středa, 8. duben 2009

Causa Carmen v Národním divadle

Napsal(a) 

Causa Carmen v Národním divadle, foto Roman Sejkot Causa Carmen v Národním divadlefoto: Roman Sejkot

Nelehký úkol má dramaturgie baletu Národního divadla za situace, kdy v Česku přetrvává vakuum neznalosti o repertoáru a umělecké úrovni baletu za našimi hranicemi a finanční prostředky na prezentaci renomovaných světových choreografů jsou mizivé. Lze vůbec vyhovět širokému rozpětí zálib a nároků baletních diváků s rozdílným spektrem uměleckých zkušeností? Zatímco zahraniční návštěvníci (a těch je v průběhu roku většina) přicházejí do Národního divadla se znalostí četných baletních děl v provedení předních interpretů, domácí obecenstvo nemá srovnání, neboť žádný vskutku reprezentativní baletní soubor u nás již po léta nehostoval. Za této situace je každé uvedení díla zahraničního autora mimořádnou událostí. Takovou se stala také předprázdninová premiéra dvou baletních opusů, uvedených v Národním divadle pod názvem Causa Carmen .

Baletní novinku Santa Says Cut It! vytvořila choreografická dvojice Johan Greben z Nizozemska a Uri Ivgi z Izraele za spolupráce čtyřčlenné holandské skupiny bicích nástrojů Percossa . Kreace prezentuje jeden ze současných směrů scénického tance, který nalézá svůj smysl v agresivní energii technicky obtížných pohybových prvků, opakovaných pádů, vztyků a výskoků organizované skupiny a sólistů.  Stereotyp kolektivního proudu pohybů ozvláštňují scénické artefakty – vysoká stříbrná šikma v pozadí scény, dýky ve tvaru kříže a červená lana při závěrečném úniku přes šikmu. Autoři uvádějí, že inscenace Santa Says Cut It! má být abstraktním vyjádřením touhy po svobodě a na divákovi je, aby smysl díla pochopil po svém. Dramaturgie pak dodává, že je jakousi abstraktní „předehrou“ ke Carmen – jednoaktovému baletu Matse Eka v druhé části pořadu. Jenže symbolika použitých scénických prvků a kostýmy tanečníků (v černé a červené barvě) jsou banálně konkrétní, choreografická struktura tanečních akcí včetně brutálního ostinata perkusní hudby příliš robustní na to, aby mohla plnit poslání předehry k následující inscenaci zcela odlišné umělecké koncepce a struktury. Programový výklad působí spíše jako oslí most matoucí očekávání diváků. Snad proto někteří z nich ke své škodě o pauze z divadla odcházejí.

Jméno Matse Eka patří do plejády švédských umělců, jako jsou spisovatelé August Strindberg a Astrid Lindgrenová, režisér Ingmar Bergman, choreografové Ivo Cramér a Birgit Cullbergová (jeho matka). Ek vytvořil vlastní baletní jazyk, jehož tvary jsou formovány obsahovým podtextem. Mezinárodní renomé získal zejména autorskými verzemi baletů 19. století Giselle, Labutí jezero a Spící krasavice, v nichž tradiční témata přetvářel na psychoanalytické baletní sondy současného lidského bytí, a to na původní hudební partitury. Pro svou verzi Carmen (1992) použil kompozici Rodiona Ščedrina, vytvořenou pro Maju Pliseckou a kubánského choreografa Alberta Alonsa v roce 1967.

Sylva Nečasová, Alexandre Katsapov, Zuzana Susová, foto Roman Sejkot Sylva Nečasová, Alexandre Katsapov, Zuzana Susováfoto: Roman Sejkot

Díla Matse Eka se tančí po celém světě a baletní umělci v nich prověřují svou profesionalitu a schopnost rozeznít emoce diváka. Také postavy baletu Carmen jsou choreografem propracovány do nejjemnějších detailů. Jejich představitelé – Carmen: Sylva Nečasová (Edita Raušerová ), José: Alexandre Katsapov (Matěj Urban ), „M“: Zuzana Susová (Nikola Márová ), Escamillo: Richard Kročil (Michal Štípa ) se snaží oživit neobvyklé pohybové tvary intenzivním vnitřním prožitkem a ztotožnit se s hudebním proudem orchestrálního doprovodu. Pro každého z nich je role velkou uměleckou výzvou. Bohužel, v Národním divadle Ščedrinova symfonická partitura zaznívá pouze z reproduktorů a k živému souznění pohybu s živou hudbou tudíž nedochází.

Nicméně inscenace dává nahlédnout do specifiky švédského baletu, o němž toho víme pramálo. Jen pamětníci si u nás mohou připomenout nezapomenutelné zážitky z představení souboru Cullberg Ballet s balety Slečna Julie, Měsíční jezdec, Paní ze zámoří, Romeo a Julie. Již v sedmdesátých letech minulého století v nich Birgit Cullbergová osobitým taneční jazykem, vytvořeným ze syntézy klasického a moderního tance, vyjadřovala nejhlubší záchvěvy lidského nitra. Její choreografie uvádí dodnes rovněž Švédský královský balet, který působí nepřetržitě již od roku 1773 a na svém kontě má všechna významná díla světového repertoáru.

Škoda, že se na posledním Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha nedostalo větší pozornosti dokumentu švédské televize „Cullberg – 40 let“ (Mats Ek byl uměleckým ředitelem souboru v letech 1985 – 1993.) A tak v širokém povědomí u nás zůstane nadále pouze Codex Gigas a zprávy o švédském zámku Drottningholm s jeho unikátním, dodnes používaným Dvorským divadlem z 18. století se zachovanou scénou a divadelní mašinérií. V zámeckém parku se totiž nalézají originály soch Adriaena de Vries, které Švédové odvezli z Valdštejnské zahrady v době třicetileté války na příkaz královny Kristiny, proslulé představitelky oslnivých hlavních rolí dvorských baletních představení.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.