V našem dalším mapování divadelních domů, které vyprojektoval vídeňský ateliér Fellner a Helmer, začneme výletem do Bratislavy. Zde vzniklo poměrně prostorné divadlo s 1200 místy, které bylo otevřeno v roce 1886 představením Erkelova Bánk bána . Eklekticky pojatá stavba nese z vnější části hlavně novorenesanční prvky, interiéry a hlediště se třemi pořadími, které je dnes upravené jenom pro šest set návštěvníků, jsou zdobeny v neorokokovém stylu. Poslední velká rekonstrukce dokončená v roce 1972, která se týkala převážně vnitřků a zvětšení a modernizace jevištního prostoru, nikterak historickému vzhledu budovy neublížila. V operním souboru působili dříve jako šéfové náš Karel Nedbal nebo Zdeněk Košler.
Když se přeneseme vzdušnou čarou asi šest set kilometrů dále na východ, můžeme si prohlédnout v městě Černovice, ležícím v moldavské části Ukrajiny, divadelní budovu postavenou v roce 1905 na místě požárem zničeného původního divadla. Toto spíše menší divadlo pro osm set diváků je prakticky, až na menší rozdíly ve výzdobě vnější fasády, dvojčetem divadla v německém Fürthu a nese již hlavní znak některých secesních divadelních staveb začátku 20. století. Je to specificky mohutný, do oblouku klenutý čelní portál s trojicí vstupních dveří. Hlediště má jedno pořadí lóží a jeden balkon. Divadlo nese jméno ukrajinské básnířky Olgy Kobyljanské, jejíž socha nahradila původní Schillerův pomník postavený v parčíku před průčelím budovy. Když překročíme nedaleko za Černovicemi ukrajinsko-rumunskou hranici, dostaneme se asi po třech hodinách jízdy autem směrem na jih do města Jassy. V tomto správním historickém středisku rumunské Moldavie byla postavena roku 1896 reprezentativní divadelní budova pro skoro tisíc diváků. Vnější členění divadla s novorenesanční fasádou a antickým portikem neseným čtyřmi sloupy je odlišné od ostatních staveb tohoto období. Vstupní prostorný vestibul nabízí efektní pohled na centrální schodiště podobně jako v později postaveném divadle ve Štýrském Hradci. Hlediště s nízkým a širokým proscéniem, kterému vévodí malovaná opona, má dvě pořadí. Největší a nejzajímavější stavbou obou architektů je opera v ukrajinské Oděse. Tato mohutná stavba polokruhové čelní fronty otevřená v roce 1887 nese mnoho architektonických prvků Gottfrieda Sempera a jeho slavné Drážďanské opery. Nepůsobí ale slohově tak čistě, ale spíše bombasticky. Za mohutným klenutým hlavním vchodem, který vystupuje z čelní fronty, je veliké a bohatě zdobené centrální schodiště. Na obou stranách budovy jsou trojice dalších schodišť do vyšších pater divadla. Prostorné hlediště o čtyřech pořadích, původně koncipované pro tři tisíce diváků, má okolo jednoho sta lóží. Není bez zajímavosti, že zde dříve působil mladičký Václav Talich nejdříve jako koncertní mistr a později zde též dirigoval. Několikrát zde hostoval také český skladatel a dirigent Eduard Nápravník působící jako carský dirigent v Petrohradě. V Oděse působil i houslista Jaroslav Kocian a další čeští muzikanti.
