Ceny, ceny, ceny

I v dnešní době celosvětové stagnace nahrávacího průmyslu existuje řada cen, žebříčků kvality. Jsou možná důležitější než kdykoliv předtím. Nemají být jen vizitkou kvality, medializací subjektivních soudů a zaostřením na nejlepší projekty, ale i podporou skomírajícího trhu. Zvláště se to týká amerických cen Grammy (www.grammy.com), které jsou hlavně o byznysu. Nemají sice už takovou kredibilitu jako před dvaceti lety, některá ocenění mi připomínají Nobelovu cenu míru za rok 2009, ale stále mají nemalou hodnotu a význam a zvyšují prodej oceněných nahrávek. Vážná hudba stojí téměř na konci řetězce 29 kategorií a nikdy se o ní nepíše. Letos ovládla mysl porotců nahrávka Mahlerovy 8. symfonie, která získala tři gramofonky. V tomto případě se s americkým pohledem na hudební svět ztotožňuji. Dirigent Michael Tilson Thomas a San Francisco Symphony odvedli vynikající práci. Čeští umělci sice totálně propadli, zato česká hudba slavila díky Emerson String Quartet triumf. Slavný soubor totiž vyhrál kategorii Nejlepší komorní nahrávka projektem Intimate Letters, kde jsou jednak oba Janáčkovy smyčcové kvartety, jednak Madrigaly pro housle a violu Bohuslava Martinů!

Ještě více než v minulých letech se uplatnily v nominacích a v seznamu vítězů tzv. interpretační labely, tedy firmy, jejímiž zřizovateli jsou orchestry, komorní soubory nebo jednotlivci. Bezpochyby se jedná o pozitivní celosvětový trend, který původně vznikl z krize nahrávacího průmyslu, ekonomického oslabení velkých firem a změny jejich ediční filozofie. Na úspěchy SFS Media (San Francisco Symphony) jsme již zvyklí, ale jsou zde další – BSO Classics (Boston Symphony Orchestra, Nejlepší orchestrální nahrávka), Mariinsky (Mariinsky Theatre), CORO (The Sixteen – Harry Christophers), BMOP (Boston Modern Orchestra Project), London Philharmonic Orchestra (Nejlepší nahrávka soudobé hudby).

Nejvýznamnějšími cenami v Evropě jsou Gramophone Awards (www.gramophone.co.uk), které byly vyhlášeny už na sklonku loňského roku, a Midem Classical Awards v Cannes (www.midem.com), jejichž výsledky byly vyhlášeny v lednu. Jestliže na Grammy běžně získávají vavříny nadnárodní společnosti, v Cannes zdá se programově porota preferuje hlavně střední a malé labely. Kategorie lépe mapují hudební scénu než v americké soutěži. Čeští umělci se naštěstí opět neztratili. Nahrávkou roku se stalo Requiem for a Young Poet německého skladatele minulého století Bernda Aloise Zimmermanna, kde spoluúčinkuje vedle Slovenského filharmonického sboru i Český filharmonický sbor Brno! Labelem roku se stala firma Naïve Classique, nejlepším umělcem klavíristka Angela Hewitt, zpěvákem Christian Gerhaher, zpěvačkou Elina Garanča. Za celoživotní práci ocenila porota italskou sopranistku Mirellu Freni. Oborově reprezentativní oceňování v oblasti vážné hudby má řada evropských zemí. Některé, jako třeba Česká republika, to řeší v podstatě státními cenami pro několik umělců. K naší škodě u nás žadná soutěž se širším záběrem v současnosti není.

Luboš Stehlík

Sdílet článek: