středa, 24. červenec 2013

BBC Symphony Orchestra a Jiří Bělohlávek - Josef Suk: Asrael, Benjamin Britten: Sinfonia da Requiem

Napsal(a) 

BBC Symphony Orchestra a Jiří Bělohlávek - Josef Suk: Asrael, Benjamin Britten: Sinfonia da Requiem BBC Symphony Orchestra a Jiří Bělohlávek - Josef Suk: Asrael, Benjamin Britten: Sinfonia da Requiem

BBC Symphony Orchestra, Jiří Bělohlávek – dirigent. Text: A, N, F, Č. Nahráno: Live, Smetanova síň Praha, 1. 6. 2008. Vydáno: 2012. TT: 61:50, 21:23. DDD. 2 CD Supraphon SU 4095-2.

Snímek je live záznamem koncertu Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro roku 2008, který byl tehdy také vysílán přímým přenosem. Je velmi dobře, že k vydání (ve spolupráci Supraphonu a Orchestru BBC) došlo, Jiří Bělohlávek se Symfonickým orchestrem BBC zde podali výkon, který má i v „zakonzervované“ podobě úžasnou atmosféru. Je to hudba tragická, a přesto „hudba utěšitelka“; zejména Sukova bolestná symfonie má úžasný tah, napětí. Jiří Bělohlávek umí vybudovat Sukovy rozlehlé plochy, aniž by rozbředly do zvukového bezčasí. Stále platí, co se tehdy psalo po koncertě, totiž že takto „jsme skladbu už dlouho neslyšeli a asi zase dlouho neuslyšíme“ (Petr Veber). S nahrávkou je možno si zážitek zopakovat. V hodinové symfonii jsou především nádherně vypracovaná lyrická místa, která se vyloupnou jako milá vzpomínka na šťastné chvíle. Anděl smrti Asrael v Bělohlávkově pojetí nevyvolává hrůzu, přináší mír a usmíření. Vše je to záležitost dynamických odstínů a proporcí nástrojových skupin. Brittenova Sinfonia da Requiem pak rozhodně není jen přidaný bonus. Také tato skladba má svůj zvláštní příběh, vznikla na objednávku k 600. výročí japonské říše; Britten zvolil titul odkazující ke křesťanské mši za mrtvé a vcelku pochopitelně narazil, skladba se k oslavám nehrála. Věnování památce Brittenových rodičů bylo rozhodně vhodnější a takto také symfonie poprvé zazněla v New Yorku. Základní koncept má se Sukovým Asraelem leccos společného, i v této skladbě je žal, vzdor, a závěrečné smíření. Pětivětý Sukův monument s opulentní orchestrací a střídmá Brittenova hudební řeč tak tvoří i dramaturgicky zajímavou dvojici. Tehdejší šéfdirigent Orchestru BBC Jiří Bělohlávek se s tímto tělesem dopracoval k souznění, jaké si přejeme v jeho nové funkci jako šéfa České filharmonie. V následující sezóně ČF se sice objeví Suk na programu pouze jednou s menším dílem, ale věřme, že na tohoto skladatele, kterého Jiří Bělohlávek naučil znát Brity, nezapomene ani doma.

Vlasta Reittererová

Narozena 9. ledna 1947 v Praze (roz. Pellantová, provdaná Hrušková, Benetková). Vystudovala hudební vědu na Filozofické fakultě KU a současně tehdejší Lidovou konzervatoř (herectví a pantomima). Prošla několika amatérskými divadelními soubory, v letech 1968–1970 byla členkou baletního souboru Krušnohorského divadla v Teplicích, po narození dcery se vrátila do Prahy a do roku 1976 působila v komparzu Divadla E. F. Buriana, kde byla 1970–1972 zaměstnána jako uklízečka. V letech 1972–83 (s několikaletým přerušením mateřskou dovolenou) referentka v tuzemském koncertním oddělení agentury Pragokoncert. Roku 1987 nastoupila na Filozofickou fakultu do dnešního Ústavu hudební vědy jako knihovnice, kde se vrátila k vystudovanému oboru a roku 1988 získala doktorát. Na FF UK zůstala do odchodu do důchodu 2002. Několik let také vyučovala historický seminář na pražské konzervatoři a působila jako externí pedagog na Masarykově univerzitě v Brně. V posledních letech se mj. věnuje překladatelství. Životní heslo? S Janem Nerudou říká: „Vším jsem byl rád.“

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.