Mozartova hudba je přítomná v mém životě každodenně, říká německá houslistka Anne-Sophie Mutter. Umělkyně, která před třemi lety v červnu oslavila čtyřicáté narozeniny, slaví letos dvojnásobně: jednak třicáté výročí svého mezinárodního debutu a pak i 250. výročí narození Wolfganga Amadea. A v roce 2008 bude mít třicet let s firmou Deutsche Grammophon. Tehdy natočila s Berlínskými filharmoniky a s Herbertem von Karajanem dva z Mozartových koncertů.
„K Mozartovi se snažím nacházet stále nové a nové cesty. Vyrostla jsem s jeho hudbou, čekala na mě na každé odbočce, na všech křižovatkách mého uměleckého života. Jeho duch je při mně přítomen neustále, vlastně i když hraji soudobou hudbu,“ přiznává houslistka. Během doby natočila samozřejmě už všech pět jeho houslových koncertů. Za uplynulých třicet let se toho v jejím životě nicméně přihodilo tolik, jak dodává, že snad je dost důvodů k tomu, aby zkusila Mozartovy houslové koncerty nahrát znovu.
S klavíristou Lambertem Orkisem nyní natočila a po celém světě hraje také všech šestnáct Mozartových houslových sonát. Její nahrávací mozartovský projekt obsáhl celkem materiál pro pět DVD – vedle sonát všech pět houslosvých koncertů a Sinfoniu concertante s Jurijem Bašmetem a s Londýnským symfonickým orchestrem i klavírní tria, nad nimiž se sešla s violoncellistou Danielem Müller-Schottem a s André Previnem u klavíru.
Její nejstarší mozartovská vzpomínka sahá k věku šesti let. Vidí se, jak poslouchá nahrávku Clary Haskil – lehkou v dotyku, delikátní ve frázování, bez romantizování. Tón této houslistky jí připadala jako ideál, který Mozart hledal – silné emoce, ale krásný zvuk. Ona sama považuje za nádherné rané mozartovské nahrávky Isaaca Sterna nebo snímky Arthura Grumiauxe, ale jinak asi neslyšela nikoho hrát Mozarta tak, jak by se podle ní opravdu měl hrát. Přehání se virtuozita a chybí elegance, čistota a mírnost, vyzařování interpretovy duše, soudí.
„Ve dvanácti hrajete instinktivně. Pokud se k tomu ale později nepřidá rozum a zvídavost, jen se opakujete a umělecky nerostete,“ upozorňuje Anne-Sophie Muter. Myšlenka uskutečnit tento komplet se objevila už před více než šesti lety, když se ukázala možnost hrát koncerty bez dirigenta. Houslistka si je však vědoma, že ani teď není její interpretační názor na Mozarta definitivní. „Jeho hudbu miluji. Dohání mě k slzám. Ale mou pomoc nepotřebuje – bude žít ještě dlouho poté, co já už budu úplně zapomenuta,“ uvedla v rozhovoru k projektu.
Nepovažuje se za dirigentku, i když v poslední době častěji hraje s orchestry bez dirigenta. Upřesňuje, že je leader – koncertní mistr, hybatel, garant, vůdce… Má podle svých slov takovou povahu a taky velmi přesně ví, co chce z partitury dostat a jak to muzikantům vysvětlit, jak je inspirovat.
Mutterová studovala v Německu a ve Švýcarsku u žáků Carla Flesche. Na festivalu v Lucernu, ve městě pod Alpami, zaujala roku 1976 Herberta von Karajana tak, že už o rok později zažil v jeho režii spektakulární debut dívčí hvězdy salcburský svatodušní festival. Následovala Británie – festival v Brightonu s Danielem Barenboimem, roku 1980 USA, pak Japonsko, Moskva, Aldeburgh… V roce 1986 hrála Lutoslavského Chaine 2 a o dva roky později Ukolébavku pro Annu-Sophii.
Roku 1987 založila Nadaci Rudolfa Eberleho, která pomáhá v propagaci po Evropě mladým hráčům na smyčcové nástroje. Roku 1997 se tato aktivita propojila s mnichovským Kruhem přátel Nadace Anne-Sophie Mutterové, působícím s celosvětovým záběrem.
Její deska Carmen Fantasy, vydaná roku 1993, se stala nejprodávanějším titulem DG. Roku 1998 pak podnikla světové turné s Beethovenovými sonátami.
Vedle Mozarta se ovšem i v uplynulé sezoně věnovala dalším skladatelům – Beethovenovi, Korngoldovi, Previnovi, Boulezovi. Úspěchy slavila v nedávné době s nahrávkami děl od Bernsteina, Dutilleuxe, Bartóka a Stravinského. Současné hudbě vůbec věnuje velkou pozornost: svá díla jí dedikovali vedle Lutoslawského a Previna i Norbert Moret, Krzysztof Penderecki, Wolfgang Rihm a Sebastian Currier, pro příští rok chystá v její interpretaci novinku Sofia Gubajdulina.
První dvě části velkého mozartovského houslového projektu už vzbudily zaslouženoui pozornost; sonáty vycházejí nyní v srpnu jako součást oslav Mozart Forever (Mozart navždy) organizovaných firmou Deutsche Grammophon. Ve stejnou dobu je bude Mutterová s Orkisem hrát na lucernském festivalu.
Mozart musí podle ní být neustále pod kontrolou. Vyžaduje i v náhlých přechodech z elegičnosti k dramatičnosti, aby nezmizel výraz, galantnost a elegance. „Když hrajete Mozarta, nemůžete přepnout na autopilota,“ poznamenala nedávno.
Britský list The Independent o Mutterové loni na podzim napsal: Ve třinácti hrála jako bohyně – a hraje tak doposud.
Více se dočtete v tištěné verzi časopisu Harmonie…
