Český a slovenský jazz na DVD

Světové hudební korporace pochopily potenciál DVD již dávno. A tak i velká část jazzmenů má ve své diskografii nějaké to hudební video. O výhodách média dnes není třeba pochybovat, otázkou však zůstává, proč tak málo českého či slovenského jazzu na něm nalezneme. Pokud víme, na konci roku 2005 jsou prakticky jen tři DVD dané kategorie. To je také důvod, proč jsme se jejich hodnocení rozhodli věnovat prostor na běžných redakčních stranách. Snad jich bude brzy více, aby bylo s čím srovnávat.

Emil Viklický byl prvním českým jazzmanem, který vydal DVD, a jen čas ukáže, jestli je český, potažmo zahraniční hudební trh schopen absorbovat takovýto artikl. Soudě podle dalších DVD titulů, které se doslova vynořily po vydání 1st Czech Jazz DVD , jde vše správným směrem a ediční plány vydavatelství tento fakt jen potvrzují. Jednou možností je natočit řadový koncert, tou druhou udělat multimediální DVD – to se povedlo Emilovi.

Jaké tedy je první české jazzové dvd? Skládá se celkem z pěti částí: Trio performance, Trio + guest Zuzana Lapčíková (Jazzová dobrodružství Emila Viklického ), Bonus film, Special features a Jazz quiz, jehož otázky navrhl Emil Viklický. Podstatou média je první část, záznam vystoupení Viklického tria (Laco Tropp – bicí, František Uhlíř – kontrabas) na Bratislavských jazzových dňoch 2001. Velice oceňované bylo již vydané CD s tímto materiálem a pohlédnout tak přímo do „kuchyně“, snímané celkem pěti kamerami v režii Jozefa Novana, je zážitek srovnatelný s živým vystoupením. Dobrou myšlenkou bylo umístit přímo do skladeb možnost spuštění komentáře k pasážím, které právě slyšíte, a tak se můžete například dozvědět, jak vznikla skladba Fanóshu či něco o hře bubeníka Laca Troppa, který na tomto koncertu prožil krásné jubileum: vrátil se na slovenské pódium po 30 letech.

Druhou část tvoří dokument Jazzová dobrodružství Emila Viklického , jenž mapuje pouť, po níž se moravský pianista vydal. Od otázky, jak se dostal k jazzu, se dokument přesouvá ke spolupráci se Zuzkou Lapčíkovou a zachycuje to, proč je hudba Emila Viklického fascinující. Desky jako Prší déšť, Uspávanky, Morava, V Holomóci městě či Za horama, za lesama jsou jen průřezem setkávání jazzu s moravským folklorem.

Se Stevem Houbenem, s nímž si trio Emila Viklického zahrálo na albu What's New, je natočen další dokument, tentokráte ne z Moravy, ale z Vietnamu, přesněji z „bondovské“ zátoky Ha-long Bay. Do Vietnamu se sestava vypravila koncertovat a hudba je provází na každém kroku.

Vcelku tedy dobrý materiál zachycuje tato první česká vlaštovka. Dodatečné informace na DVD od pořadatelů Prague Jazz Open jsou zřejmě ze sponzorských důvodů potřeba, ale patrně dost málo efektivní. Uvidíme, jestli soutěž vypsaná vydavatelem s otázkami Emila Viklického bude někdy oceněna. A možná by celému titulu neškodil tištěný booklet se základními informacemi. (fev)

Český a slovenský jazz na DVDPeter Lipa & Band – Live in Akropolis Prague (CD a DVD, Indies Records)

Peter Lipa je pro mnohé synonymem slovenského jazzu a to jak v dobrém, tak i v negativním smyslu. V negativním hlavně kvůli zosobnění jeho výrazu a hudebního směřování s jazzem všeobecně. Sám však svoji hudbu jazzem nenazývá. Spíš přiznává východiska, ve kterých kromě jazzu patří nezastupitelné místo blues, soulu a gospelu – žánrům nabývajícím nového rozměru osobním kontaktem s posluchačem. Rovněž interakce mezi členy jeho kapely poskytuje více zajímavých přesahů.

„Své“ hudebníky Lipa povolával podle různorodých kritérií – virtuózní prvek však povětšinou nesmí zastínit leadera. Je zajímavé, že takřka po čtyřech desetiletích aktivní pódiové komunikace neexistovalo v jeho diskografii koncertní album. Situaci v poslední době paradoxně změnila dvojice zahraničních společností – loňský počin Live in Hungary z produkce maďarského vydavatelství Gramy a také aktuální DVD a CD Live in Akropolis Prague . Obtížností rozhodování při výběru „ukázkového“ repertoáru se Lipa netajil: „Je toho strašně moc. Vždyť já už zpívám čtyřicet let! A muselo by tam být minimálně čtyřicet muzikantů. Základní dilema je mezi systémem „best of“ a ukázkou, jak dnes Peter Lipa koncertuje. Napsal jsem playlist, na kterém je 25 písniček. Všechny se na DVD určitě nedostanou (…).“ Na dvouhodinové DVD se nakonec dostalo 19 a na souběžně vycházející CD 13 písní, částečný průřez večerem v Akropoli navíc odvysílala v relaci „ČT Live“ samotná Česká televize.

