Mozart, Verdi a veristé – takový má být program pražského operního galakoncertu, jehož protagonistkou bude 11. listopadu italská sopranistka Barbara Frittoli. Český národní symfonický orchestr přijede řídit Heiko Mathias Förster. Umělkyně, která se proslavila jako mozartovská pěvkyně, ale na druhou stranu třeba také jako Desdemona.
Je to velmi milá, veselá, typická Italka – upovídaná, energická. Nesmírně se těší do Prahy, ani chvíli neváhala přijmout tuto nabídku. Snaží se vymyslet ve svém programu volné okno, aby mohla po koncertě dva tři dny zůstat. Mozart je její milovaný autor a Praha je pro ni Mozart.
Co je zapotřebí k tomu, aby se člověk stal výborným pěvcem? Mnoho práce, disciplína, dobrý odpočinek, dobré zázemí. Také to znamená stále studovat, být velmi profesionální. Tohle vše velmi odlišuje ty talentované. Je znát, kdo pracuje více a méně…
Její letošní závazky zahrnují mimo jiné Alici ve Verdiho Falstaffovi v Turinu, Mozartovu Fiordiligi ve Vídeňské státní opeře s dirigentem Riccardem Mutim, roli Sestry Angeliky ve stejnojmenném Pucciniho díle v milánské Scale s Riccardem Chaillym, Hraběnku v Mozartově Figarově svatbě s Charlesem Mackerrasem v londýnské Královské opeře Covent Garden či Amélii ve Verdiho Simonu Boccanegrovi v Opeře v San Francisku. Koncertní plány obsáhly například Verdiho Requiem s Londýnskými filharmoniky. Ve stejném hudebním díle má Barbara Frittoli účinkovat v Londýně i v příštím roce – s dirigentem Antoniem Pappanem v Covent Garden.
Její cesta k hudbě a zpěvu začala u klavíru.
Začala jsem jako dítě hrát – jen tak, byla to součást mého vzdělání a výchovy. Jsem v rodině jediná – tedy žádné hudební předky, sourozence nemám.
Přišla povinná zkouška na konzervatoři – ze zpěvu. Neměla se zpěvem zkušenost, na zkoušku ji připravila jedna přítelkyně, zpěvačka ze sboru. „Byla jsem přesvědčená, že neprojdu, ale prošla jsem – a vyhrála. Začala jsem studovat klavír a zpěv a nakonec nechala klavíru. Byla bych pouze jedna ze dvou milionů a jako zpěvačka jsem najednou měla úžasné šance.“
Potom ji objevil dirigent Riccardo Muti. „Mnohému mne naučil, velmi ráda s ním spolupracuji a zároveň se vše to, co mi dal, snažím předat dál – publiku a dnes již i svým žákům.
Kariéra operního pěvce je fyzicky a psychicky nesmírně náročná. Mohla byste říci, jak často veřejně zpíváte, co je na vašem povolání nejtěžší? Najít právě tu rovnováhu. Nejraději relaxuji v kruhu rodiny – velmi ráda vařím, pletu, háčkuji, paličkuji krajky – to je má veliká vášeň… A kolikrát zpívám? Záleží na nabídkách, produkcích. Jsem opatrná ve volbě, vyhýbám se produkcím, které se neslučují s tím, že jsem katolička, Italka, žena… Velmi se snažím udržet si soukromí i během zkoušek na nové produkce, v zásadě přijdu na zkoušku, odzkouším a zmizím. To se týká i představení, koncertů. Samozřejmě mám mezi kolegy mnoho přátel, ale když pracuji, tak pouze pracuji.
Jak probíhá vaše hlasová hygiena a odpočinek? V sezoně jsou to ty úžasné ženské záliby, jak jsem řekla, vozím pletení, háčkování, paličkuji krajky – to je opravdu má vášeň. V době prázdnin hraji hodně tenis. Ničím se, hubnu, ale já tak strašně ráda vařím… Všude ve světě sbírám recepty, ráda jím místní kuchyni, vše pak zkouším vařit. Co se týče sportu, zkoušela jsem ledacos – i adrenalinové sporty, včetně parašutismu…
Kde se cítíte po muzikantské stránce dobře? V hezké inscenaci, může být moderní, ale logická, v souladu s hudbou a v souladu s mou představou o morálce.
Jako Italka překvapuje, když říká, že miluje zimu. „Nejraději bych žila v Norsku – Oslo je ideál. Ale je to jinak, žiji v Monte Carlu, kde je horko a mnoho lidí.“
Jací dirigenti a režiséři jsou jí nebližší a co říká dnešnímu trendu moderní režie, která jde někdy jakoby proti hudbě, to když je na prvním místě režisér a ne dirigent. „Již jsem zmínila Riccarda Mutiho a tím je řečeno vše. Dirigent, zpěváci – a až potom komunikativní režisér.“
Ví, o čem hovoří, protože jednak manžel se věnuje operní režii (je autorem tradičních inscenací), jednak už také z přípravy inscenace odešla, když zjistila, že pro ni byla režie neakceptovatelná. „Podepisujeme smlouvy na inscenace hodně dopředu, neznáme režiséra a jeho záměr.“
Změnila se nějak opera a operní provoz od doby, kdy začala vaše kariéra? Zviditelnila se pro širší spektrum publika, ale nemyslím, že by se změnila.
Itálie je kolébkou opery a vždy byla v popředí operního zpěvu. Je tomu tak i dnes? Pro nás Italy to určitě platí stále.
Itálie má to štěstí, že dala světu dva operní giganty. Prvním je Giuseppe Verdi. Máte nějakou zvlášť oblíbenou Verdiho operu nebo roli? Vždy je to ta, kterou právě studuji.. Teď tedy Aida. I když po aktuální premiéře opery Sestra Angelica v Milaně, je právě tato role jedna z nejoblíbenějších.
Letos v prosinci oslaví svět 150. výročí narození Giacoma Pucciniho. Jaký máte k jeho hudbě vztah a zařadíte jeho hudbu do programu vašeho koncertu v Praze? Vlastně velmi nerada zpívám operní repertoár při koncertech. Pokud by bylo na mně, operní árie bych nezpívala vůbec, pouze koncertní. Takže v Praze bude první polovina dle mého – koncertní árie, druhá potom – dle přání – operní. Ale Puccini na programu není.
Co se vám vybaví pod pojmy Praha a česká hudba? Zpívala jste už něco z české hudby? Nesmírně se mi líbí Janáček – Jenůfa, Káťa, ale bohužel vaše řeč je pro mne téměř nenaučitelná. Nerada zpívám v jazycích, které neumím, kterým nerozumím.
Zpívala jste s celou plejádou skvělých pěvců. Na jaká setkání vzpomínáte umělecky i lidsky nejvíce? Vašimi partnery v divadle nebo ve studiu byli slavní tenoristé jako José Cura, Roberto Alagna, Juan Diego Flórez, Ben Heppner. Na Pucciniho Bohémě jste spolupracovala i s Andreou Bocellim. Bylo to v něčem specifické, jak na to vzpomínáte? Nerada bych na někoho zapomněla, takže nebudu nikoho jmenovat, je jich hodně se kterými moc ráda zpívám, pár i těch, kterým se raději vyhnu – ale ty také opravdu nebudu jmenovat!
Máte ještě nějaké vysněné role, které byste chtěla zpívat? Teď ty, které připravuji – Aida, Adriana – miluji Desdemonu. Ráda si plním své sny.
Vaše hudební zkušenosti jsou nesmírné a hluboké. Co byste vzkázala zpěvačkám na počátku kariéry? Hodně pracovat, být trpělivá, správně odpočívat, správně se připravovat, ke každému vystoupení přistupovat velmi zodpovědně.
Jaké je vaše životní kredo? Být šťastná, mít šťastnou rodinu, zpívat.
Barbara Frittoli se narodila v Miláně, vystudovala milánskou Konzervatoř Giuseppe Verdiho s červeným diplomem pod vedením profesorky Giovanny Canetti.
Mezi zásadní mezníky její kariéry patří především její spolupráce s dirigentem Riccardem Mutim: Figarova svatba (Hraběnka), Otello (Desdemona) na 
Salcburském festivalu a v Teatro Regio di Torino, Così fan tutte (Fiordiligi) ve Vídeňské státní opeře a na festivalu v Ravenně, dále v Royal Opera House, Covent Garden s Colinem Davisem. Verdiho Requiem s Berlínskými filharmoniky v Paříži, Don Giovanni na Salcburském festival s Maazelem, Turandot (Liù) v Opéra Bastille pod vedením Georges Prêtra a turné po Číně s Maggio Musicale Fiorentino pod taktovkou Zubina Mehty.
V roce 1998 zaznamenala ohromný osobní úspěch ve Verdiho Requiem s Orchestra Filarmonica della Scala pod taktovkou Mutiho v Bejrútu a později i v Jeruzalémě. Nedávno se vrátila do Metropolitní opery jako Desdemona v Otellovi s Jamesem Levinem; stejnou roli ztvárnila i v Bruselu (Pappano), Vídni, Nice, Florencii (Mehta) a debutovala s ní i v Mnichově, rovněž pod taktovkou Mehty. Její další role: v Donu Giovannim (Donna Anna) v Glyndebourne, ve Vídeňské státní opeře a v Metropolitní; dále Elettra v Idomeneovi v Drážďanech (Colin Davis), Vitellia v La clemenza di Tito a hlavní role v Luisa Miller v Royal Opera House, Covent Garden. Do Opéra National de Paris se vrací se Simonem Boccanegrou a s Otellem. Teatro alla Scala ji obsazuje do rolí Leonory v Trubadúrovi, Alice ve Falstaffovi, Desdemony v Otellovi, Hraběnky ve Figarově svatbě a Anaide v Mose in Egitto.
Její repertoár dále zahrnují: Pergolesi – Flaminio (Neapol), Mimi – La Bohème (Vídeňská státní opera a Metropolitní opera), Micaela – Carmen (Royal Opera House, Covent Garden a Metropolitni opera), Donna Elvira – Don Giovanni (Salcburský festival s Maazelem), Sifare – Mitridate, re di Ponto (Turín a Paříž s Christophe Roussetem), Medora – Il corsaro (Turín), Antonia – Hoffmanovy povídky (Vídeňská státní opera), Alice – Falstaff (Řím, Florenci a Royal Opera House, Covent Garden), Amelia – Simon Boccanegra (Bologna), Markétka – Faust (Genoa), Luisa Miller (Metropolitní s Jamesem Levinem) a role Alžběty v Don Carlovi (debut ve Florencii s Mehtou) a Liù – Turandot v Gran Teatre del Liceu v Barceloně.
Široký koncertní repertoár Barbary Frittoli obsahuje mimo jiné Händlovo Stvoření, Verdiho Requiem (Muti, Chailly, Mehta a Gergiev), Brahmsovo Německé requiem (Pappano), Straussovy Poslední čtyři písně, Mozartovu Mši c moll K427 (Colin Davis), Pergolesiho Stabat Mater (Muti), Rossiniho Stabat Mater (Chailly), Gounodovu kantátu Mors et vita (Viotti) a Mahlerovu Symfonii č. 4 (Haitink). Jako sólistka se také objevila v písňovém večeru (Beethoven, Schubert, Duparc) na festivalu v Bologni.
Diskografie: například Pucciniho Il Trittico (Decca), Rossiniho Lazebník sevillský (Teldec) a Il viaggio a Reims (Sony), Pergolesiho Stabat Mater s Mutim (EMI), Turandot (Liù) s Mehtou (BMG), Rossiniho Stabat Mater, Leoncavallovy I Pagliacci (Nedda) a La Bohème (Mimi), Mozartovy árie s Charlesem Mackerrasem a Verdiho árie s Colinem Davisem a London Symphony Orchestra (Erato).
Závazky Barbary Frittoli na rok 2008 zahrnují mimo jiné Alici Falstaff v Turinu, Fiordiligi ve Vídeňské státní opeře s Mutim, roli Suor Angelica v La Scale s Chaillym, Verdiho Requiem s Jurowskim a Londýnskými filharmoniky, Hraběnku Figarova svatba s Mackerrasem v Covent Garden a Amélii Simon Boccanegra v San Francisco Opera. V roce 2009 bude zpívat Verdiho Requiem s Pappanem v Royal Opera House, Covent Garden.
(Za pomoc při vzniku exkluzivního materiálu děkujeme agentuře Nachtigall Artists.)
