České kořeny Vídeňské filharmonie

Dieter Flury pochází ze švýcarského Curychu. Je dlouholetým sólovým flétnistou Vídeňské filharmonie a osmým rokem zastává post obchodního šéfa. Se svým novým komorním souborem – duem s bulharskou klavíristkou Marií Prinz – prožil v loňském roce úspěšný debut v komorní síni Weill Recital Hall v newyorské Carnegie Hall. Ve Vídni jsme hovořili nejen o koncertních záležitostech světoznámého filharmonického tělesa, ale i o české hudbě, nahrávání, sponzoringu…

Od roku 2005 jste obchodním šéfem Vídeňské filharmonie. Jaké záležitosti v linii směrování orchestru jste považoval za důležité změnit? Jednou z prvních a možná nejdůležitějších otázek bylo, jak by měl dál probíhat Novoroční koncert. Byli jsme přesvědčeni, že vedle Novoročního koncertu, který je exkluzivní s drahými vstupenkami a má široké televizní pokrytí, bychom měli mít i další projekt. Letní noční koncert v Schönbrunnu se stal jeho protipólem a vstup na něj je volný. Jeho návštěvnost v zahradách zámeckého parku byla i kolem jednoho sta tisíc lidí. Současně jsme si přáli širší televizní pokrytí. V roce 2005 bylo na koncertě přítomno asi čtyři až pět televizních stanic. Když uvážíme, že Novoroční koncert byl dříve vysílán asi do padesáti zemí světa a v současnosti do více než sedmdesáti zemí, Letní noční koncert v Schönbrunnu je šířen do více než šedesáti zemí. Jsme velmi šťastní, že se naše záměry dobře rozvinuly.

Salcburský festival je pro filharmonické aktivity mimořádný v mnoha směrech… Průběžně dochází k novým obnovám v plánech, které se nás týkají. V létě začne éra s novým intendantem Alexanderem Pereirou a Helgou Rabl-Stadler a jejich týmem. V Rakousku je to naše významné partnerství. Z funkce obchodního šéfa musím vnímat výši letní návštěvnosti. Salcburský festival je pro nás nejvýznamnější i z ekonomického pohledu. Vídeňská filharmonie je stejně důležitá pro Salcburský festival, jako Salcburský festival pro Vídeňskou filharmonii. Alexander Pereira si kladl za cíl, že by chtěl v Salcburku mít více premiér, aby si diváci uvědomili, že některé opery budou moci navštívit jen během jednoho ročníku a v dalším roce uvidí zase jiné produkce. Velkou výzvou je pro nás soudobé dílo 20. století německého skladatele Bernda Aloise Zimmermanna, opera Vojáci, a nová inscenace Ariadny na Naxu Richarda Strausse se suitou Měšťák šlechticem. Ve srovnání s minulou praxí se zvýšil počet zkoušek. Pereirovo rozhodnutí bylo pro nás zásadní.

V Praze budete hostovat s Danielem Barenboimem. Jakých lidských a profesních vlastností si na něm nejvíce vážíte? Barenboim se těší v orchestru nebývalému obdivu pro svou preciznost, reprezentativnost, flexibilní rychlost a hloubku hudební interpretace. Je fenomenální. Když hraje na klavír, dokáže hned od něj vyskočit a dirigovat orchestr, pracuje s neuvěřitelnou intenzitou. Jeho vztah k našemu tělesu trvá velmi dlouho. Pokud s námi může cestovat, tak se na něj kolegové vždy těší.

Jak sestavujete koncertní programy v tuzemsku a cizině? Na to je těžké odpovědět, protože naše fáze příprav probíhá velmi rozdílně. Země jsou odlišné, dirigenti a situace jsou různé. Koncepce programů mohou vznikat více způsoby, někdy i zcela spontánně. Například na oslavách narozenin dirigenta Christiana Thielemanna jsme mu navrhli spolupráci na programech ze skladeb Ludwiga van Beethovena a Roberta Schumanna, pro které má obrovské pochopení. Uvědomili jsme si, že jsme dělali Beethovenův cyklus naposledy před deseti lety se Simonem Rattlem. Po vzájemné dohodě a sestavení koncertních plánů byla naše spolupráce s Thielemannem fascinující. Sestavení programu pro koncertní zájezd může ale vypadat také tak, že se nás zeptají pořadatelé, zda by bylo pro nás možné připravit koncert s jejich rezidenčními dirigenty nebo se sólisty. O návrzích pak diskutujeme s konkrétními umělci a hráči Vídeňské filharmonie, zda je program zajímá a co si myslí o interpretech.

