sobota, 27. listopad 2004

Dárek z nebe: Andreas Scholl

Napsal(a) 

Dárek z nebe: Andreas Scholl Dárek z nebe: Andreas Scholl
"My si pořád myslíme, že kontratenoři nemusejí opravdu zpívat, jen když mají výšky. To je velká chyba! Kontratenoři musí mít stejné technické a estetické normy jako ostatní pěvci." To řekl Andreas Scholl před téměř pěti lety, když jsem s ním dělal první rozhovor pro HARMONII. Dnes pro kontratenoristy opravdu platí stejné normy jako pro tenory nebo alty. Časy se ale mění, když Andreas jako jediný kontratenorista vystudoval u René Jacobse basilejskou Scholu Cantorum, trvalo tři roky, než tam získal diplom další kontratenorista. Dnes bychom z nich sestavili celý sbor. Kontratenoři jako David Daniels, Brian Asawa, Carlos Mena a další dnes vydávají cédéčka jedno za druhým a Andreas Scholl byl dokonce pozván tento rok jako porotce do slavné soutěže královny Alžběty v Bruselu vedle zvučných jmen jako Joan Sutherland, Martina Arroyo nebo José Van Dam.

Chlapecký sbor

Malý Andreas začal zpívat jako sedmiletý kluk ve chlapeckém sboru v rodné vesnici blízko Wiesbadenu. Kiedricher Chorbuben mají skoro 700letou tradici a Andreas vzpomíná na léta, kdy zpíval se sborem v místním kostele s velkou úctou, tam se formovala jeho láska k hudbě. Když ve čtrnácti mutoval, nepřestal zpívat, jak bylo zvykem. Jeho učitelka mu navíc doporučila, aby si poslechl kontratenory jako byli Bowman, Esswood a Jacobs. Tehdy si Andreas řekl - bylo mu sedmnáct - "chci se stát kontratenoristou" a odešel k Levittovi a Jacobsovi na basilejskou scholu. Dnes také v tomto švýcarském městě žije se svojí rodinou.

Udělat rozhovor s Andreasem Schollem je poměrně jednoduché, mluví plynně čtyřmi jazyky, kontakt s ním navážete velmi rychle, je inteligentní, má co říci a nemá manýry velkých hvězd. Problém je jen najít volný čas. "Stát se kontratenoristou je podle mne dárek z nebe. Nejprve musí mít člověk hlas a teprve potom se s ním dá pracovat, dále rozvíjet. U kontratenoristy to platí dvojnásobně, protože příroda u něho pracuje přece jen trochu jinak," říká o svých začátcích. "První rok v Basileji jsem byl u Richarda Levitta, René Jacobs se zabýval pouze pokročilými pěvci, a ne začátečníky. Já jsem ho znal, měl jsem jeho CD a zbožňoval jsem ho. Měl neobyčejně flexibilní hlas a nádherná ornamenta. Tehdy ještě zpíval, ale začínal už hodně dirigovat. Od něho jsem se velmi mnoho naučil." Andreas se nedomnívá, že by bylo výhodou mít výborného kontratenoristu za učitele, co se týká hlasové techniky. Ta je stejná pro všechny zpěváky. Jiné je to ale s repertoárem. "Člověk, který zná kontratenorové árie z vlastní praxe, který zná specifické obtíže kontratenoristů například u Bacha, ten je k nezaplacení. René Jacobs umí nejen dobře mluvit o staré hudbě, ale zejména jeho výklad interpretace je nezapomenutelný. Kladl na nás velké nároky, nebyl hned spokojený, naopak byl velmi kritický, po jeho hodinách jsem byl fyzicky naprosto vyčerpaný, ale mentálně mě to vždy velmi posílilo."

Dárek z nebe: Andreas Scholl Dárek z nebe: Andreas Scholl
Kontratenorista dnes

Andreas se domnívá, že postavení kontratenoristů ve všeobecném hudebním dění je dnes úplně jiné, než řekněme před deseti lety. Přední dirigenti barokní hudby jako Herreweghe, Jacobs či Minkowski pracují pravidelně s kontratenoristy. "V poslední době se hodně změnilo, i když pořád kontratenoristé jako obor neexistují. Na druhé straně je dnes možná specializace kontratenoristů od recitálu s loutnovým doprovodem, jako to kdysi dělal Alfred Deller, až po barokní operu. On je to takový samovolný proces, který je závislý na řadě faktorů. Když zítra natočím kompakt s písněmi Franze Schuberta, které určitě nepatří do repertoáru kontratenoristů, tak se naskýtá mnoho otázek: mám tím co říci, nebo je to jen ten fakt, že Scholl zpívá Schuberta, nebo je to skutečné přesvědčení a najdu promotora, který to představí na pódiu a lidé si koupí lístky, aby slyšeli Scholla zpívat Schuberta? Sám cítíš, že neexistují žádná kritéria nebo pravidla, jak na tyto otázky odpovědět. Jedná se spíše o zájem či nezájem posluchače hledat novou interpretaci starého repertoáru."

Napadlo mě, že v poslední době slyšíme o Andreasi Schollovi méně než dříve. Andreas si to nemyslí, i když připouští určité problémy. Vzhledem k interním obtížím se skutečně některé plánované produkce zrušily. Nebyl Andreas Scholl příliš drahý? "Ne, tím to určitě nebylo. Byla sice plánována nová inscenace Händlova Giulia Cesara, ale když už bylo téměř vše hotové, včetně obsazení rolí, přišel režisér, který řekl: ťNe, já nechci pracovat se Schollem.Ť Tak to v umění chodí. Příští rok se tato opera přece jen uskuteční v Kodani a se mnou. Dále v roce 2006 mám zpívat v Rodelindě, opět Händel, v Metropolitní opeře v New Yorku. Ono je to často tak, že pokud nevydáš žádné cédečko - moje poslední je z ledna tohoto roku (album Arcadia) -, tak není žádná reklamní kampaň v tisku a lidé si myslí, že zpívám méně, ale já mám pořád asi 45 koncertů ročně. Je pravda, že jsem vzhledem k rodinným povinnostem snížil počet koncertů z dřívějška asi o třetinu. Často jsem se honil z jednoho koncertu na druhý a zapomínal jsem na svou malou dcerku."

Dárek z nebe: Andreas Scholl Dárek z nebe: Andreas Scholl
Scholl a Čechy

Schollovy české kontakty jsou celkem omezené. Před několika roky měl koncert v Praze s Philippem Herreweghem a Collegium Vocale Gent s Bachovými mšemi. Podotýká: "Víc toho zatím bohužel nebylo, ale Praha je krásné město a čeští posluchači jsou velmi muzikální a tak pokud mě někdo pozve, tak to pozvání rád přijmu. Znám také Magdalenu Koženou, viděl jsem ji jako Cherubína v Aix-en-Provance a byl jsem na jejím recitálu v Londýně. Má nádherný hlas a dovede perfektně vyjádřit své hudební pocity. Zatím jsme spolu nespolupracovali, ale kdoví..."

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.