Od tohoto roku je na internetu k dispozici prakticky celá sezona jednoho z nejlepších světových orchestrů. Berlínská filharmonie spustila na svém webu počátkem letošního roku tzv. Digital Concert Hall, ve které je možné v přímém přenosu sledovat prakticky všechny abonentní koncerty. A každý koncert se pak během několika dnů objeví v archivu a je k vidění kdykoliv později.
Kvalita přenosu je přitom příkladná. Zatímco mnohé internetové přenosy jsou jen neumělou náhražkou televize, kdy na jediné kameře sledujete pořád totéž v mizerném rozlišení, koncerty z Berlína jsou snímané na několik kamer a jsou dobře a kompetentně narežírované. Také záznam zvuku je vynikající a Berlínská filharmonie tím navázala na tradici průkopníka v technických vymoženostech, kterým byla díky Karajanovi.
Co například můžeme z uplynulé sezony doporučit? Z českého repertoáru určitě Dvořákův Violoncellový koncert se Stevenem Isserlisem a Symfonii č. 4 Bohuslava Martinů, které tu dirigoval čerstvý šéf newyorské filharmonie Alan Gilbert . Mezi perly určitě patří závěrečný koncert sezony, kdy Daniel Barenboim prováděl Straussova Enšpígla i Dona Juana s elitní sestavou dechů – Radkem Baborákem , Albrechtem Mayerem a Emanuelem Pahudem . Baboráka tam ostatně můžeme sledovat průběžně, třeba i jako sólistu v Schumannově Koncertním kusu pro 4 lesní rohy . V archivu internetové Digital Concert Hall na adrese www.dch.berliner-philharmoniker.de je i okouzlující Debussyho Moře dirigované Claudiem Abbadem na konci května, ale také mozartovský program s Trevorem Pinnockem . A koncertně i Haydnův Orlando Paladino s Nikolasem Harnoncourtem . Stojí za pozornost, že Berlínská filharmonie je atraktivní orchestr i pro tyto průkopníky autentické interpretace.
Bernard Haitink tu na jednom ze záznamů diriguje Mahlerovu Sedmou symfonii a Zubin Mehta Třetí . Dramaturgie přitom uspokojí i méně konzervativní posluchače například díly Eliotta Cartera a nebo Pierra Bouleze , který tu diriguje své vlastní Notations spolu s Bartókovým Koncertem pro klavír, bicí a celestu . Nejčastěji je tu přirozeně zastoupen šéfdirigent Simon Rattle , v této sezoně například všemi Brahmsovými symfoniemi, ale také Devátým Brucknerem anebo oratoriem Ráj a Peri Roberta Schumanna. Seiji Ozawa dirigoval v Berlíně Mendelssohnova Eliáše s Mathiasem Goernem v titulní roli, i tento záznam je k vidění.
Internetové přenosy jsou natolik detailní, že mohou být dobrou školou i pro mladé dirigenty. A čistě esteticky je pohled na dokonale sehrané nástrojově skupiny a zapálené hráče, kteří přitom nejsou jako stroje, pěkným a u nás málo vídaným zážitkem. Ne každý koncert je takový, aby mělo smysl ho rovnou vydat na CD, ale celková úroveň je velkou radostí. I u těch relativně obyčejných koncertů má člověk pocit, že je ve velkém hudebním světě. Není to úplně zadarmo, ale celoroční předplatné je velkorysé a jednotlivé koncerty za deset eur.
