
NAMM, tedy National Assotiation of Music Merchant, nesmírně aktivní americká asociace hudebních výrobců, obchodníků a umělců, organizuje každoročně nemálo akcí, z kterých však jednoznačně nejzajímavější co do šíře i obsahu je NAMM SHOW, časově v každém kalendářním roce první ze světových veletrhů hudebních nástrojů. Letos připadl termín konání tohoto velkolepého podniku, určeného obchodníkům a médiím, na prodloužený víkend mezi 20.-23. lednem.

Anaheimský veletrh NAMM SHOW se již před pár lety stal po Frankfurtu druhým nejvýznamnějším bodem setkávání hudebních výrobců a obchodníků a dnes je zcela zásadním styčným bodem a průsečíkem dříve tradiční euro-americké hudební kultury s východní, tedy japonskou, korejskou a zejména čínskou (a thajwanskou) produkcí. Původně dostačující plocha výstavní haly Convention center se musela (z důvodu extrémního přílivu zejména asijských vystavovatelů, penetrujících až zběsile na stále téměř neomezený americký trh) zmodernizovat a zvětšit. Dnes je ultrahypermoderním, superluxusním, americky obrovským, přetechnizovaným a klimatizovaným (zde je na mou duši všeho víc než obvykle, tedy místo příjemného chladu je tu chvílemi až "ledový vichr z hor") čtyřpatrovým komplexem, dokonale uzpůsobeným takovýmto monstrózním akcím (omlouvám se jako oběť "humanitní blbosti" českému jazyku za tuto větu, ale je to tak; Jára Cimrman by měl radost...). Vše zde dokonale funguje, vše je příkladně čisté a vyleštěné, vše je naprosto srozumitelné a logické i pro návštěvníka neovládajícího nejužívanější světový jazyk. Pravidla a příkazy jsou striktně dodržovány (jednosměrné vchody a východy, bezpečnostní kontroly při vstupu i výstupu), ale za žádný omyl a chybu se na pranýř nedostanete, všichni organizátoři a kvantum servisního personálu, kterého je skutečně neobvykle velké množství, vám vždy ochotně pomohou. V průběhu posledních let se prostory tohoto základního veletržního středobodu NAMMu rozšířily o ohromné útroby dvou sousedních velkoobjemových gigahotelů Hilton a Marriot (původně si tam jeden z vystavovatelů udělal konferenci s rautem a dnes se ho množství dalších snaží v desítkách samostatných sálů a konferenčních místností překonat), kde probíhá od rána do večera spousta doprovodných programů, předváděček, koncertů, obchodních setkání s distributory, rautů a recepcí. Dokonce zde má v největším sále v přízemí svou samostatnou veletržní expozici YAMAHA, zcela se touto polohou od všech ostatních evidentně distancující a separující. Za celou dobu konání veletrhu jsem nezažil jedinou situaci, kdy bych něco hledal či potřeboval a nenašel. Jasné značení, číselná logika stánků, veškeré běžné servisní potřeby, gastronomický i sociální servis precizní a naddimenzovaný, nikde fronty. Přehledný, funkční a velmi draze vyhlížející katalog (bez komerčních reklam!!!) formátu A4 je po krátkém studiu jednoznačně dobrým pomocníkem a je nabízen na několika místech haly zdarma (!!!). Je na místě uvést, že každé ráno nalézáme před dveřmi hotelu půlkilové "Los Angeles Times" včetně aktuálního denního vydání tlustého barevného časopisu NAMM, které domů nepovezeme, abychom neplatili v letadle nadváhu - právě a jen tady jsou veškeré reklamy!!!


