečnitelných orchestrálních vystoupení.“ To je jistě potěšující iniciativa. Původně jsme mysleli, že bude povoleno tři sta lidí, pak to bylo pět set, nově tisíc. Roušky zatím povinné jsou. Návrat do plného koncertního provozu je však pomalý a publikum přibývá jen pozvolna. Letní koncerty děláme hlavně pro nastavení vědomí, že se už zase může chodit za živou hudbou. Je to jako rehabilitace po úraze. Jestli nepřijde nějaká další vlna, věřím, že se v září dostaneme do normálního stavu.

Budete na podzim nějak usměrňovat pohyb v předsálí? Nepočítáme s tím, věříme našim posluchačům, že budou dodržovat aktuální nařízení a nebudeme je muset kontrolovat, jako se to děje například na sportovních akcích.

Jak to tedy bude s Českou filharmonií v září, potažmo v říjnu, kdy avizujete tuším 12 programů? Uskuteční se koncerty? Doufáme, že ano. Komplikací by mohla být nějaká další vlna epidemie, ministr Zaorálek však říká, že by už nedošlo k úplnému zavření sálů a divadel. Přirozeně připravujeme i variantu, že by některé koncerty odpadly a místo toho bychom třeba jen natáčeli. V první řadě však chceme koncertovat, ostatní možnosti jsou až na druhém místě. Kvůli bezpečí hudebníků i publika prozatím naše hráče před každým koncertem testujeme.


„Ekonomicky je to katastrofa, pracovně a lidsky pozitivní příběh.“


Pojďme k nové sezoně. Nejdříve novinky z dění v orchestru. Josef Špaček junior, jenž měl být v tuto dobu plně tzv. volným umělcem a měl se věnovat hlavně sólové kariéře, bude ještě nějaký čas spolupracovat s filharmonií. Předpokládám, že je to volba bezpečí v nebezpečné době… Josef Špaček nám teď dočasně pomáhá obsadit místo u prvního pultu primů. Zůstane u nás asi polovinu sezony. I po tomto období povede jako hostující koncertní mistr několik programů v každé sezoně, bude s Českou filharmonií vystupovat jako sólista a nesmím zapomenout ani na jeho úlohu v Radě Českého spolku pro komorní hudbu. Nečekané rozšíření společných aktivit možná trochu pomůže Josefu Špačkovi, rozhodně však výrazně prospěje České filharmonii.

Jaká je koncepce 125. sezony? Potkává se v ní několik linií. Jedna je nahrávací - komplet Mahlerových symfonií se Semjonem Byčkovem a sukovský komplet s Jakubem Hrůšou. Samostatnou kapitolou je větší ponor Semjona Byčkova do české hudby a výraznou linií je i doznívající beethovenovské výročí s koncerty Rudolfa Buchbindera a Manfreda Honecka. Český akcent reprezentuje například Ariadna Bohuslava Martinů s Tomášem Netopilem nebo Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky s Johnem Eliotem Gardinerem. Celá jubilejní sezona je výrazně češtější než ta minulá.

Pokusíte se něco z toho, co bylo zmařeno koronavirem, převézt do budoucna? Snažíme se. Největší ztrátou je Káťa Kabanová s Jakubem Hrůšou, kterou jsme měli i točit a měli jsme ji vézt do Hamburku. Ale bude trvat dlouho, než ji bude možné zařadit na program, protože operní projekty jsou kvůli početnému pěveckému obsazení velmi komplexní.

Václav Petr a David Mareček, foto Petr Kadlec Václav Petr a David Marečekfoto: Petr Kadlec

Mezi velké okamžiky jubilejní sezony se doufám zařadí „koncert pro svobodu a demokracii“ s hudbou dvou mistrů – Kabeláče a Šostakoviče. Je to sen, na němž jsme pracovali čtyři roky a přáli bychom si, aby to byla dominanta filharmonické sezony každý rok. Hledali jsme termín a téma, které by rezonovalo s životem České filharmonie a 17. listopad se nám jeví jako nejsilnější s ohledem na historii naší země i orchestru. Sváteční bude i složení publika, protože majetnější posluchači budou mít možnost koupí donátorské vstupenky podpořit ty, kteří si vstupné v plné výši nemohou dovolit. Chceme tak uvést do praxe myšlenku demokratického přístupu k té nejlepší hudbě a doufáme, že díky tomu v sále bude také dost studentů, jimž je svátek 17. listopadu věnován.

Logisticky určitě náročným projektem je koncertní uvedení opery Příhody lišky Bystroušky. Navíc s Johnem Eliotem Gardinerem. Proč jste zvolili Janáčka, čím bude toto provedení jiné? Stručně řečeno - Janáčka jsme zvolili na přání Johna Eliota Gardinera, protože velmi toužil tuto operu v Praze provést. Jeho interpretace je pokaždé něčím mimořádná, proto předpokládám, že i pražské provedení Bystroušky bude výjimečné. Gardiner pečlivě vybíral české zpěváky, dokonce výběr konzultoval i s Jakubem Hrůšou s ohledem na to, že chce Příhody lišky Bystroušky během koncertů s Českou filharmonií živě natočit.

Změnil pandemický příběh Českou filharmonii? Změna je třeba v tom, že se teď muzikanti více těší do práce, prostě Rudolfinum jim chybělo, a jednoznačně nám to pomohlo v administrativě, protože se více věnujeme společné práci na strategii, což myslím přinese dobré výsledky. Ekonomicky je to katastrofa, pracovně a lidsky pozitivní příběh.


Toto je zkrácená verze, kompletní text k dispozici v HARMONII VIII/2020.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.