Dnes již není pochyb o tom, že v hudebním místopise českých zemí patří Citolibům čestné místo. Ten, kdo se o to v současné době zejména zasloužil, je hudební skladatel a vědec Zdeněk Šesták. Dlouhá léta skladby citolibských mistrů totiž ležely zaprášené na kůrech kostelů nebo skryty před zraky v mnoha archivech. A právě díky jeho mravenčí badatelské činnosti skladby těchto umělců opět znějí na koncertních pódiích. Před napsáním tohoto článku jsem požádal pana Šestáka o rozhovor. Chtěl jsem vědět více podrobností o tomto kraji a samotných mistrech. Ze schůzky jsem odcházel s pocitem „vím, že nic nevím“. Tak jsem si připadal po rozhovoru s tímto obdivuhodným člověkem, který celý život zasvětil právě svým rodným Citolibům.
Přijedete-li do Citolib nedaleko Loun, vzdálených necelých šedesát kilometrů severozápadně od Prahy, budete „uvítáni“ zámkem s torzem zámecké zahrady, chrámem sv. Jakuba a také s mistrovskými díly Matyáše Bernarda Brauna a Václava Vavřince Reinera. To vše patří do místa, které žilo zejména v 18. století neobyčejně bohatým hudebním životem, soustředěným v zámku, škole a svatojakubském chrámu, a to zejména díky hudbymilovné hraběcí rodině Pachtů z Rájova. Byl to například generál Jan Josef Pachta, který hostil Mozarta. Ten na oplátku pro pachtovskou domácí kapelu zkomponoval o masopustě roku 1787 suitu šesti německých tanců (KV 509). V roce 1811 stáli Pachtové u zrodu pražské konzervatoře a ve 30. letech hostili i Richarda Wagnera. Tolik pro ilustraci, v jakém prostředí vyrůstala skupina skladatelů, již není nadsázkou zahrnout pod pojem citolibská skladatelská škola. Přesvědčit se o tom budou moci i posluchači pražskojarního koncertu.
Jako první se na koncertě přestaví se svou skladbou Missa patoralis in D Václav Jan Kopřiva (1708 – 1789), kantor, varhaník a skladatel zejména chrámových skladeb. Sám během svého působení v Citolibech vychoval celé generace dalších hudebníků. Jeho dílo je prostoupeno vzácnou muzikálností a vybraným smyslem pro uměřenost formy. Ve skladbě i hře na varhany byl žákem vynikajícího pražského varhaníka v chrámu sv. Františka u Křižovníků, magistra filozofie Františka Josefa Dolhopfa. Sám Kopřiva zanechal krásnou a hodnotnou hudbu zvlášť ve svých skladbách vánočních. Právě vánoční čas byl pro něj velmi silným inspiračním momentem.
Mimořádně nadaným členem této venkovské enklávy byl Karel Blažej Kopřiva, syn Václava Jana. Tento Mozartův současník narozený v Citolibech 9. 2. 1756 jako by měl s tímto velikánem společný osud. Zemřel rovněž mladý, na tuberkulózu, ve svých 29 letech. Hudební základy získal zprvu u svého otce, později u známého pražského varhaníka, skladatele a magistra filozofie působícího v pražském chrámu Panny Marie před Týnem Josefa Segera. Kopřiva prožil svůj kratičký život v Citolibech jako varhaník chrámu sv. Jakuba a učitel hudby. V jeho díle, soustředěném opět hlavně na tvorbu pro chrámové účely, jsou znát i dozvuky sedmileté prusko-rakouské války a následně i utrpení z hrozného hladomoru, které kolem sebe viděl.
Hudba Kopřivů, otce a syna, jsou ovšem dva rozdílné názorové a estetické světy. Jak sám Zdeněk Šesták říká „jsou podmíněné dobou jejich narození, leží mezi nimi vzdálenost téměř padesát let. U jednoho ještě doznívající silné východisko pozdně barokní, u druhého hudba již téměř klasická, velmi melodická a zpěvná“.
Mezi další vynikající hudebníky na Lounsku byla rovněž početně rozšířená rodina Kalinů či Gallinů, z nichž neznámější byl ředitel hudby na zámku Jan Adam Gallina, žijící v letech 1724 až 1773. Tento kantorský synek prošel v zámeckých službách celou řadu funkcí. Byl lokajem, kuchyňským písařem, ředitelem hudby a posléze i hofmistrem s titulem „aulae praefectus“. Hudební vzdělání získal zprvu u otce a pak zejména u citolibského kantora Václava Jana Kopřivy. Gallinova symfonická tvorba jej představuje jako autora velice dobře poučeného dobovou produkcí. Sinfonia ex Dis , která koncert na Pražském jaru zahájí, má nicméně neobvyklé nástrojové obsazení. Místo obvyklých hobojů se tu setkáte se dvěma anglickými rohy, což zvukovému obrazu dodává, podle Zdeňka Šestáka, zejména v pomalých větách ojedinělý punc melancholické výraznosti.
Poslední z citolibských mistrů, jehož skladba Koncert C dur pro fagot a orchestr na festivalu zazní, je Jakub Lokaj. Jde o třívětou kompozici, inspirovanou lidovou zpěvností a tanečností. Závěrečná věta poměrně rozsáhlého koncertu vyznívá jako stylizovaná taneční fantazie s rozvernou rytmizací. Jakub Lokaj, syn citolibského koláře a chalupníka a narozený v roce 1752, platil mezi citolibskými skladateli za jakéhosi „enfant terrible“. Já osobně si jeho jméno vždy spojím s překrásným Motetem pastorale in D „Gloria in excelsis Deo“.
O pražskojarmí citolibský koncert, na němž účinkuje pod taktovkou Jiřího Stárka Pražský komorní orchestr a Kühnův smíšený sbor , je velký zájem. Prostřednictvím EBU, v rámci Koncertní sezony Euroradia 2003-2004 – části nazvané „Discoveries“, bude tento koncert Český rozhlas přenášet do 27 států. Český rozhlas se částečně podílí i na realizaci tohoto koncertu; přesněji řečeno Hudební nakladatelství Českého rozhlasu v notové podobě „vdechlo život“ některým badatelským počinům Zdeňka Šestáka.