Letošní ročník přinesl z obchodního hlediska zcela jednohlasně nový a povšechně očekávaný prvek, konečně všemi a nahlas pojmenovanou a přiznanou změnu - totiž strach z kvalitativně se lepšících asijských výrobců. Zcela zásadní obavy o ztrátu trhu mi potvrdili téměř jednohlasně desítky evropských i zámořských tradičních výrobců, ač si tuto situaci nezavinili nebo ji i sami vyvolali, když se z důvodu levné pracovní síly a vyšších zisků před léty obrátili na východ a poskytli těmto doposud málo vyvinutým oblastem s převelice lacinou pracovní silou know-how, prostředky i nejmodernější výrobní linky. Základní ekonomické poučky mluví o konjunktuře a recesi ve vyspělých společnostech, s tak ohromným boomem a tak silným bumerangovým efektem za tak směšné výsledné ceny však evidentně dopředu vůbec nikdo nepočítal (studentské housle i nejlevnější akustické kytary jsou k dispozici největším distributorům i v relacích deseti dolarů!). Doposud se nikdo až tak nebál, ale kvalita se vyšplhala extrémně rychle nahoru a i přes postupná zdražování (účtuje se ale v málo hodnotném USD) ohrožuje existenčně již mnoho výrobních oblastí. S výjimkou základních produktů, určených k obživě a přežití (voda, potraviny, bydlení) a luxusních drahých výrobků s tradicí, nalézáme stále větší množství produktů, stěhující se z východních zemí původu zpět na staré kontinenty. Před lety tuto změnu nastartovala spotřební elektronika, pokračoval textilní a obuvnický průmysl, výpočetní a dopravní technika, spotřební zboží. Moderní historie ukáže, co zbude pro tradiční výrobce zbytného (pro základní přežití nepotřebného) sortimentu, kterou oblast hudebních nástrojů bezesporu je. Výrobci si začínají uvědomovat, že komerční doba posledních desetiletí globálně změnila základní tradiční hodnoty: kulturní a uměleckou výchovu dětí v rodině i ve školách (absence sebevzdělávání, otupující vliv televize a laciná, hlavu nezatěžující, počítačová zábava) a potřebu kvality výrobků (opět začíná platit, že "levnější je lepší" a že, s výjimkou výrobků, kde je vyžadována bezpečnost, co alespoň trochu funguje, bohatě stačí). Někteří z tradičních výrobců se spojili nebo spojují s levným pracovním trhem a buď uspějí, nebo logicky zaniknou. Někteří se s levnou pracovní silou nespojí a musí doufat, že díky profesionální kvalitě zůstanou na trhu do doby, kdy zanikne nebo se sama vyprodukovaným a neprodaným zbožím zahltí jejich kvalitativně i cenově nižší konkurence. Díky těmto faktům se ale hroutí doposud obecně platné a léty uznávané obchodní a distribuční systémy (výrobce-distributor-velkoobchod-maloobchod), v komerčně nejnabitějších oblastech nastoupilo krátkozraké pravidlo "prodat za cokoli a komukoli dříve, než konkurence". Výjimkou jsou snad jen kvalitní výrobci nástrojů a příslušenství nejvyšší třídy, držící si za každou cenu síť stabilních výhradních distributorů pro jednotlivé oblasti, neboť bez nich by to díky osobním kontaktům s konečnými uživateli nešlo (i když i tady již není zájem o kontrolu každého z trhů a sledování zákazu dříve smluvně omezených re-exportů, spíše jen o výši obchodních obratů každého distributora). Navštívil jsem osobně více tradičních a světově uznávaných výrobců klasického "vážnohudebního" sortimentu - ti jsou díky neutuchajícímu zájmu profesionálů stále stejně opožděni s dodávkami oproti objednávkám a doposud jim konkurence příliš nehrozí (pozor, ta doba může teoreticky přijít), většina z nich však dílčí obavy má a přiznává i informace o prvním nižším obratu v poválečné historii v porovnání s předcházejícím rokem. Téměř nikdo z těchto "špiček" pro další sezonu nezdražuje, ač se vstupy (energie) zdražují rychleji, než tomu bylo v minulosti.
Akustické hudební nástroje a hudební příslušenství (strunné, žesťové, dřevěné nástroje a zejména kytary všeho druhu) původem z Dálného východu zcela překopávají logické hranice cen a kvalit, a co je nejhorší, daří se jim zvrátit tu a tam soudnost myšlení kupujících, kteří jsou nyní skutečně přesvědčeni, že lze sehnat obchodníkem avizovaný mistrovský nástroj za zlomek ceny skutečného mistrovského nástroje (například mistrovskou klasickou kytaru, housle, flétnu či trubku za čtyři šest tisícovek), neboť tak jsou na pultech obchodů (bohužel i v tak historicky tradičním trhu, jako je u nás), ve snaze prodat cokoli, prezentována. Ve standardních podmínkách se tyto konečné ceny, které obsahují obchodní marže, daně i transportní náklady, nemohou porovnat ani s cenou jen adekvátně dobrého surového materiálu, potřebného k jejich výrobě, a nemají se slovem "mistrovský" zcela nic společného. Evropa, a jak bylo na veletrhu cítit, zejména Amerika (i přes svůj vlastní téměř neohraničený tržní prostor), se přílivu levného zboží ve velkém z východu bojí jak čert kříže, takže i ty největší a nejbohatší firmy hledají cesty, jak se vzniklé situaci bránit. Tradiční firmy se spojují, vzájemně se prodávají a kupují a vzniká nemálo nadnárodních společností různých podílových a vlastnických vztahů, regulujících si nově své původní a léta platné obchodní vztahy s distributory. Ve studiové technice se stal gigantem HARMAN GROUP (AKG, BBS, JBL, Lexicon, Harman-Kardon, Soundcraft aj.), v akustických nástrojích KAMAN MUSIC (Adamas, Applause, Ovation a Takamine Guitars, Becker, CB a Latin Percussion, Dixon, Gretsch, Matrix, Seiko aj.), CONN-SELMER (Armstrong, Artley, Bach, Benge, CG Conn, Ludwig, Musser, Emerson, Gewa, Glaesel, Holton, King, Leblanc, Martin, Noblet, Selmer-USA, Vito aj.), THE MUSIC GROUP (Besson, Buffet Crampon, Hoffner, Keilwerth, Paesold, Schreiber) a mnoho a mnoho jiných. Ví se, že v zákulisí již probíhají další překvapivá jednání, která vyplynou a odtajní se pravděpodobně již na veletrhu ve Frankfurtu (tam se připravuje ze strany pořadatelů zátah na nelegální kopírování produktů, což by mohlo přinést částečně trochu klidu seriózním výrobcům). Někteří z věhlasných výrobců poskytují svá jména a know-how čínským výrobcům pro své vlastní nástroje levné třídy a prodávají tak sami své vlastní kopie za procento ceny originálů. Jiní z důvodu udržení se na trhu dokonce i raději prodávají "Čínu" a likvidují svou vlastní produkci. Co je správné a kudy vede cesta, z nich neví momentálně asi nikdo, hranice a možnosti kvalit a výkonů východních producentů s nejnovějšími technologiemi a již značným know-how si nikdo dnes netroufne ani odhadnout. Jde o dobu zlomovou a jde o to přežít. Jak dlouho budou na trhu doposud jen málo ohrožení výrobci ručně vyráběných exkluzivních tradičních nástrojů nejvyšších kvalit (hoboje, fagoty, horny aj.) nedotknuti, to neví ani oni sami. Slavná jména značek ve jmenovaných oblastech (Rigoutat, Lorée, Heckel, Puchner, Alexander, Paxman) na této výstavě ani nebyla, soustřeďují se buď přímo nebo prostřednictvím svých regionálních obchodních zástupců na úzkou profesionální oblast a na veletrhu určenému jen obchodníkům z principu nevystavují.
Jeden jediný faktor, který začíná a bude dělat stále více starostí východním asijským producentům je, že díky neuvěřitelnému nárůstu produkce za posledních pár let stačili vytěžit a zpracovat pro nás netušené zásoby resonančního materiálu, takže dnes kupují z Alp a od evropských i severoamerických dřevařů naprosto všechen laciný, i ten nejnekvalitnější a kazový (levnou pracovní silou však opravitelný a pro svou kvalitativní třídu akceptovatelný) materiál, neboť nic standardního a akusticky lepšího by se jim nevešlo do rozpočtů (středně kvalitní a pár let stará smrková deska na kytaru, připravená k použití, se pohybuje mezi 15-40 EUR, a to je cena, za kterou opouští asijské továrny běžné kompletní kytary včetně hardwaru, laku, strun a zabalení, mnohokrát i včetně transportních nákladů do Evropy). Je to jen závod s časem a jen budoucnost ukáže, jak vše dopadne. Nezbývá než opět věřit ve zdravý rozum.