Oproti tomu je zadní jevištní trakt, situovaný směrem do krásného parku, postaven jako nejreprezentativnější část budovy s portikusem se šesti sloupy a příjezdovou rampou pro kočáry. Další zajímavostí je veliký foyer postavený separátně vlevo v těsné blízkosti hlediště. Divadlo bylo samozřejmě těžce poznamenáno válkou, ale po dvou rekonstrukcích bylo uvedeno do původního stavu. V sedmdesátých letech byla přistavěna poměrně decentní moderní správní a technická budova. V divadle sídlí velký operní soubor a ve funkci hudebních ředitelů zde byli kupříkladu Otto Klemperer nebo Wolfgang Sawallisch. Na jaře zde probíhá operní festival ,,Maifestspiele“ za účasti zahraničních operních souborů. Pražské Národní divadlo zde hostovalo také.
Na druhém břehu Rýna se rozprostírá město Mainz. Zde bylo na místě původního divadla, kde byla v roce 1789 poprvé uvedena inscenace Mozartova Dona Giovanniho v německé řeči, otevřena roku 1899 budova nová. Zahajovacím představením byl Gounodův Faust a Markétka . Stavba se silnými klasicistními prvky byla po deseti letech částečně přestavěna. Po zničení bombardováním bylo divadlo opět znovu vybudováno, později dále přestavováno a při posledních úpravách byla nad hledištní částí přistavěna velká skleněná kruhová nástavba s vyhlídkovou restaurací. Hlediště pro osm set osob je velice zajímavě architektonicky řešeno a má výbornou akustiku. Ze známých pěvců zde působil například Kurt Moll.
Nedaleko, jihovýchodním směrem leží město Darmstadt, kde bylo původní dvorní divadlo po požáru vídeňskými architekty přebudováno a otevřeno v roce 1905 Wagnerovým Bludným Holanďanem . Stavba byla koncipována v klasicistním stylu a místo zde našlo 1400 diváků. Bohužel za druhé světové války bylo divadlo zničeno a v devadesátých letech přebudováno na státní archiv. Začátkem sedmdesátých let bylo postaveno na jiném místě divadlo nové. V Darmstadtu začínal svoji kariéru pozdější ředitel Metropolitní opery Rudolf Bing, působil zde dirigent Karl Böhm nebo pěvkyně Christa Ludwig.