Kdy začínáte plánovat Novoroční koncert, jehož program se objevuje na webových stránkách Vídeňské filharmonie až v prosinci? Každý rok je překvapením, proto ve stejném symbolickém duchu zveřejňujeme program Novoročního koncertu krátce před jeho konáním. Vždy je spjat s velkým očekáváním. Jméno jeho dirigenta oznamujeme o rok dříve. Zpravidla vybíráme z osobností, kterým je repertoár blízký a dříve již projevily přání slavnostní koncert řídit. Když plánujeme velké turné, hovoříme s dirigenty obvykle tak čtyři až pět let před zájezdem. U Novoročního koncertu se pohybuje doba naší vzájemné domluvy obvykle v rozmezí jedenácti až čtrnácti měsíců. I pro dirigenta je jeho nastudování obrovská výzva. Program je složen z řady drobných skladeb a patří k nejnáročnějším. V prosinci loňského roku jsme se dohodli ve velmi krátké době s generálním hudebním ředitelem Vídeňské státní opery. Franz Welser-Möst nepochyboval o naší nabídce ani chvíli a hned řekl: „Ano, jasně, budu koncert dirigovat.“ Jeho reakce poukazuje i na náš vynikající vztah.

České kořeny Vídeňské filharmonie, foto Terry Linke/DG

Rakouská ministryně kultury Claudia Schmied prodloužila řediteli Vídeňské státní opery Dominiqueovi Meyerovi smlouvu až do 31. srpna 2020 a on prodloužil smlouvu i generálnímu hudebnímu řediteli. Franz Welser-Möst tak setrvá ve funkci do 31. srpna 2018 s možností prodloužení ještě o dva roky, jak je uvedeno v nové smlouvě. Dominique Meyer ve své knize Szenenwechsel Wiener Staatsoper vzpomíná s respektem a zájmem na vazby k vašemu orchestru. Jak jste správně uvedla, známe se skutečně velmi dlouho a velmi dobře z doby spolupráce našeho orchestru v Paříži. Již tehdy se zrodila mezi námi důvěra a oboustranný zájem. Když Vídeňská filharmonie jede na turné, nemůže mít Vídeňská státní opera na repertoáru velké opery, například díla Richarda Wagnera. Symbióza mezi Vídeňskou filharmonií a Vídeňskou státní operou funguje v současnosti ideálně na základě naší smlouvy.

Plánujete hrát v příštích sezonách další symfonie Antonína Dvořáka s dirigentem Franzem Welserem-Möstem? Bezpodmínečně! Franz Welser-Möst dirigoval v této sezoně Pátou symfonii. Podnikneme s ním větší zahraniční turné, na kterém v roce 2013 zazní Sedmá symfonie. Ukazuje se, že si stále vážíme české hudby, protože hodně muzikantů v orchestru má českou babičku. Franz Welser-Möst se díval do své rodinné genealogie, kde také vyhledal české kořeny. Ve Vídeňské státní opeře inicioval ve svých plánech před vstupem do své první sezony nastudování Janáčkových oper. Hudba obou skladatelů je mu velmi blízká. Když ji diriguje, až mrazí, jak ji muzikantsky cítí, jeho vedení je přirozeně muzikální a řízené srdcem.

Při představení opery Káťa Kabanová zněl orchestr pod jeho vedením příliš hlasitě na úkor srozumitelnosti pěvců. Pro lepší koordinaci mezi pěvci a muzikanty zněla lépe opera Z mrtvého domu, ostatně i její prostorové řešení podpořilo více nosnost hlasů. Pro nás muzikanty je těžké posoudit, zda je orchestr příliš hlasitý.

