Balet po francouzsku

Jméno Serge Lifara (1905 – 1986) je v Česku známo pouze z taneční literatury. Je spjato se znovuzrozením francouzského baletu 20. století. Ukrajinec, který v Kyjevě studoval u Bronislavy Nižinské a po VŘSR emigroval na Západ, se stal sólistou Ďagilevova souboru Ballets Russes. Krásný zjev a kultivovaný projev ho předurčily pro slavné role, například v Balanchinových neoklasických baletech Apollon musagete (1928) a Marnotratný syn (1929). Po Ďagilevově smrti se stal prvním sólistou baletu Pařížské opery a poté jeho choreografem a ředitelem. Uváděl nová díla, zvyšoval technickou úroveň souboru a psal knihy o baletu. Pod jeho vedením se francouzský balet stal opět mezinárodním pojmem. Mezi Lifarovými, převážně narativními opusy zaujímá mimořádné místo Suite en blanc – Svita v bílém , nedějová kvintesence čistého baletního neoklasicismu. Choreograf ji vytvořil v roce 1943 na hudební úryvky z romantického baletu Namouna od francouzského skladatele Edouarda Lalo. Tanec dívek v bílých baletních sukénkách zvaných tutu, realizovaný ve strohém prostoru černé scény za doprovodu tanečníků v bílých a černých trikotech, zhmotňuje lehkost francouzského ducha a grácii francouzského neoklasického baletního stylu.

Suite en blanc, která dodnes patří ke kmenovému repertoáru Pařížské opery, se dočkala tento rok premiéry na české baletní scéně. Nastudovala ji a prvně uvedla Taneční konzervatoř hlavního města Prahy v rámci Absolventského představení ve Stavovském divadle 21. a 22. června. Objevnou dramaturgií a stylovou interpretací se inscenace zařadila k významným událostem uplynulé baletní sezony. Strukturou francouzské provenience přinesla novou barvu do baletní palety, která u nás šedne jednotvárností témat a pohybových struktur.

Taneční konzervatoř hlavního města Prahy s ředitelem Jaroslavem Slavickým si nastavila vysokou laťku, když pro svůj inscenační záměr získala profesora Pařížské opery Cyrila Atanassoffa . Ten zprostředkoval udělení autorských práv od Společnosti Serge Lifara a užití hudební předlohy Agenturou BMB/Editions Mario Blois. Taneční konzervatoř hlavního města Prahy se tak stala první školou na světě, které se dostalo cti uvést dílo v jeho úplné podobě. Cyril Atanassoff, Premiér danseur étoile, nositel Ceny Václava Nižinského a nejvyšších francouzských státních vyznamenání – Rytíř Národního řádu za zásluhy a Rytíř Řádu umění a literatury – mohl při studiu navázat na svou zkušenost s českými baletními umělci poté, co v roce 2005 vedl v Praze seminář věnovaný francouzské baletní škole. Ani úroveň studentů školy mu nebyla neznámá. Společně s Jaroslavem Slavickým zasedá od roku 2000 v porotě Mezinárodní baletní soutěže ve francouzském Valenciennes, kde posluchači pražské konzervatoře získali v náročné konkurenci již řadu vysokých ocenění, včetně tří Grand Prix Carpeaux International, udělované absolutnímu vítězi soutěže.

Lifarova choreografie tak zvaného bílého baletu je čistým pohybovým vyjádřením hudební předlohy, někdy s náznakem vztahu tančících, a klade vrcholné nároky na technickou a stylovou vyspělost interpretů. Jak naznačuje název suite, jedná se o sled devíti čísel různého obsazení a odlišných podtextů: La Sieste , Théme varié , La Serenade , Pas de cinque , La Cigarette , Mazurka , L0˜Adage , La Flute , Le Coda . Francouzský styl neoklasické kompozice uplatňuje specifické vedení paží a zvláštní krokové variace, které se v petipovské škole neobjevují. Studenti konzervatoře oživují Lifarovu Suite en blanc svěžím a bezpečným provedením, které dosahuje k vrcholům mistrovské interpretace s překypující, ještě neopotřebovanou vnitřní energií. Technicky zvládnuté taneční tvary souzní s hudbou a jejími proměnami. Na mimořádném úspěchu mají zásluhu nejen interpreti (zejména alternující sólisté Magdalena Matějková s Michalem Krčmářem nebo Kristýna Němečková s Adamem Zvonařem v L'Adage a Hana Čakarmišová nebo Eva Zápotocká v La Flute), ale také spolupracovníci Cyrila Atanassoffa, kteří choreografii nastudovali – profesoři Kateřina Slavická s asistentem Jurijem Slypychem .

Suite en blanc zůstává v repertoáru souboru Taneční konzervatoře hlavního města Prahy, zvaného Bohemia Balet. K vidění bude opět 30. listopadu a 19. prosince v pražském Stavovském divadle.

Sdílet článek: