Národní divadlo v Brně zahájilo sezonu 2007/2008 s novým ředitelem. Stal se jím od 1. srpna akademický architekt, scénograf a kostýmní výtvarník Daniel Dvořák , bývalý ředitel pražského Národního divadla.
Při výběrovém řízení v Národním divadle v Brně jste předložil dvě verze koncepce. Mohl byste obě koncepce přiblížit?
První koncepce byla založená na faktu, kolik peněz je aktuálně k dispozici a jaké nejlepší divadlo jsme schopni za tyto peníze divákům obstarat. Odpověď zněla: Pouze jednosouborové divadlo, v daném případě operní s doplňkem baletu a vše ostatní by se muselo řešit nějakým jiným způsobem. Spíše se jednalo o poukaz na aktuální situaci a skutečně věřím, že všichni zúčastnění si uvědomili, jaká je přes veškerou snahu města finanční situace ND v Brně, a že je tedy nezbytné, aby se do jeho financování zásadnějším způsobem zapojil kraj a také náš stát. Druhá koncepce byla založená na zachování velkého třísouborového divadla.
Po zvážení stanovisek všech relevantních osob – ze strany zřizovatele, představitelů brněnských divadelních institucí a odborné veřejnosti – uspěla druhá verze koncepce. Kde vidíte její úskalí?
Otazník v tomto případě nevisí nad souborem, nýbrž nad tím, kde se opatří dodatečně prostředky, které jsou potřeba k jeho dofinancování.
Na jakých úrovních jste už financování projednával?
Zatím jsem uskutečnil jednání s hejtmanem Stanislavem Juránkem na úrovni kraje. Myslím si, že jsou zde otevřeny dveře a že postoj kraje k financování Národního divadla se vydal pozitivním směrem. K zásadní participaci by mohlo dojít zejména s ohledem na mimořádné projekty, například na připravovaný Janáčkův festival, kdy je zcela zjevné, že se jedná o akce nejen regionálního, ale i celostátního charakteru.
Když jste před šesti lety zvítězil ve výběrovém řízení v Národním divadle v Praze, jedním z vašich záměrů bylo postavit divadlo na evropskou úroveň. Pozice Národního divadla v Brně je jiná než v Praze, jaká specifika vidíte zde?
Přes menší ekonomickou sílu se pozice brněnského Národního divadla z mezinárodního hlediska příliš neliší od šancí, které mělo Národní divadlo v Praze, když jsem ho přebíral. V nejbližším evropském kulturním okolí se totiž cosi podstatného změnilo. Divadla v mnoha zemích se dostala do horší finanční situace, než na jakou byla zvyklá. A to je nutí poohlížet se po partnerech a koproducentech. Tady má Národní divadlo v Brně šanci. V dnešní době může aspirovat na častější spolupráci s divadly vyšších kategorií než před šesti lety.
Do uměleckých řídících funkcí jste pověřil nový tým. Tomáše Hanuse do vedení opery, Zdeňka Plachého do činohry a Lenku Dřímalovou pro balet. Momentálně sice přebíráte dramaturgický plán, ale jak jste avizoval, chystáte do plánu sezony 2007 – 2008 už zasáhnout. Jaké změny připravujete?
První část operní sezony zůstane, protože všechny inscenace jsou už v přípravě a smluvně uzavřeny. Musorgského Boris Godunov, Rossiniho Lazebník sevillský se pravděpodobně bude časově posouvat. Větší změny nastanou v druhé části sezony, právě o nich probíhají jednání. Měly by se objevit na repertoáru nové produkce. Jednou z nich bude opera Mai 68 skladatele Petra Kofroně, kterou připravujeme v koprodukci s pražským Národním divadlem. Dojde ke změně wagnerovského titulu, Tannhäuser připravovaný pro japonské turné nahradí Lohengrina. Manon Julese Masseneta bude nahrazena tituly Gianni Schicci a Pagliacci. V Redutě též uvedeme Krásku a zvíře Phillipa Glasse.
Proč chcete mít už v této sezoně na scéně Mahenova divadla představení opery a baletu?
Důvody jsou dva. Zaprvé se domnívám, že toto krásné historické divadlo by mělo mít svůj operní a taneční program. A druhý důvod je ryze technický, protože Janáčkovo divadlo prochází rekonstrukcí a my potřebujeme dost podstatně ukrojit sezonu, to jest ukončit ji dřív a tu následující sezonu naopak otevřít později, aby stavaři a technici dostali větší prostor na rekonstrukční práce.
Před otevřením Reduty se očekávalo, že tady bude nové divadlo s vyhraněnou a odlišnou koncepcí od Národního divadla v Brně, které má činoherní, operní a baletní soubor. Dosud tomu tak není. Co soudíte o nutném vyhraněném profilu Reduty?
Reduta svou tvář teprve hledá. Myslím si, že by nebylo dobře její dramaturgii nařídit shora. Pověřený šéf Petr Štědroň dostal možnost autonomně sestavit program. Co se divadelního jazyka týče, předpokládám, že Reduta bude místem, kde bude možné úspěšně experimentovat, propojovat žánry a pohybovat se na hraně jednotlivých oborů, včetně mimodivadelních přesahů.
Plán uměleckého šéfa Petra Štědroně by připadal v úvahu realizace až v sezoně 2008 – 2009?
Ano, s velkou pravděpodobností, protože je též zapotřebí nalézt pro nové směřování Reduty finanční zdroje, které při jejich notorickém nedostatku nelze ukrojit z jednotlivých souborů. Věřím však, že se nový směr projeví alespoň v náznaku v druhé polovině sezony.
V nedávné minulosti operu Národního divadla v Brně pozdvihlo přizvání režiséra Davida Pountneyho pro koprodukční inscenaci Její pastorkyňa s Vídeňskou státní operou. O jakých koprodukcích uvažujete?
Koprodukce všeho druhu jsou velmi žádoucí z hlediska uměleckého i ekonomického. Samozřejmě budeme rádi spolupracovat jak se zahraničními, tak s domácími divadly. Spolupráce se zahraničím se alespoň občas objevovaly, ale koprodukce domácí v naprosto mizivém procentu. Jsem docela rád, že vedení Národního divadla v Praze nám nabídlo možnost podílet se na realizaci opery Mai 68. Je to taková první vlaštovka. Domnívám se, že pokud se jedná o projekt, který obě divadla dokáže umělecky srovnat, tak mohou vzájemně spolupracovat. Velká divadla s malými nebo malá mezi sebou a velká mezi sebou. Není rozhodující formát divadla, ale smysluplnost projektu.
Chcete se otevřít i sousedním zemím?
Nepochybně. Jsme jedním z vrcholů geografického trojúhelníku Bratislava – Vídeň – Brno, rádi bychom v těchto směrech kooperovali. Opera a balet jsou v mezinárodním ohledu dobře komunikativní. Nicméně ani činohra není bez možností. Myslím si, že větší šanci mají společné projekty než jen pouhý export představení do zahraničí, a to je také cesta, kterou se pokusíme vydat v brněnském Národním divadle.
Jak jste spokojen s úrovní opery a baletu, která byla v brněnském Národním divadle, než jste nastoupil do vedení?
Bohužel patřím k lidem, kteří nejsou spokojeni nikdy s ničím. Vnímám nedostatky a snažím se z nich poučit. Na druhé straně se domnívám, že není ani tak důležité, jak se podaří inscenace nebo ještě víc v detailu, jednotlivé představení. Samozřejmě jinak vypadá nablýskaná premiéra a jinak představení po dvaceti reprízách. Domnívám se, že klíčové je správně posoudit potenciál, který je v uměleckých souborech, a ten je v našem Národním divadle na velmi slušné evropské úrovni. Rozhodně se to týká operního sboru, orchestru a některých sólistů. Velmi dobré sólisty máme v baletu, bohužel nemáme plný stav a potřebovali bychom soubor doplnit. Domnívám se, že i v činohře je výborný herecký potenciál. I tento soubor by bylo žádoucí proměnit tak, aby vznikl kompletní a homogenní ansámbl, který by byl schopen obsadit standardní repertoár kvalitními herci.
Kdy v této sezoně plánujete realizovat novou grafickou tištěnou propagaci NDB?
Se začátkem roku už by mělo být vše, co budeme vydávat, v nové grafické linii. Grafika, stejně jako vše ostatní, se vyvíjí a stejně jako v divadle existuje spektrum vyjadřovacích prostředků od těch tradičních klasických až po soudobé a avantgardní, tak i výtvarný doprovod by měl obsáhnout celou škálu a oslovit různé generace publika.
Jaké scénografické spolupráce plánujete v nadcházejících dvou letech u nás a v zahraničí?
Jsem zván ke spolupráci domácími i zahraničními režiséry. V různém stádiu příprav mám inscenace až do roku 2009. Co se týká mého eventuálního scénografování v brněnském Národním divadle, rovněž musím počkat, jestli mne někdo ke spolupráci přizve a jestli zde dostanu jako scénograf příležitost. Byl bych rád, protože z hlediska mého oboru nabízí Janáčkovo divadlo největší scénu u nás, navíc se skvělou možností měnit dekorace ze zadního či postranních jevišť. V minulosti jsem zde již pracoval a přiznám se, že bych se sem rád vrátil. Pokud nabídka přijde, budu mít radost.
Nejvíce spolupracuji s Jiřím Nekvasilem. V současnosti pracujeme na scénické podobě Requiem Giuseppe Verdiho pro Tampere, s premiérou na jaře příštího roku. Připravujeme také operní inscenaci o životě Milady Horákové se Soňou Červenou pro pražské Národní divadlo a chystáme se na Dvořákovu Rusalku v německém Düsseldorfu. Máme za sebou více než čtyřicet společných inscenací a svým způsobem jsme rekordmani ve spolupráci režiséra s jedním scénografem. Přál bych každému kolegovi tak soustavnou činnost s invenčním a spolehlivým parťákem.