V souvislosti s průběžným zařazováním symfonií Antonína Dvořáka, které studuje dirigent Franz Welser-Möst, neuvažujete s ním nad společným nahrávacím projektem všech devíti symfonií? Umělecky by to byl zajímavý projekt, ale je otázkou, kdo jej bude financovat a jak nahrávky dostat na trh.

Kolaps trhu s kompaktními disky postihl také Vídeňskou filharmonii. Jak vnímáte situaci v souvislosti s vašimi novými orchestrálními nahrávkami CD a DVD? Určitě nás zasáhl. Nahrávky na CD a DVD produkujeme podstatně méně než v minulých letech, ale stále. Zaměření naší studiové produkce se soustřeďuje více na live nahrávky. Jejich výsledkem jsou sestřihy snímání dvou koncertů, k nimž se scházíme ještě pro takzvanou korekturní hru, kde natáčíme například začátky nebo konce vět či místa, u nichž bylo příliš šumu. Studiové produkce byly jednoduše drahé i na čas, museli jsme k nim najít tři až čtyři termíny.

Ve Vídeňské státní opeře nabízíte od sezony 2011/2012 nový Filharmonický komorní cyklus hráčů Vídeňské filharmonie. Kdy jste o něm začali uvažovat? Již několik let hledaly týmy hráčů Vídeňské filharmonie pro komorní hudbu svého pořadatele. V rakouské metropoli jsou také pořadatelé, kteří mohou říci: „Milí kolegové, komorní hudbu těžko můžeme prodat, nepřijdou lidé,“ takže jsme toužili realizovat ve Vídni své vlastní cykly. Hovořili jsme o nich, a pak se náhle zrodila myšlenka, proč bychom se nezeptali ve Vídeňské státní opeře, jestli by nechtěla uspořádat komorní koncertní cyklus. Bezprostřední reakce operního vedení byla velmi hezká, když ředitel Dominique Meyer hned řekl: „Tak komorní řadu udělejme!“ Ostatně Vídeňská státní opera prezentuje také svůj komorní pěvecký cyklus.

Vedle působení v orchestru se rád věnujete i komorní hudbě. Před téměř dvěma lety jste založil Flury-Prinz Duo s bulharskou pianistkou Marií Prinz a společně jste zaznamenali velmi brzy velký úspěch v USA. Překvapilo mne, jak se naše komorní hra rozvinula, především náš společný debut v Carnegie Hall. S Marií Prinz hraji relativně krátce, ale měli jsme již mnoho koncertů díky tuzemským a zahraničním pořadatelům. Flétnový repertoár je bohatý v 18. století. Velcí skladatelé 19. století Franz Schubert, Robert Schumann, Johannes Brahms skládali také krásné komorní skladby. Další okruh skladatelů byl okolo Carla Reineckeho. Pro flétnu je velmi zajímavý přelom 19. a 20. století a hudební ohnisko ve Francii, jehož dopad ovlivnil celou Evropu až do 21. století. U flétnových programů mi někdy vadí, že skladby jsou v první řadě psané pro flétnu, například fantazie nebo virtuózní skladby, u kterých hráč může předvést hbitou techniku prstů. Přesto se domnívám, že je mnoho kompozic, které nejsou prioritně komponované pro flétnu, ale jsou hudebně zajímavé. Snažím se, aby lidé navštěvovali naše koncerty proto, že chtějí slyšet zajímavá díla.

Ve Vídni jste známý i svými humornými komorními úpravami skladeb. Co vás na nich tak láká? Dlouho jsem hrál se souborem Wiener Virtuosen a z podnětu hráčů jsem přispěl do repertoáru každoročních Maškarních koncertů pořádaných v Hudebním spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni. Fascinuje mne hudební myšlení, reakce lidí a kombinace děl s humorem. Neskládám vlastní kompozice, ale úpravy jsou pro mne velkou výzvou.

Sdílet článek: