O nahrávce „Blízké hlasy z dáli“ a spolupráci s japonskými buddhistickými mnichy jsme si povídali s uměleckým vedoucím souboru Schola Gregoriana Pragensis Davidem Ebenem. Zcela příznačně bylo možné realizovat rozhovor s nepolapitelným hudebníkem, muzikologem a pedagogem pouze na dálku, elektronicky.
Jak došlo k tomu, že jsi začal uvažovat o spolupráci s japonskými buddhistickými mnichy, o propojení či dialogu křesťanského jednohlasého zpěvu se zpěvem buddhistického ritu?
Dalo by se říci, že „hvězdná chvíle“ se odehrála v roce 1998. Oslovil mne japanolog a později buddhistický mnich Robin Heřman, abych se zúčastnil v kostele nejsv. Salvátora meditačního setkání se skupinou buddhistických mnichů z Kjóta. Abych řekl pravdu, neměl jsem představu, co uslyším, ale tím víc jsem byl fascinován expresivní zvukovostí zpěvu šómjó i koncentrovaným přednesem mnichů. Měl jsem také příležitost k osobnímu rozhovoru s jejich představeným, dnes již zemřelým panem Amanó. Dostal jsem od něho rukopisný zápis zpěvu šómjó a já jsem mu na oplátku věnoval fotografii jednoho akvitánského chorálního rukopisu. Tady se zrodila myšlenka spolupráce, jejímž vyústěním je společné CD. Byl to ovšem projekt, který potřeboval dostatek času k tomu, aby dozrál.
K tomu došlo v roce 2000, kdy jste v Čechách realizovali první společné vystoupení. Další následovalo na podzim roku 2006 a mezitím se ještě uskutečnilo společné zpívání v Japonsku. Nyní vyšla vaše společná nahrávka. Došlo během těch šesti let k nějaké proměně, vývoji vaší spolupráce? Pokud ano, jak bys tyto proměny charakterizoval? Jaké to bylo v roce 2000 a jaké v roce 2006?
První společný koncert v roce 2000 byl určitý „nástřel“, z něhož se zrodila základní koncepce. Seznámili jsme se blíže s repertoárem a poprvé uskutečnili i prolnutí obou tradic u dvou zpěvů. Zážitek to byl velmi neobvyklý – jako kdyby se Východ a Západ spojil v jeden duchovní prostor. Vzpomínám také na společné posezení s japonskými mnichy po koncertě. Probrali jsme tehdy nad kalíškem saké všechno možné od gastronomie po polytheismus. Velmi mě imponovala jejich otevřenost i pozitivní postoj ke společnému projektu. Měl jsem pocit, že obě strany chápou tento koncert nikoli jako jednorázovou akci, ale jako počátek nějaké delší spolupráce.
Důležitým mezníkem bylo turné v Japonsku, kde jsme měli pět společných vystoupení v buddhistických chrámech i v koncertních síních. Byla to pro nás příležitost zažít japonskou kulturu se všemi odlišnostmi. Reakce na naše vystoupení byly velmi kladné a posluchači se ptali, kdy něco takového vyjde i na CD. Pustili jsme se tedy do přípravy společné nahrávky.
Pro mne to byla výzva k dalšímu prohloubení dosavadní koncepce směrem k více prokomponovanému celku. Snažil jsem se postavit vedle sebe oba duchovní světy tak, aby vynikly jejich podobnosti i rozdíly. Hledal jsem také nové možnosti, jak zpěvy chorálu a šómjó vzájemně prolnout. Vybral jsem nakonec čtyři skladby, v nichž zpěv obou tradic zazní současně. Pokaždé je však prolnutí postaveno na jiném principu: jednou tvoří recitace Lotosové sútry jakýsi „bordun“ ke klenuté melodii latinské duchovní písně, jindy se japonské šómjó spojuje s gregoriánskou melodií ve zvláštním kontrapunktu. Snad právě tyto momenty podtrhují nejlépe spiritualitu, kterou v sobě obě liturgické tradice nesou.
Co dala Schole tato zkušenost, co tobě osobně?
Rozhodně celkové rozšíření obzorů. Člověk si uvědomí, že pro „mezináboženský“ a „multikulturní“ dialog je klíčovým momentem osobní setkání. Pro náš soubor byla zážitkem také hloubka koncentrace japonských mnichů, jež předcházela i provázela vystoupení. V tom bychom se od nich mohli my Evropané hodně naučit. Pro mě osobně byl tento projekt tvůrčí výzvou – připadal jsem si jako výtvarník, který dostane do rukou zcela nový materiál a snaží se mu vtisknout tvar, který by nechal vyniknout jeho specifickým kvalitám.
Jaké budou další kroky vaší spolupráce?
Zatím jsme se soustředili na aktuální projekt nahrávky, který byl pro nás jistě největším a organizačně nejnáročnějším úkolem za celou dobu existence našeho souboru. Ale jsou zde i zajímavé vyhlídky do budoucna – pro rok 2008 se rýsuje možnost společného koncertního turné v Čechách a v západní Evropě.
Pro někoho možná překvapivě nevychází deska Blízké hlasy z dáli u Supraphonu, ale u firmy Sony BMG. Proč?
Jak asi víš, dnes již běžně neexistuje systém exkluzivních smluv, které by umělce dlouhodobě vázaly k jedné společnosti. Smlouvy se uzavírají jen na jednotlivé nahrávky. Firma Sony BMG se velmi vstřícně ujala tohoto poněkud háklivého projektu a mám velkou radost, že naše spolupráce byla úspěšná.
