Na konci března, přesně 26. 3., se dožil 85. narozenin legendární skladatel a dirigent Pierre Boulez. Těší se skvělé kondici a slaví ve velkém pracovním vytížení, tentokrát hlavně ve Vídni. Dirigoval abonentní koncert Vídeňských filharmoniků už 19. , 20. a 21. března, kdy provedl Szymanowského Symfonii č. 3, Debussyho Hry a své vlastní Notations. V rámci mimořádného koncertu nazvaném Soiré (přímo 26. března), zazněla místo Szymanowského Stravinského Žalmová symfonie. Je potěšující, že jako dirigent, který nahrál všechna díla klasické moderny, se v posledních letech věnuje intenzivně také Janáčkovi. Ale je také příznačné, že pro něj česká hudba 20. století Janáčkem končí. V podstatě dnes nemá Janáček prominentnějšího propagátora.
Jako zahajovací koncert Osterklangu, vídeňského velikonočního festivalu, uvedl Boulez Janáčkovu Glagolskou mši v kombinaci se Stravinského Žalmovou symfonií. A stejný program provedl už v Linci o tři dny dříve ve zdejším Brucknerhausu. K oslavám Boulezových narozenin se záhy připojuje i jeho dlouholetý přítel Daniel Barenboim. 3. a 4. dubna uvádějí společně v Berlíně dva koncerty, kdy na prvním Boulez diriguje Statskapelle Berlin a Barenboim hraje na klavír a na druhém Barenboim diriguje nejlepší hráče svého orchestru West Eastern Divan – a zazní i Boulezovo Kladivo bez pána. A přejme si, aby vyšel i koncert na Pražském jaru s Ensemble Intercontemporain.
U málokoho se dá tak autenticky sledovat přerod od avantgardního provokatéra v celebritu, jako u Pierra Bouleze. Snad bude jeho letošní narozeninový rok také příležitostí k reflexi jeho díla – na jedné straně pestrého a úctyhodného, na straně druhé vycházejícího z provokativně jednostranného racionalistického přístupu k hudbě.
