Základním záměrem bylo zdůraznit, že hudební nástroj je historicky základním prostředníkem mezi člověkem a hudbou, a to až do rozvoje reprodukované hudby prostředníkem jediným. Jeho funkce je vázána na jedinečnou koordinaci mezi autorem a interpretem. Expozice tedy vychází z organologických principů a popisuje nástroje podle způsobu, jak tvoří tón, a současně uplatňuje hledisko historické a snaží se přiblížit také typický hudební zápis pro jednotlivé nástroje i jejich použití v historii na obrazových dokumentech. Sbírka Národního muzea má charakter nejen národní, ale soustřeďuje i cenné nástroje evropského původu tak, aby bylo možno tvorbu v českých zemích dokumentovat v širších souvislostech.
Základem expozice jsou samozřejmě nejcennější soubory hudebních nástrojů ze sbírek muzea, především unikátní nástroje ze 16. a 17. století. Čelné místo mezi nimi zaujímá soubor dechových nástrojů tak zvané rožmberské kapely a další unikátní staré dechové nástroje i nástroje klávesové. Tady se v souvislosti s přípravou expozice podařilo některé nástroje nejen restaurovat, ale také blíže určit jejich původ a dataci, jak tomu bylo například u tak zvaného třeboňského regálu.
Jsme rádi, že můžeme veřejnosti předvést i některé klávesové nástroje, které byly poškozeny povodní v roce 2002 a které se podařilo úspěšně restaurovat. Výběr klávesových nástrojů byl však omezen prostorovými možnostmi budovy. Mezi ústřední exponáty patří cenné nástroje strunné, ať už díla předních evropských houslařů, jakými byli Stradivari nebo Amati, nebo cenné soubory prací českých houslařů 17. – 19. století. Poprvé má muzeum možnost vystavit v takovém rozsahu například umělecky hodnotné nástroje T. O. Hulínského. Proti původní expozici může být překvapením rozsah sbírky harf, které bývaly dosud vystavovány pouze ojediněle. Také unikáty sbírky dechových nástrojů, především unikáty z dílen českých výrobců nástrojů žešťových, jakými byli V. F. Červený nebo J. Šediva, dokládají podíl českých zemí na vývoji této nástrojové skupiny. Jeden ze sálů je věnován nástrojům lidové hudby.
Jak do tohoto mnohotvárného světa uvést návštěvníka, který přichází z ruchu dopravy Karmelitské ulice? Zvolili jsme cestu přes hudební život 20. století. Ve spolupráci s dr. Alešem Opekarem a jeho kolegy z Muzea populární hudby a s hudebníkem a výtvarníkem Milanem Caisem jsme řešili problém, jak představit na malé ploše toto hudebně bohaté století. Protože v koncertním životě byly používány především nástroje klasické, byla jako typický fenomén zvolena hudba populární. Toto století již mělo možnost záznamu zvuku a obrazu, proto je mnohotvárná mozaika české populární hudby 20. století představena v symbióze s moderní hudbou a počítačovou animací na projekčních maticích. Tato projekce je úvodem, který přivádí návštěvníka do světa hudby.
Hudební muzeum se nemůže obejít bez hudby. Jednotlivé sály expozice mají prostorové ozvučení, které vychází z výběru nahrávek na vystavené skupiny hudebních nástrojů. Zvuk vystavených hudebních nástrojů pak přibližují unikátní nahrávky na některé z nich, a vy si je můžete poslechnout na kvalitních sluchátkách poslechových bodů. Jedná se většinou o nahrávky připravené ve spolupráci dr. Bohuslava Čížka, autora organologické části expozice, s mnoha předními restaurátory a interprety a s hudebním studiem AMU. Výběr z těchto nahrávek je k dispozici i na kompletu dvou CD, který byl k expozici vydán.
Protože notový zápis je psán na papíru, který omezuje jejich dlouhodobé vystavování, byla vedle některých faksimilií zvolena proměnlivá vitrína se speciálním osvětlením, která umožní pravidelnou proměnu expozice. K zahájení představuje výběr nejcennějších hudebnin ze sbírek muzea, především autograf písně Kde domov můj , národní hymny a postupně bude představovat malé tematické celky, které budou doplňovat expozici. Budou zde vítáni i malí přátelé hudby, pro které jsme připravili speciálního průvodce s kvízem.
Potěší nás, když se návštěvníci budou vracet i k programu celé budovy, především na výstavy, kterým je věnována postranní část vstupní dvorany. Výstavní činnost zahájilo muzeum výstavou Dobrá pohoda české hudby aneb Dra Desideria vidění a proroctví o hudbě , věnovanou ojedinělému obrazovému svědectví o českém hudebním životě první třetiny 20. století v díle malíře a kreslíře Hugo Boettingera (1880-1934). S jeho kresbami a karikaturami se může veřejnost seznámit v originále opět po 50 letech. V létě naváže výstava věnovaná malířskému dílu hudebního skladatele Josefa Bohuslava Foerstera a v závěru roku 2005 pak výstav Štědrý den 1875 , O melodramu Zdeňka Fibicha a jeho reflexi v umění .
Ve dvoraně muzea budou probíhat koncerty a chtěli bychom co nejdříve dokončit koncertní komorní sál a vybudovat mu ucelenou hudební dramaturgii. Odborná veřejnost uvítala otevření nové studovny muzea, která po osmi letech opět nabízí důstojné prostředí pro studium bohatých sbírek všech oddělení Českého muzea hudby.
Postupné dokončování stavebních úprav objektu umožní postupně zpřístupnit také interaktivní prostor pro speciální skupiny návštěvníků, muzejní kavárnu a prodejnu i pro další rozvoj programů pro hudební veřejnost.