Své koncerty Lipa už několik let otevírá statickým bluesovým popěvkem Lonely Avenue , jehož forma poskytuje dostatek prostoru hlavnímu sólistovi kapely Michalu Žáčkovi. Jeho hra je, řekněme, nekonfliktní, staví spíš na recyklaci než na inovativních postupech. Možná záměrně, protože leader svou sestavu proklamuje jako pohodový a oddychový poslech. Sám se také nepouští do neověřených vod, výrazově nezapírá oblíbence Vana Morissona či Joe Cockera. Výsledek je víceméně přijatelný jak pro rozhlasovou produkci, tak pro inteligentního a vnímavého posluchače. K vyburcování pódiového dění měli dopomoci hosté v podobě Lipova souputníka Ondřeje Konráda, anebo méně výrazné Jany Kirschner. Podařilo se to až Zdeňku Bínovi (-123min.). Jednak ve fenomenálním scatovaném sóle (Domácí kutil ), ale hlavně v energickém dialogu se zpěvákem (Málo ). Příjemný koncert vrcholí retro vzpomínkami (Prosperita , Maturantky ) a iniciováním zapojení obecenstva do doprovodných vokálů (Caracas , Balada o štyroch koňoch ).

Očekávaným doplňkem nejen hudebních DVD bývají rozličné bonusy. V daném případě se naskýtá otázka, zda to je za každou cenu nevyhnutelné. Médium obsahuje fotogalerii a trojici bonusových videoklipů. Šikovné počítačové animace – jakési variace na Baladu o štyroch koňoch neztratily ze svého vtipu ani po desítkách let. To však není možné tvrdit o dvojici hrubozrnných, i pro Lipova fanouška těžko stravitelných kýčů Mäsíčko a Páni v najlepších rokoch . Škoda, že snaha o nadsazenou recesi vyústila k sádrovým trpaslíkům. Navzdory tomuto podcenění inteligence posluchače je Lipovo „dobytí pražské Akropole“ příjemným a oddychovým poslechem. (pem)

Český a slovenský jazz na DVDFrantišek Kop Quartet – Live (Studio PM)

Saxofonista František Kop , kdysi spoluzakladatel Naimy, o sobě vlastní nahrávkou nedal vědět pěkných pár let. Hráč, který třeba spolu se Štěpánem Markovičem získal v devadesátých letech pověst jednoho z nejlepších tenorů, se živí zřejmě hlavně spoluprací s funkovými J.A.R, doprovázením Hany Hegerové či dalších hvězd pop music. Nicméně duší zůstává jazzmanem: zejména se svým kvartetem, které vzniklo původně u příležitosti Pražského jara 1995, hraje po pražských klubech velmi často. Formace se ale, s výjimkou polozapomenutého alba On Cloud IX, výrazněji představila vlastně až s deskou Twinkle (Arta, 2001).

Podstatná část DVD dokumentuje aktuální koncertní zvuk Kopovy skupiny se sidemeny Petrem Maláskem (piano), Pavlem Zbořilem (bicí) a Martinem Lehkým (baskytara). Když se na těchto stranách přesně před rokem Kop zpovídal ze svých sympatií k tomuto audiovizuálnímu formátu, jako by předznamenal i něco navíc: totiž, že Quartet Live bude skutečně plnohodnotným multimediálním produktem. Režiséru Janu Malířovi se podařilo vytvořit dramaturgicky a kompozičně kompaktní celek, v němž jako by vsadil na pomyslný příběh – těkavé výjevy a procházka noční Prahou, příchod do potemnělého klubu U Staré paní, hodinový koncert a následně navazující dvanáctiminutový filmový portrét leadera v domácím prostředí.

Návštěvníci, kteří 23. června 2004 zavítali do klubu U Staré paní, přišli na vystoupení, kterých Kop odehraje za rok desítky. Ačkoli se kvarteto jinak nevyhýbá ani interpretaci standardů (Monk, Coltrane, Shorter), zde je dána přednost vlastní tvorbě saxofonisty, kompozičně překvapí jeden Maláskův kousek (Kamasutra Samba ). Kopovy Africa Blues a uzavírající Sleepwalking Girl se přitom již ve studiové verzi objevily na snímku Twinkle. Kvarteto si nijak nehraje na stylovou čistotu, tu a tam zaloví ve škatulkách free, blues, funku či latiny. A i když kapela swinguje jako ďas a technická dokonalost je samozřejmostí, nabízí se otázka, zda i v jakémsi zaujetí mainstreamem by nebylo možno namíchat ze zmiňovaných ingrediencí poněkud výživnější stravu. Dokážu si představit, že osobní klubový prožitek mohl působit o poznání lépe, jeho mediální odraz však nikdy klubem nebude, vyžaduje totiž něco navíc, v tomto případě zřejmě větší dávku kompoziční originality.

Františku Kopovi a realizačnímu týmu patří dík za obrazově přitažlivý snímek plně využívající možností nového média. Těžko však říct, zda by paralelní vydání zvukové stopy na CD, o němž se kdysi nechal saxofonista slyšet, nebylo jen zbytečnou investicí. Generace, která pro český jazz znamenala mnoho počátkem osmdesátých let, příliš nemění své zvyky. (pev)

Sdílet článek: