čtvrtek, 6. červen 2013

Bezzubý tygr odchází

Napsal(a) 

Před dvaceti lety ovládalo gramofonový svět pět nadnárodních firem: BMG, EMI Music, Sony Music, Universal Music (tehdy Polygram) a Warner Music. Všechny vstoupily v devadesátých letech na český trh s velkými ambicemi. První nás opustila firma BMG, pak to v hudbě v roce 2010 vzdali Warneři. V roce 2013 po 23 letech neslavně odchází z Česka společnost Sony Music – prý kvůli malému trhu. Pravda však není tak jednoduchá. Velké společnosti nezvládly malý zájem o své produkty, kopírování a nedostatek kreativity, předvídavosti a flexibilnosti. Svalovat vinu na malý trh je asi jako když starý lišák dýchavičně honí slepici a když ji nemůže dostihnout, zastaví se se slovy „stejně byla stará“… Viděno prizmatem klasické hudby lidé ze Sony stejně jako Warneři neuměli zajímavé produkty propagovat, prodat a někdy ani vymyslet. Přitom co se týká podílu na českém trhu, nebyl výsledek tak špatný; v roce 2012 - 19,5% proti leaderovi Universal Music s 25,7%. Že by zahraniční centrálu Sony šokoval fakt, že „malý“ Supraphon měl 20,4%?

Co bude s tuzemským katalogem Sony Music? Očekávám, že jej spolkne buďto Supraphon nebo Universal. Pro zahraniční produkci se pak distributor jistě najde… Co však bude s „popelivou“ klasikou, která má obrovitý katalog hodný obdivu, o kterou se pro Čechy pohřbená firma, jež vydává mimo jiné Goulda, Andsnese, Volodose, Perahiu, Bella, Yo-Yo Mu nebo Kichschlager, již řadu let v podstatě vůbec nestará? Bude to ještě horší, jestli je to vůbec možné…

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.