Architekti iluzí (7)

V dalším pokračování našeho seriálu se vracím k práci architektů Fellnera a Helmera v českých zemích. Největší a nejhonosnější stavbou po Německém divadle v Praze je dřívější městské, nyní Mahenovo divadlo v Brně otevřené v roce 1882 Goetheho Egmontem , stojící na místě Prozatimního městského divadla, postaveného také dle plánů výše uvedených architektů na místě původního divadelního domu. Budova brněnského divadla s hledištěm o třech pořadích pro 1200 diváků byla postavena ve slohu pozdní novorenesance. Má jako jedna z mála helmerovských staveb rozlehlý vstupní vestibul s honosným centrálním a dvěma vedlejšími schodišti. Podobně se středovým schodištěm je řešeno o sedmnáct let později postavené divadlo ve Štýrském Hradci v Rakousku, ale nepůsobí tak monumentálně. Mahenovo divadlo bylo na tehdejší dobu technicky velmi dobře vybaveno a raritou bylo zavedení kompletního elektrického osvětlení jako u prvního divadla v Evropě. Rovněž jevištní technika (hlavně zabezpečení proti požáru) byla na vysoké úrovni. Kvalitně provedená stavba sloužila divadelnímu provozu do sedmdesátých let, kdy byla provedena rozsáhlá rekonstrukce, která ale naštěstí nezasáhla nijak viditelně do architektury budovy. Operní a baletní provoz se přemístil do nově postavené velké budovy Janáčkova divadla.

Architekti iluzí (7)

Pozdní secese se silně podepsala na architektuře divadel v Jablonci nad Nisou a Mladé Boleslavi. Byly to poslední stavby vídeňských architektů v českých zemích. Jablonecké městské divadlo bylo otevřeno roku 1907 a je prakticky identické s divadlem v německém Giessenu postaveném ve stejném roce. Velmi podobné, ale s větším hledištěm je divadelní budova v Klagenfurtu z roku 1910. Interiér hlediště o dvou pořadích pro osm set diváků včetně míst k stání a ostatní prostory jsou řešeny jednoduše a účelně v duchu geometrické secese s klasicistními prvky a absencí obrazové a jiné okázalé výzdoby. Z úsporných důvodů zde není ani malovaná opona. Nákladná, ale citlivě provedená rekonstrukce provedená v druhé polovině devadesátých let dodala budově nebývalého lesku.

Divadelní budova v Mladé Boleslavi z roku 1909, koncipovaná pro 660 diváků sedících v parteru a na balkoně, je zajímavá tím, že z původního projektu Hermanna Helmera byly použity pouze plány na výstavbu jednoduše řešeného interiéru. Vnější fasádu, bohatou na skulptury a ornamenty přepracovali pražští architekti Rudolf Kříženecký a Emil Králík v duchu české secese. Pěkná malovaná slavnostní opona je dílem malíře Theodora Hilšera. Stavba byla rekonstruována v osmdesátých letech. Závěrem bych uvedl zajímavost, že architekt Helmer nebyl moc nakloněn secesnímu slohu a tak projekty zmiňovaných divadel údajně realizoval hlavně jeho syn Hermann Helmer mladší.

Architekti iluzí (7)

Sdílet článek: