V minulých dílech seriálu o divadelních stavbách architektů Fellnera a Helmera jsem informoval o jejich stavbách regionálně podle zemí. Poruším tento postup a přiblížím vám divadla, která leží blízko sebe, ale nacházejí se nyní na území dvou států, Maďarska a Rumunska. Měl jsem letos v létě možnost tato divadla osobně navštívit, fotograficky je zdokumentovat a získat řadu zajímavých materiálů. Začněme v Budapešti , kde na široké třídě sv. Štěpána, za Rakouska Leopoldově, stojí budova veseloherního divadla Vigsínház. Byla otevřena v roce 1896 a její hlediště i uspořádání interiérů silně připomíná pražské Smetanovo divadlo, které je o málo let starší. Divadelní sál pro 1400 diváků má tři pořadí, je ale menší a má méně loží nežli pražská budova. Stavba je pojata jako většina ostatních v novobarokním slohu s novorokokovými prvky.
Když pojedete z dunajské metropole po dálnici jihovýchodním směrem, můžete po osmdesáti kilometrech navštívit pěkné barokní město Kecskemét , kde stojí v centru na náměstí uprostřed vzrostlé zeleně divadlo Jozefa Katony postavené v novobarokním stylu před sto deseti lety. Pěkně zrekonstruované prostorné hlediště silně připomíná divadelní sál v rakouském Berndorfu. Pokračujeme-li hodinu cesty dále, dojedeme do Segedínu , známého letními operními hrami před tamější katedrálou. Je zde ale také velmi krásně zrestaurovaná novorenesanční budova prostorného Národního divadla postavená v roce 1883 se sálem o třech pořadích. Uvnitř budovy obepíná hlediště dvoupatrový do polokruhu situovaný foyer. Do krásného a honosně zdobeného hlediště s padesáti lóžemi se umístí přes sedm set diváků. Sídlí zde velmi kvalitní operní a baletní soubor, který také účinkuje na zmíněném letním operním festivalu a často také v cizině. Po několika málo kilometrech na východ překročíme maďarsko-rumunskou hranici a za půldruhé hodiny dorazíme do města Temešváru , kde byla otevřena roku 1882 ne zrovna architektonicky zdařilá divadelní budova s původními skoro tisíci místy. Po válce byla budova bohužel přestavěna v monumentálním jednoduchém stylu a tím totálně architektonicky degradována. Účinkuje zde operní soubor a připomněl bych, že zde kdysi dirigoval i známý Bruno Walter. Stopadesát kilometrů severně leží město Oradea , známé řadou barokních památek. Ve zdejším divadle z roku 1900 s hledištěm novorokokového slohu pro tisíc diváků a malbami zdobenými interiéry byl bohužel z úsporných důvodu zrušen operní soubor a tak se málo využívaná budova dostává postupně do špatného stavu. Po třech hodinách úmorné pomalé jízdy po frekventované silnici směrem na východ se dostaneme do skoro čtyřistatisícové Kluže . Zdejší divadelní budova z roku 1906 patří k pozdním architektonickým návrhům architektů Fellnera a Helmera. Je postavena na prostorném náměstí, její čelní fronta je charakterizována dvěma věžemi a vzdušné hlediště o třech pořadích pro 1200 osob a interiéry nesou typické prvky novorokokové architektury. Je to stavba dosti podobná divadlu v polské Toruni, postaveném přibližně ve stejné době, které je ale menší. Divadlo, ve kterém sídlí opera, balet a činohra je ve velmi špatném stavu, ale naštěstí začíná probíhat postupná rekonstukce. V Kluži je ještě Maďarské operní divadlo, jehož původní stará, ale pěkná budova byla dost necitlivě obestavěna novější přístavbou. Toto divadlo ovšem nevzešlo z návrhů Fellnera a Helmera.
