Contempuls poprvé

Pražský festival soudobé hudby Contempuls proběhl ve dnech 9., 21. a 22. listopadu v prostoru adaptované bývalé holešovické továrny s příznačným označením La Fabrika. Chtělo by se říci „konečně“: Praha si takovýto festival už dávno zasloužila a potřebovala ho. Má pro něj zázemí – skladatelské, organizátorské i posluchačské – a přitom se v této oblasti v posledních letech to nejvýznamnější dělo v Česku mimo Prahu – v Ostravě, v Hradci Králové, mám-li uvést alespoň dvě místa, kde si pořádání festivalů soudobé hudby už založilo na sympatickou tradici. První pražský Contempuls byl festival komorní, skládal se ze šesti koncertů ve třech termínech (vždy po dvou, od 19 a od 21 hodin) a představil posluchačům skutečně reprezentativní výběr toho nejhodnotnějšího, co v oboru soudobé hudby přinesla skladatelská tvorba a čeho v tomto oboru dosáhla i interpretace. Hlavní organizátoři festivalu, M. Pudlák a P. Bakla z pořádajícího HISu vsadili především na osvědčené zahraniční skladatelské celebrity a neméně osvědčené zahraniční interprety. Především, nikoli však výlučně: známé „hity“ (i tato oblast je samozřejmě má) byly v programu zastoupeny menšinově a přednost dostaly skladby u nás dosud neznámé, což dokládá celkem 23 českých premiér, které na festivalu zazněly. Dvě skladby zde měly dokonce světovou premiéru. Čeští skladatelé nebyli opomenuti právě tak jako čeští interpreti, byť jejich zastoupení bylo rovněž menšinové. Pořadatelé to zdůvodnili jako záměr, který by měl být pro českou soudobou hudební tvorbu a její interpretaci výzvou, momentem konfrontace v silném mezinárodním konkurenčním prostředí. Ta první konfrontace rozhodně vyšla pro českou položku festivalu sympaticky.

Clara Nováková a Smash Ensemble

Dramaturgii festivalu hodnotím jako znamenitou: pořadatelé přivedli na pódium La Fabriky velmi kvalitní vzorek soudobé hudby a jejích provozovatelů. Ze zahraničních interpretů vystoupili v sólových recitálech italský klavírista Emanuele Torquati , anglický violoncellista Rohan de Saram a renomované soubory musikFabrik (Německo), Smash Ensemble (Španělsko) s flétniskou českého původu Clarou Novákovou . V této silné konkurenci se znamenitě prosadili čeští interpreti Tomáš Ondrůšek (rovněž v sólovém recitalu) a Fama Quartet .

Výsledný posluchačský dojem byl nejen nanejvýš uspokojivý, ale v mnohém i poučný. Například v tom, jak výhodné je věnovat se interpretaci tohoto druhu hudby dlouhodobě, systematicky a seriózně. V českých poměrech občas (i mezi profesionály) probleskuje názor, že interpretace nestandardně utvářené soudobé hudby jednak škodí interpretovu klasickému školení, jednak ho vlastně ani nevyžaduje. Obojí je omyl, který se nejlépe demonstroval zejména ve třech sólových recitálech (Torquati, Ondrůšek a Rohan de Saram), jejichž aktéři názorně předvedli výhody svého klasického školení doplněného speciální složkou interpretačních postupů a technik nestandardních. Obdobně to ovšem platí i o komorních souborech, plně oddaných této hudbě s využitím veškerého uměleckého potenciálu, jímž disponují a který se bez „klasického“ základu prostě neobejde. Že totéž platí i o činnosti skladatelské, je nabíledni, jenže skladatelé se svým uměním v mnoha ohledech nemívají takové problémy jako interpreti.

V celkovém pohledu byl první ročník festivalu Contempuls velmi zdařilý: dramaturgicky, organizačně i co do uměleckých kvalit kompozičních a interpretačních.

Fama Quartet

Česká interpretační scéna byla na festivalu zastoupena plnou jednou třetinou, skóre českých skladatelů bylo, řekněme, horší (30:4), což samozřejmě nevypovídá nic o kvalitách české tvorby. Hlavní motivací 1. ročníku bylo uvést na českou scénu špičky soudobé hudby světové (o těch domácích ledacos víme z řady „domácích“ koncertů), nalákat na kvalitu a vytvořit tak předpoklady pro pokračování a vznik žádoucí tradice. Nepochybuji o tom, že úspěšný průběh úvodního ročníku pořadatele uspokojil, naplnil je žádoucím sebevědomím a motivoval jejich úvahy o dramaturgii ročníku následujícího. Jistě bude žádoucí podržet základní konfrontační linii, poměr zastoupení české versus světové scény je přitom variabilní. Doufám také, že první ročník festivalu uspokojil i publikum (všech šest koncertů mělo velmi vyváženou, početnou navštívenost), které si z něj odneslo hodnotné umělecké zážitky a jistě se dostaví opět a v stejně hojném počtu. A doufám konečně, že se publikum příštího festivalu Contempuls rozšíří i o mladé budoucí profesionály, kteří mají zájem o tuto oblast hudby, leč k uskutečnění tohoto zájmu jim doposud třeba něco schází: takovýto festival jim může dodat jistotu, odvahu, nadšení – a současně některé z nich i zbavit zbytečných předsudků, pod jejichž vlivem nezřídka profesionálně vyrůstají. Osobně se na druhý ročník Contempuls(u) velice těším!

Tomáš Ondrůšek

Sdílet článek: