čtvrtek, 10. červen 2004

Cosi fan tutte

Napsal(a) 

Cosi fan tutte Cosi fan tutte
Inscenaci Mozartovy opery Cosi fan tutte na Velikonočním festivalu v Salcburku (premiéra 3. 4.) lze označit jako dokonalou. Má být na programu také letního festivalu, to už ovšem v jiné hudební podobě. Zde ji ve velkém sále Festspielhausu jedinečným způsobem připravil dirigent Simon Rattle , jehož vedení Berlínských filharmoniků bylo báječně oduševnělé, inspirované a detailní - v proporcích, tempech, výraze, dynamice i artikulaci. Nad tímto krystalicky čistým základem, postihujícím mnohotvárný a realistický charakter Mozartovy hudby, se klenuly hvězdné, zdravé, technicky i herecky zvládnuté hlasy. Vizuální podoba projektu ve scénografické, kostýmní i režijní komplexnosti byla rovněž dokonalým dílem, a to manželů Ursel a Karla-Ernsta Herrmannových . Nenásilné přesazení do světa současných lidí a současného designu si naštěstí zachovalo dostatečnou míru abstrakce a zároveň lehké nadsázky, takže působilo především výtvarně a nenechalo převládnout rozčarování nad ztrátou původního zakotvení. V paměti utkvívá nezvykle široké jeviště zdůrazněné širokoúhlým horizontem, prázdnost scény s přesně padnoucími soliterními dekoracemi, proměny pozadí se zelenými stromy, mořem a podobně. Aktualizace zde ku prospěchu věci znamenala hlavně větší dějovou a psychologickou věrohodnost. Místo fraškovitého koketování rozevřeli inscenátoři prostor pro závažnější úvahy, vyznění trochu zatěžkali. Dívky zde zdaleka nejsou jen pasivními objekty zkoušky věrnosti, kterou na ně připravili jejich milenci. Je to víc ze života, víc nejednoznačné. Magdalena Kožená se tu v roli Dorabelly setkala na jevišti s Cecilií Bartoli v úloze Fiordiligi. I když slavná Italka byla pohybově indisponována podvrtnutým kotníkem, dalo se odhadnout, že tak jako tak v mrštnosti, přirozenosti projevu, herecké intuici i psychologické tvárnosti má Češka navrch. Ani pěvecky nezůstala však za pověstným hlasem, temperamentem a živelnou virtuozitou Bartoliové pozadu. Zpěv Magdaleny Kožené je absolutně uvolněný v celém rozsahu, zdravě zbarvený a proteplený, plný citu i vášní, rozhodně ne bezvýrazný. Obě operní sestry byly jasnými, velmi různými typy. Ženský živel doplňovala osobitá Barbara Bonney - režií zvýrazněná Despina. Thomas Allen v roli cynického Dona Alfonsa vytvořil přesně vypracovanou figuru, také dva mladí důstojníci (Kurt Streit a Gerald Finley ) zaujali příjemnými hlasy a stylovostí projevu. Byl to zážitek z ansámblového díla, z Mozartovy invence i jeho charakterizačního mistrovství, zážitek vizuální i hudební, který zanechává harmonický dojem a který nastavuje inscenátorské a interpretační kritéria velmi vysoko.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.